Zimní přejezd Beskyd
Tradiční akce zimních bikových přejezdů přilehlých pohoří pořádaná několik let jednou ročně populárním skialpinistou Petrem „Pohanem“ Křesťanem tentokráte padla na poslední listopadový víkend, kdy počasí začalo být opravdu zimní. Akce se účastní různí exoti z opavských a jiných spřátelených klubů (kdo normální byl taky jel v tuto dobu na hřebeny na kole). Nejpočetnější jsou zástupci z www.sportovnikurzy.cz, pak Opavský sportovní klub a další individua. Z Novatop-Lapierre jsem sice sám, ale i z důvodu okurkové sezóny dávám tenhle report na náš web, třeba jen pro inspiraci ...
Letošní peloton „přejezdu“ představuje 13 cyklistů, zahájení je poslední listopadovou sobotu, počasí ideálně zimnní. Už dole v údolí leží kolem 5 cm čerstvého prašanu a vytrvale sněží. Start první etapy je před polednem od přehrady Šance. Po krátkém soustředění v útulném bufetu u přehrady start, výjezd po modré na Visalaje, tam krátké občerstvení v krčmě před závěrečným výšvihem na Bílý Kříž. Během stoupání neustává poměrně husté sněžení, teplota mírně pod nulou. V prudkých úsecích stoupání pod Visalajema docela klouzačka, ale kdo zná zimní bikování, tak ví, že tohle jsou přesně ideální podmínky – první panenský prašan na zmrzlém povrchu, bez bláta, teplota docela přijatelná, všude bílo. Tohle prostě miluju.
 |
 |
 |
 |
Úsek Visalaje – Bílý Kříž po modré je docela výživný výšvih i v létě a teď na sněhu to chce o dost víc pozornosti a taky trochu techniky. Na hřebeni nutné posilnění v chatě Bilý Kříž. Náš peloton tady budí poměrně pozornost, cyklistů tady v tuto dobu opravdu moc není – tedy dnes jsme vlastně jediní. Zato se to tady hemží horolezci, kteří se slízají na „poslední slanění“ – kvalitní posezónní kalbu. Zdržíme se trochu déle, než je plánováno, kromě pivka proběhne i nějaká meruňkovice, takže teď rychle zpátky k přehradě a k autům. Bereme to po žluté hřebenovce směr Švarná Hanka - Grůň. Tenhle úsek je v pohodě, i na sněhu to docela po zvlněné vrstevnici jede. Chce to ale pořád dávat bacha, pod česrtvým sněhem není nouze o led a tak dlouiho nečekáme na první hurmoné scénky a pár hezkých valných hromad. Zvláště kousky „Pohana“ sklízí uznání a potlesk na otevřené scéně. Padat do bílého je ale radost , že jo.
 |
 |
 |
 |
Z Grůně za přibývajísího šera sjíždíme dolů po asfaltce k Jamníku, pěkně to klouže a jednou se tady vyválím i já. Další výšvih přes boční hřeben přes Poledňanu a po zelené sjezd k přehradě. Závěrečných pár kilometrů kolem přehrady k autům absolvujeme už za úplné tmy, kterou ale trochu tlumí bílý sníh. Sněžit už přestalo, ale i tak jde občas někdo k zemi. Resumé dne: 36 km a téměř 1000m výškových. Průměr není nejvyšší, a to ale v toto roční dobu vůbec nejde.
Rychlý přesun auty na dnešní základnu – dědina Klokočov na slovenské straně Beskyd je jen nějakých 15 km. Azyl máme zajištěný v naprosto fantastické nově vybudované a stylové selské drevenicové usedlosti „Sudopark“ kousek nad Klokočovem (www.sudopark.sk), jejíž majitelé se o nás bezvadně postarali. To obnášelo mimo jiné kvalitní vepřový raut a venkovní koupání v dřevěných sudech s horkou vodou (voda v sudech 38 °C). Musím říct, že po těch zmrzlých kilometrech toto naprosto nemá chybu. Šampáňo, pivečko, vinečko, masičko, vše servírováno přímo do sudů – bezchybný závěr dne. Jen namátkou pivo 10 za 0,9 éčka, kafčo za éčko, kvalitní vínko na 3 éčka. Rochníme se v sudech pod tmavou oblohou, kolem sníh, vydržím to přes 2 hodiny. Sem se tedy určitě ještě vrátím!
 |
 |
 |
 |
Večer se nám trochu protáhl, takže budíček si dáváme před devátou ranní. Odjezd nedělní etapy posouváme nakonec na 11:00. Dnešní výjezd na hřeben je přímo ze Sudopraku a opět směřuje na Bilý Kříž, tentokrát ze slovenské strany a je o dost náročnější, než včerejší úsek. Zvlášť pak závěr výjezdu na hraniční hřeben je nářez. A není to jen předchozím bujarým večírkem.
Nezbytné osvěžení znovu na chatě Bíký Kříž. Viditelná únava personálu dává tušit, že včerejší (vlastně i dnešní) večírek horolezců byl opravdu náročný.
Pokračování etapy je po červené hraniční stezce směrem na Malý Polom. V létě krásná a místy docela rozbítá hraniční stezka, dneska stejně krásná a rozbitá, navíc zmrzlá a zasněžená. Hned v prvním výjezdu za hotelem Sulov Mates trhá řetěz, takže následuje nýtovací pauza. Při -2°C není o co stát. Pokračujem po červené a před Malým Polomem odbočujeme neznačeným sjezdem na slovenskou stranu a postupně sjíždíme za občasných žertovných situací zasněženým terénem do Klokočova. Na základnu dorážíme těsně po čtvrté, tak akorát za světla. Délka etapy něco kolem 25-ti docela náročných km s převýšením kolem 700 m.
 |
 |
 |
 |
Tak teď už opravdu zpátky domů. Tenhle přejezd se opravdu vydařil a po uplynulých dvou bahnitých letech konečně byl se vším všudy zimní. Informace pro všechny, kteří zamykají před zimou kolo do nehlubšího sklepa: i na bílém podkladu to na kole jede.
Foto: MUDr. Marek Musil, Pohan, možná i někdo další
