Sezona 2019

21. 11. 2019 15:46
Autor: Michal Rosmanit

Píše se 31.3. 2019 a já s kamarádama z Napohodu Bike Team Píšť zahajuji závodní sezonu v Morkovicích. Již klasický otevírák, cyklistické sezony plné bolesti a radosti, Morkovské Bajk byl pro všechny první ostrou zkouškou. Počasí na konci března připomínalo spíše tropické vedra uprostřed léta, jenže výsledkově jsem s prvním závodem úplně tak spokojený nebyl. Oproti minulému roku jsem měl poměrně velké zlepšení, ale žádný zázrak to na druhou stranu taky nebyl. Všichni jsme to především brali jako rozjetí do intenzity a skvělý trénink před naší jarní klasikou B30. To se povedlo na jedničku.

Uběhl ani ne týden a byla tady již zmíněná Bolatická 30. Závod, na který se snad všichni těší celý rok a který je svou trasou naprosto originální. Tady se mi potvrdilo, že zimní příprava, do které jsem dal opravdu maximum, stála za to. Výsledkově a výkonostně jsem byl hodně spokojen a hlavně jsem si závod opravdu užil a to je přece to hlavní.

 
Od té doby to šlo s výsledkama k mému překvapení velice slušně. Samozřejmě se mezitím našly i dny, kdy jsem takzvaně naprosto vyhořel, pravděpodobně kvůli obrovskému přetrénovaní a téměř žádné regeneraci. Jak se říká "někdy méně, znaméná více", a ono to tak občas opravdu funguje. Prostě není ideální najet za týden 500 km  a zakončit to závodem. Ale to jsou zkušenosti k nezaplacení. Dalšími závody byly marathony Salašský Drtikol, který spíše připomínal závodění na fatbikách a Porubajk se startem v Ostravě na hlavní třídě, kde se počasí už umoudřilo. O den později naopak má první letošní závodní zkušenost na silnici v Olšovci. V Ostravě to vyšlo skvěle, v Olšovci jsem byl rád za to, že jsem vůbec dojel do cíle.

Následovala první letošní největší výzva v sezoně, jimž byla královská Šela, profi trasa 101 km dlouhá s 2 361 m výškovými. Chtěl jsem to prostě zkusit a navíc jsem přes zimu najížděl celkem dost objemových tréninků, tak proč se nezmordovat na téhle šílenosti. Zážitek to byl skvělý ale především intenzivní. Akorát jsem si špatně rozložil síly v průběhu závodu, ale napoprvé to celkem šlo. Na druhý den se vyjet, pondělí volno a ve středu se pořádně sešrotovat na prvním XCéčku sezony na mém oblíbeném MTB CROSSu. Na jaře již klasicky ve Slavkovském lesíku. Po sobotě jsem si nemohl dělat žádná velká očekávání, takže jsem byl rád za to, jak jsem to zajel. No a hned v sobotu další závod, Májový Bobr, jenž bych raději k počasí nekomentoval.

 
O týden později přišel pro většinu z nás jeden z vrcholů sezony a to domácí Silesia. Já poprvé vyzkoušel dlouhou 90 km trasu. Před dvěma týdny jsem Šelu bral taktéž jako test před tímto velkým závodem. Škoda toho zabloudění, ale jinak jsem si mou první dospěláckou Silesku užil i s následnou afterparty.


Dalším závodem byla silnice v Mokrých Lazcích, závod kousek od Opavy, který jsem si nemohl nechat ujít. Tentokráte to bylo mnohem lepší než tehdy v Olšovci a navíc zkušenosti na silnici se vždycky hodí.

Poté mě čekaly dvojice marathonů Slezská Harta a téměř domácí Životské Hory. Druhý zmíněný závod je tím příkladem, kde jsem od poloviny závodu doslova vyhořel. Usoudil jsem, že je na čase si dát od závodů nějakou dobu pauzu. Odjel jsem do Itálie a kolo jsem úplně vypustil z hlavy, ovšem sport nikoliv.


Když jsem se vrátil, cítil jsem se odpočinutý a mohl jsem se pustit opět do cyklistického tréninku. Nyní začala druhá část sezony a především tuhle hodnotím za velice vydařenou. Po nějakém tom tréninkovém bloku se opět rozjel kolotoč závodů. Tím prvním byla venkovská klasika Okolo Domo. Prostě nádherný závod, tady to mám rád. Šlo poznat, že pauza od cyklistiky mi pomohla a jezdilo se mi dobře.


