SPECIALIZED RALLYE SUDETY 2013
O posledním závodě 12 hodin NO LIMIT, který se jel 14. 9. 2013 na okruhu v Raduni, zde již skvěle psal Tom Boreček a lépe to snad ani napsat nešlo (fakt byl lepší a odolnější než já). Proto se i já chci podělit o dojmy z obávaného závodu za krásného počasí konaného 7. 9. 2013 v Teplicích nad Metují – SPECIALIZED RALLYE SUDETY 2013.
Když jsem dříve slyšel vyprávět zážitky z tohoto nejtěžšího závodu a o jeho technické náročnosti, pomyslel jsem si, že tím, že tam byli právě oni a ne třeba já, tak si hodně přidají a přehánějí. Letos jsem závod opravdu jel a musím konstatovat, že nepřehánějí.
Ale pěkně popořádku. Do celé akce mě uvrtali kluci z Bikestylu Honza Winkler, Pavel Žůrek a bývalý člen Tomáš Satke, který ale nakonec z nám neznámých důvodu nejel!!?? Z Opavy jsme vyrazili už v pátek odpoledne a po prezentaci, lehké večeři a mírném zavodnění (10° pivko) jsme se ubytovali v nedalekém Machově, kde provdal svou dceru náš kamarád Vašek Palonci. Nutno dodat, že výhodně, protože po celou dobu bylo o nás skvěle postaráno ve všech směrech.
A je tady sobota, den závodu. Na start jsme dorazili autem s řidičem, protože byla fakt velká kosa a nikomu se nechtělo mrznout už před závodem. Moc jsme se v té zimě (5 – 6° C) ani nerozjížděli a raději se šli řadit. Při pohledu na třepající se borce v krátkých rukávech, kteří zimou ani nemohli mluvit, mě hřálo nejen moje „mládí“, ale hlavně aspoň návleky na rukou. Po společném startu obou tratí, který byl už v 8:00 na náměstí v Teplicích nad Metují, se však rychle zahříváme svižnou jízdou do kopce po asfaltové silnici, což mi samozřejmě vyhovuje a stále si vylepšuji pozici.
Dávám babu týmové člence Renatě, která je tady se svým Kubou, a zdravím taky Lucku Macíkovou. Tím asi končí výčet jezdců z Opavy. Jede se mi fakt skvěle a to i po nájezdu do terénu. Asi na 20. kilometru ale zjišťuji, že mi nějak plave přední kolo, zastavuji a dívám se, že ho mám skoro prázdné. Jako správný závodník ale pokračuji dál a čekám na první občerstvovačku, kde si půjčuji velkou pumpu a kolo dofoukávám. Když se to ale opakuje ještě po asi 10 km znova, nějak mě pomalu opouští závodnická euforie a já se zkouším kochat pro mě neznámou, ale fakt pěknou krajinou. Moc mi to ale nedá a začínám se zase rozjíždět.
Na prvním mezičase držím celkem slušnou pozici do dvoustovky celkového pořadí, ale to ještě netuším, co nastane po rozdělení krátké a dlouhé trasy. Já jedu samozřejmě dlouhou. První technický výjezd lesem šikmo po kořenech ještě zvládám v pohodě, ale pozor, začínám sjíždět podobný úsek po úzké pěšině a je tady můj první běh vedle kola. Zde ještě nejsou žádní povzbuzující, proto využiji situaci a vykonám potřebu. Aspoň nevypadám tak blbě, že už tady tlačím kolo. Začínám mít trochu divný pocit a to ještě vůbec nevím, co bude následovat. Další sjezd Václav je pro změnu po velkých kamenech (označen několika vykřičníky).
Slyším zvonce a řehtačky a povzbuzující fanoušky. Pro mě ale signál: „Chucku, neblbni, raději sesedni a běž zase po svých, v pondělí jdeš do práce a podzimní polní práce se blíží.“ Když vidím, jak to někteří vedle mě sjíždějí v pohodě, ale někteří taky ošklivě padají, volím znova bezpečnou chůzi kombinovanou s během. Po nevím už kolikátém sjezdu mě dojíždí i Renata. Není to sice špatný pohled na Renču zezadu, ale přece... Začínám si vzpomínat na hlášky z Opavy, jako něco o pohorkách a podobně... Do cíle je však daleko a já nasazuji svou taktiku – do kopce závodím a získávám pozice, z kopce přežívám a znova je ztrácím, ale hlavně že nepadám.
  |
Na otočce v Machově se zdravím s Vencou Paloncim, který mě povzbuzuje slovy: „Kde jsi, Honza i Pavel tady už dávno byli.“ Fakt kamarád. Doplním tekutiny, sním nějakou tyčinku a jedu dál do neznáma. Renatu jsem dávno předjel, což ona ani nevěděla, protože když zastavila na občerstvení, já nenápadně projel dál. Aspoň že mám ty zkušenosti... Nakonec jsem přežil i pověstný sjezd na Hvězdě na 95. km trati (jak jinak než pěšky) a do cíle dojel celkem svěží, bez křečí, bez pádu a hlavně zdravý. Jen ty kufry na tretrách jsem dost ošoupal.
Bylo z toho 260. místo v celkovém pořadí ze 643 startujících a 16. místo ze 46 startujících v mé kategorii v čase 7:28:25 hod. Ujetých 115 km a nastoupaných něco přes 3150 m.
Velký obdiv zaslouží všichni, kteří závod dokončili a hlavně Kuba Sedlář, který skončil na 14. místě celkově. Díky Kubovi jsme se jako tým Novatopu umístili z 36 týmů na 20 místě.
Závěr: skvělé počasí, krásná příroda Broumovska, Adršpachu, Stolové hory a Ostaše, perfektní zázemí, 10 občerstvovaček a výborná atmosféra celého závodu. Taky musím poděkovat rodině Doležalových z Machova a Vencovi Paloncimu za to, jak o nás bylo postaráno.
A co se týče mě..., možná zase za rok na novém kole. Mám co zlepšovat.
Podrobné výsledky a foto na http://www.redpointteam.cz/zavody/rallye_sudety/index.html
