Novatop Lapierre - Bike Racing Team 2013

S pokračováním reportu si dávám načas, koukám... Týden od chorvatského dobrodružství utekl jako voda, po 5 žihadlech ni památky ;-) Jak tedy pokračovala 2. Etapa na Istrii?

Prodloužit si babí léto (letos beztak žádné nebylo), načerpat poslední sluneční energii před sychravým podzimem, nasát vůni moře a atmosféru zahraničního závodu? Jasná volba- etapový závod PARENZANA. Třídenního etapáku, konajícího se na sklonku září, se každoročně účastní hojný počet českých závoďáků. Ti si většinou chtějí ještě protáhnout a zpestřit konec sezony v příjemnějším počasí a nasbírat nějaké tý „éčka" v podobě štědrých prize money.

V sobotu ráno jsme s Chuckem vyrazili směr Odry. Počasí nasvědčovalo krásnému závodnímu dni,i když bylo mírně chladněji. Sešli jsme se s Tomem, Lukášem a Mirkem ve stejném startovacím koridoru. Marek a Kryštof stáli díky lepšímu koeficientu o koridor před námi. Po masivním startu  jsme si každý hlídali své tempo,ono při té mase lidí vlastně nešlo nějak divočit. Po 15 km mi bylo jasné, že je vše ok a závod si užívám po boku Mirka.

O posledním závodě 12 hodin NO LIMIT, který se jel 14. 9. 2013 na okruhu v Raduni, zde již skvěle psal Tom Boreček a lépe to snad ani napsat nešlo (fakt byl lepší a odolnější než já). Proto se i já chci podělit o dojmy z obávaného závodu za krásného počasí konaného 7. 9. 2013 v Teplicích nad Metují – SPECIALIZED RALLYE SUDETY 2013.

12 hodin NOLIMIT, MTB dvanáctihodinovka na okruzích v Raduni u Opavy. Jezdíš, dokud můžeš, nebo ti vyprší 12-ti hodinový limit. Třetí ročník tak trochu extrémní akce v tak trochu extrémních podmínkách. 

"Čím ses zkazila, tím se naprav!"

Sudety.Pojem, který ve mně odjakživa (respektive od doby mé historické gramotnosti) vyvolával pocity respektu. Tak je to i se závodem samotným. Rallye Sudety, právem označované za nejtěžší maraton u nás, nesmí chybět v mém kalendáři akcí, ať se děje, co se děje, i kdyby trakaře padaly. Jak jsem řekla, tak se stalo…Trakaře sice nepadaly, Tom Čada objednal na září nadstandardní slunečné počasí, nicméně takovým pomyslným trakařem, kterÝ jsem vláčela po trati jako kouli u nohy, byl zlomený palec a zašité koleno připomínající mi mou nepozornost z posledního závodu.

Po závodu MTB Životské hory jsem odjela na dovolenou, při které jsem si naplánovala závod Manitou Železné hory, patřící do seriálu Kola pro život. Do Chrudimi jsem dorazila už ve čtvrtek odpoledne a hned si šla párkrát sjet schody, které se jedou kousek po startu. Všechny možné stopy najety, teď už jen odpočívat do soboty.
Ubytována jsem byla 300m od startu, takže jsem v sobotu měla klídek a žádné brzké vstávání. Takže pohodově pojíst, zkontrolovat naposledy kolo a zajet se mrknout jak to vypadá v areálu závodu. Zde už je celkem narváno, potkávám i našeho Martina Soldána a Radima Fialu, kteří se vydávají na střední trasu 38km. Já se v 11:15 řadím na start dlouhé trasy, která má nakonec 69 km. Stojím s číslem 341 dost vzadu, tak se jen modlím, aby mi moje najíždění schodů k něčemu bylo.

Týden po MTB Životských horách, kde mě místní trať překvapila velkou dávkou kilometrů po asfaltu a loukách, na kterých se tak prášilo, že se nedalo ani jet :D, jsem se rozhodla navštívit první ročník skoro domácí závodu s názvem Author Ostravský Chachar Maraton.

Díky výživnému středečnímu blbnutí v bikeparku Kyčerka jsem vynechala jakékoli vyjížďky přes týden. Krapet skřípnutý nerv v zádech mi nedovolil sedět na kole déle než 5 minut. Celý týden jsem si bez výčitek svědomí válela šunky a jen páteční „protočení nohou“ mi připomínalo, že se zítra jede závod..

S Tomem Borečkem jsme se vydali na 2. ročník závodu pod hlavičkou Šumperského poháru a nově také Jesenického šneka: Ramzovský maraton.

Ač se jednalo o nezávodní akci, o zážitky z ní jsem se rozhodla podělit.

Můj táta Petr měl narozeniny. Dlouho jsem si lámala hlavu, čím ho překvapím. Věcné dárky jako špatně odhadnutá košile, ze které leze pupek, nebo parfém s pronikavou „vůní" dokonale odpuzující vše živé...takové jsem zavrhla okamžitě. Upřednostním výběr ze zážitkových akcí. S takovými se v poslední době na trhu roztrhl pytel, nabídka šíleností je nepřeberná. Zůstávám ale při zemi, a tak se žádný seskok padákem ani jump z mostu nekoná.. Jednoduše, volím variantu na základě tátových koníčků. Jakožto vyznavači bajkingu a pěkného terénu na vyšší zdvihy zvláště, rozhodnu se pozvat ho na celý den do Bikeparku Kyčerka.