Krkonošská výzva
Bike Cup Harrachov alias "přes Krkonoše a Jizerky snadno a rychle"
Po čase jsem chtěl zas okusit něco zajímavýho. Sice teď nejsem v nějaké top kondici, ale závod s podtitulem "Krkonošská výzva" vypadal na papíře interesantně, za náš tým jsem neodolal téhle výzvě já a Kuba Sedlář. Nový závod v rámci seriálu Bike Cup, trasa s jednoduchým názvem A, deklarovaná délka 138 km a přes 5 km nastoupených, start i cíl Harrachov, Krkonoše, Jizerky, Polsko, technické traily, autor trasy Véna Hornych (účastníci MTB Trilogy ví, co to obnáší), to všechno dohromady avizovalo, že nebude nuda a že to nebude lehký. Kdo nechce číst dál, tak to je tak všechno podstatný v kostce.
* * *
Už večer před závodem u piva s Kubou a Tomem Kechrtem probíráme, že 34 zubů na jednopřevodníku nejspíš nebude úplně ideální varianta do těch kopců, to jsem tak trochu podcenil, taky padají vtípky ohledně blikaček a tak (no úplně mimo to nebylo). Ale start v 8 ráno, kdyby to byl až takový extrém, tak se snad startuje dřív – že jo ? A s těmi výškovými metry to bývá obvykle taky nadsázka.
 |
 |
Sobotní ráno v krásném lesním biatlonovém areálu nad Harrachovem, počasí ideál. Minuty před startem přednáška Vény o trati, trochu stresuje, prý hodně těžké, jediný opravdu vysokohorský závod u nás srovnatelný se Salzkou bla bla … taky varoval před rozbitým sjezdem ze Špindlerovky, si asi dělal srandu, tohle bylo to nejlehčí :)
  |
 |
Jasně že to bylo hodně do kopce, každou chvíli nechutný stoupání, několikrát na hřeben Krkonoš a zas zpátky dolů, a ani dolů si neodpočineš: Dvoračky, sjezd bikeparkem v Rokytnici (a můj výlet mimo stopu do lesa a pracné nasedání – skoro nebylo kde v tom padáku), hákový výjezd na Mísečky, Medvědín, sjezd z Medvědína po sjezdovce rovně dolů a trochu strachu v těch šutrech, znovu na hřeben – Medvědí bouda, Davidovky, Moravská bouda, brr - dost těžké šutrové stezky, ještě že mám fulla, nohy tady začaly tuhnout, cítil jsem to i v zádech. Špindlerovka, to byla chvíle odpočinku, rychlý přejezd do Polska.
 |
 |
 |
Polská krkonošská mise a dlouhý pytel směrem někam na Borowice, pro mě naprosto neznámé území. Taky změna terénu a místo rychlých dlouhých sjezdů technika v hustým lese – hladké šutry a mokré kořeny, když se tu rozbiješ, sežerou tě vlci. Pro mě sem tam na hraně sjízdnosti i přes enduro trénink s Vojtou a spol., jízda na oči mí občas dělala problém, dá se říct svým způsobem krása + adrenalin :), bralo to síly úplně stejně, jak výjezdy.
Ještě dlouho po poledni jsem byl závodem nadšený, úmorný hodinový výjezd z Piechowic (390 n.m.) na Vysoki Kamien (přes 1000 n.m.) mi ale zlomil morál a srazil náladu. Taky nastal problém – docházela mi voda (do rámu dám jen jeden bidon), bufety začaly být vzácnější než oázy na Sahaře, bral jsem vodu i z potoka. Krajina super, ale dlouhý přesun do Jizerek byl prostě úmorný. Naštěstí značení trasy téměř dokonalé, kdykoliv jsem zaváhal, objevila se ta správná cedulka s šipkou, kdybych se měl někde kus vracet, to bych psychicky nedal. Za všechny pocity dotaz kluka na vyjezené občerstvovačce kdesi v Polsku: "jede za váma ještě někdo?" - tak to mě málem dorazilo, tak snad jóó, co já vím, po startu všichni mazali dopředu, pak jsem občas někoho předjel, většinou samota v lese, asi už vypadám zbědovaně.