Stejně jako minulý rok, i tento jsem se účastnil Ostravského MTB Poháru v cross country, který pořádá David Kovařík. Odjel jsem závod v Pusté Polomy a o pár týdnů později v Pustkovci. Další závody poháru se mi bohužel kryly s jinými akcemi, ale i tak jsem si oba dva zmíněné závody užil a nasbíral hromadu zkušeností. Mezitím se v Ostravě konal další XC závod, již řadu let srdeční záležitost Ostravský Chachar. Tohohle závodu si velice cením a každý rok se zde velmi rád vracím. Letos se mi zde dokonce podařil můj nejlepší výsledek a to 4. místo. Nestačil jsem na skvěle jedoucího Matěje Lasáka ze stáje Max Cursos, který obsadil právě 3. příčku.


Pokračoval jsem závody Cream Bike Čeladná s letos trochu netradičním výjezdem na Pustevny; závod Okolo Lysé hory, kde jsem získal první bednu v letošní sezoně a to 3. místo v kategorii a 8. celkově a závod s názvem Zlatohorská Magistrála, kde se mi po dlouhé době medaile naopak vyhnula. To jsem si ale vynahradil hned další týden v Tošovicích na závodě Bikemania HeiKros Marathon. První ročník závodu, luxusní trať, skvělé počasí a skvělí lidé. Obsadil jsem 2. místo celkově a taktéž 2. v kategorii. Tohohle výsledku si asi prozatím cením nejvíce, protože jsem věděl, že jsem se oproti minulým rokům výkonostně celkem dost posunul.


Vzhledem k tomu, že se mi jezdilo celkem dost dobře, tak jsem sezonu ještě opravdu končit nechtěl. Nemohl jsem si nechat ujít klasickou Oderkou Mlýnici v seriálu Kolo Pro Život, i přesto, že startovné a řazení na start nebyly celkem ideální. O týden později přišel druhý závod letošního MTB CROSSu a tentokrát na Stříbrném jezeře v Opavě. Pořadatel Honza Krejčíř to prostě umí a tyhle závody svou atmosférou a skvělými tratěmi jsou prostě vyjímečné.


Na marathonu ve Zlíně jsem se naopak střetl se smůlou v podobě zničené přehazovačky a závod pro mě poprvé v sezoně bohužel skončil jako DNF. Tak jsem měl týden na to, abych nafasoval novou přehazovačku značky Sram GX a mohl jsem vyrazit do Mikulova na bahenní lázně. Za tu dobu, co jezdím, jsem objel celkem dost závodů v příšerných podmínkách a vždycky jsem si říkal, že více bláta by snad už ani nešlo. V Mikulově jsem změnil názor. Tady se vinice změnily v peklo a ještě dobře, že jsem před závodem pořádně podhustil gumy. Zážitek to byl ale veliký.


Poté jsem měl necelé dva týdny na to, abych se připravil na poslední závody sezony. Tím prvním byly Jezernické Viadukty, kde mě naopak 4 km před cílem potkal škaredý defekt. Sjezd po listí, kde nešlo vidět naprosto nic, najednou rána jak z děla, proražená duše o velký šutr. S tímhle jsem nemohl opravdu nic jiného dělat, než jen vyměnit duši, což zabralo spoustu času a závod jsem jen kvůli dobrému pocitu dojel. Asi bych už měl začít jezdit na těch bezduších no. O den později jsem si zlepšil náladu na mém prvním cyklokrosu, kde se mohlo startovat také na horských kolech. Tuhle možnost jsem tedy využil a v neděli ráno jsem vyrazil na Oderský pohár do Krnova. Výkonostně jsem se cítil dobře a s výsledkem jsem byl také celkem spokojený. Hlavně to ale byla další cenná zkušenost s úžasnou tratí.

Následující pátek se konalo vyhlášení POMP Poháru, kde se mi podařilo obsadit 2. místo a v soutěži týmů jsme obsadili taktéž 2. příčku.

Už dávno jsem se rozhodl, že sezonu 2019 ukončím na mém druhém cyklokrosu, opět v rámci Oderského Poháru a tentorkát v Pustkovci, kde se už přes léto jelo XCéčko. Trať byla oproti minulému týdnu v Krnově dost jiná, zatáčka střídala zatáčku. Poslední závod sezony jsem ukončil podle mých představ. Závod to byl parádní a s výsledkem jsem byl spokojený. Další den byl státní svátek, který jsem využil k poslednímu tréninku. Poté bylo načase sezonu ukončit. Děkuji všem za tento úžasný rok.