 |
 |
V singlech Zaječník (to je polská součást Singletracku pod Smrkem) zas ožívám, ale už to bylo strašně dlouhý, dost přes 7 hodin v sedle. Po těch singlech jsem doufal (aspoň podle mapy) v poslední výšvih na hřeben k Jizerce a sjezd do Harrachova, tyhle části hor jsem celkem znal. Hmmmm, všechno bylo jinak, výjezd byl neskutečně prudký a dlouhý asfaltový stoupák bez zatáček, furt vidíš před sebe jak je to zatraceně dlouhý a prudký, divím se, že asfalt už dávno nestekl do údolí. Ke konci už jsem na to neměl hlavu ani převody a slezl jsem z kola (chodit vedle kola fakt nenávidím), borci přede mnou taky tlačí, jsou sice jakoby na dosah, ale přesto daleko, nějak se nedařilo je sjet.
 |
 |
Jasně že ten zamýšlený závěrečný sjezd z hřebene nebyl sjezd, ale náročná a dlouhá houpačka po polské části Jizerek s dost technickými úseky, taky po nějakých nekonečných dřevěných lávkách zasraných od bláta, byl jsem už docela unavenej, krásu krajiny kolem vnímal nějak okrajově, jednou se sem musím vrátit. Jen pro ilustraci: v téhle části trasy, kdy jsem předem plánoval „za 20 minut v cíli“, byly postavený ještě 2 občerstvovačky, a nebyly tam vůbec zbytečně :). Mimochodem ta poslední mi zachránila život, dojedl jsem se a dopil, prý že jen 8 km do cíle a skoro pořád z kopce. Moc jsem jim nevěřil a měl jsem pravdu: bylo to víc než 10 a skoro pořád do kopečka (sice mírného), sem tam rovinka, no a nakonec 2 km padáku úzkým chodníkem dolů do Harrachova – naštěstí tentokrát bez záludností.
Těšil jsem se jako děcko až slezu z kola, cíl už na dohled i na doslech, ale další zrada: značení mě škodolibě poslalo mimo cestu někam do lesa – tak tady přes ty kořeny do té debilní stojky musí vytlačit sakra úplně všichni, to se nedá :(, pak technika po mokrých kořenech prudce dolů, zase výjezd po asfaltu nahoru, zase do lesa, to vole, si dělají prdel ne ? – už regulérně kleju na nejmenovaného autora trasy – nakonec po další motanici v lese (normálně bych řekl krásné trailíky) mě přece jen bludiště šipek milosrdně nasměrovalo do cíle – ty vole po deseti a půl hodinách !
Tak to jsem nečekal. Místo deklarovaných 138 km naměřených 152 km, nastoupané metry téměř k 5 tisícům, čas daleko delší, než jsem čekal i po zkušenostech s Obrem a Salzem. Trať brutální - extrémní, s odstupem už snad můžu říct i nádherná, zcela určitě nezapomenutelný a výjimečný závod, opravdový bajkový !
Ať to uzavřu: díru do světa jsem tam z pohledu výsledků a se svým pojetím "rychlá turistika" neudělal, ani jsem to moc neplánoval, nakonec ale 10 minut od bedny v kategorii neberu jako propadák, snad příště. Kuba si vedl skvěle, až někam do třetí čtvrtiny závodu jel na bednu, pak ale na jednom bufetu a při dělení tras bohužel volba špatného směru za někým z kratší trasy, tím pádem velká smůla a DNF. Tak taky až příště … :). Vítězem A trasy se stal s přehledem Jan Škarnitzl, dobrá příprava před Olympiádou - přejem úspěch ! Celkové výsledky zde.
Použité foto: Jaroslav Kocian, Nilfisk / Ondřej Littera, info-weby Krkonoš a Jizerek