Kdybych měl celou sezonu shrnout, tak bych ji určitě nazval tou nejúspěšnější sezonou, kterou jsem doposud absolvoval. Výkonostně a výsledkově jsem byl po celou sezonu až na pár vyjímek celkem dost spokojený. Do dalšího roku mám cíl se výkonnostně posunout ještě mnohem víš. Hlavní ale je, že to člověka musí bavit a mě to teda rozhodně baví. Čeho si ale v cyklistice vážím nejvíc? Nejvíce si vážím toho, že jsem díky sportu potkal skvělé lidi a našel ty nejlepší kamarády. To je na tom všem to nejlepší.

Michal Rosmanit

DTB SÉRIE 2019

4. 10. 2019 8:25
Autor: Petr Buček

Letos jsem se zúčastnil DTB série, která se jezdí v krásném prostředí Valašska. 

První závod se konal 20.7.2019 a byl to mini duatlon – běh 6km, kolo 22km, běh 3km.

Bylo nádherné slunečné počasí a závod byl perfektně zorganizován. Zajištěno bylo i zázemí pro rodiny účastníků, velký výběr pití a jídla. Řekl bych taková domácí atmosféra.

pololetní report

6. 6. 2019 11:24
Autor: Leo Spáčil

Je to rasovina…

          Přesto, že výsledky pořád jakš-takš dostavují, ústup z pozic v celkovém pořadí je znatelný. A ještě k tomu se dějí věci, na které fakt čučím.

první letošní

23. 4. 2019 11:54
Autor: Leo Spáčil

BŘEZEN, NA BEDNU VLEZEM, DUBEN, JEŠTĚ TAM BUDEM

Tak nám začala sezóna, paní Müllerová.

Trošku na úvod zaparafrázujeme, abychom to zas tak moc nežrali a hledali a našli přede vším jiným jen tu zábavu.

Závěrečný ne report

31. 10. 2018 9:29
Autor: Leo Spáčil

Závěrečný nereport.

Zdravím celý tým a každého jednotlivě na konci letošní sezóny, gratuluji ke všem úspěchům a přeji rychlé zapomenutí toho, co se tak úplně nepovedlo.

Rallye Sudety – fotoreport ze závodu

13. 9. 2018 20:24
Autor: Tomáš Boreček

uvod 1118 skaly

Adršpach, Broumovsko, Stolové hory – krásný, drsný a zčásti i trochu zapomenutý kraj. Prostě Sudety. A v tomhle kraji v září pravidelně závod - Rallye Sudety - jakási roční závěrečná zkouška bajkera maratonce – pro někoho možná i něco jako státnice, patří leta jako stálice k nejtěžším maratonům, co se u nás jezdí. Tímhle závodem kraj žije.

Krušnoton 2018

14. 8. 2018 13:55
Autor: Tomáš Boreček

Rodinná dovolená na Kokořínsku nám pomalu končí, dnešní 50km projížďka na bajkách krásným krajem kolem Mácháče a Ralskem byla fajn. Jako malé zpestření na závěr plánuju sobotní silniční Krušnoton. V pátek odpoledne kontrola počasí: předpověď skvělá – bezvětří, polojasno, teplota do 26°C, tím je rozhodnuto – jedu.

nejen závoděním...

23. 7. 2018 15:07
Autor: gdpr censored

                                  ...JE CYKLISTA ŽIV

Ač mám v nohách takové velikány jako je Iseran (nejvyšší alpský silniční průsmyk) nebo Bonette (nejvyšší silnice), stále mi v mém portfoliu chyběl ten nejdůležitější vrchol. Tím až do neděle byl nejvyšší bod okresu Opava a to bájná Červená hora (749 m) přezdívaná Čomolungma 

Salzkammergut Trophy 2018

23. 7. 2018 11:27
Autor: Jakub Sedlář

salz2018 4Tak jsem si zas jednou zajel Salz. Samozřejmě, že nejdelší trasu 210km a jako vždy týden po Trilogy. :-) Máme to po cestě na Gardu, kde budeme další týden trávit dovolenou, tak se ani nebylo proč rozmýšlet. Moc jsem to nehrotil, ale v týdnu před bylo důležité nic nepos... Únava z Etapáku Trilogy byla opravdu maximální, ale základní tréninková metoda praví, jedině když dáš tělu zabrat, tak se posune.. A v plánu prostě bylo, že se to ve čtvrtek zlomí a půjde to :-) 

Krátká zpráva o Mamutovi

1. 6. 2018 15:39
Autor: Tomáš Boreček

Počasí hlásili poslední květnový víkend luxusní, jen příliš horko, i tak jsem po roce opět vyrazil na Mamuta do Přerova. Je to jeden ze silničních závodů, které rád objíždím.

Mamut Tour - profil 150 km