Kopřivnický Drtič

Účast Novatop-Lapierre: Ondra Kavan, Tomáš Boreček, Petr Čech

 

Kopřivnický Drtič, „poloorientační“ maraton, který má za sebou už svoji historii (letos 14. ročník) a mezi bikery renomé. Trať vede napříč Beskydami, je cca co dva roky změněna a je většinou náročná jak délkou (obvykle přes 120km), tak převýšením (přes 3000m) a také technickými pasážemi.

Drtič se vymezuje mezi jinými maratony „pohodou“, což v praxi znamená „nalož si co uneseš“. Celé to objet je hodně náročné, ale dají se použít různé oficiální zkracovačky pro „mrtvoly“, která vás nediskvalifikují, jen posunují v pořadí dozadu (podle počtu nasbíraných – většinou vrcholových - kontrol). Není časový limit, pořadatelé čekají na opozdilce do noci.

Akci pojímá každý trochu rozdílně: někdo jako“pohodový“ závod, někdo jako pohodovou vyjížďku, v každém případě je absolvování všech kontrol a tím posbírání všech razítek mezi bikery poměrně prestižní záležitost. Někteří to chtějí dát celé za každou cenu a není výjimkou, že dojíždějí polomrtví i po půlnoci, klobouk dolů.

Zdůrazňovaný pohodový charakter akce umocňuje to, že se sice sestavuje výsledné pořadí, ale vítěz nedostane nic, vyjma medaile za dojetí a bezmezného obdivu ostatních podobně zaměřených podivínů. Není žádné vyhlášení vítězů. Tempo se úplně nehrotí i z důvodu, že je třeba sledovat mapu.

 

DSC_0025

Letošní trať byla úplně nová (mapa zde), v historii Drtiče nejetá, dost úseků jsem vůbec neznal a netušil, jak to tam vypadá. Před startem si říkám, že to nebude až tak náročné: 2x na hřeben Beskyd a zpátky není nic strašného. Plánuju i vzhledem k nejisté předpovědi počasí na odpolední hodiny svižné tempo, ale úplně vyšťavit se v žádném případě nechci.

 

Pár postřehů z trati a úseky, které mi uvízly v paměti

Hezký technický kořenový singl někde kolem Kojetína, hezký táhlý výjezd na Svinec a lehce technický sjezd k první občerstvovačce, tady kontrola a výčep Zubra, raději si dávám jen nealko. Technický sjezdík někde v lese nad Hostašovicema, který nás zavedl doprostřed pole – no ale jak dál? I hledání trasy ale k tomuto maratonu patří – je „poloorientační“, takže značení je víc než sporadické a mapu je třeba občas použít.DSC_0195

Další trasu, tj. od přejezdu na hlavní cestě mezi Hodslavicema a Valmezem, trochu znám, jezdíme to ale po modré do Zašové. Trasa Drtiče se ale odklání na žlutou turistickou značku, které se ve sjezdu mění na docela technicky náročný a prudký singlík. Opravdu hezké, tenhle úsek bych sám asi nikdy nenašel.

Pokračování k přehradě Bystřička je docela rozhoupaná vlnovka s ne úplně krátkými a celkem ostrými brdky.

 DSC_0043Následuje výjezd po žluté na hřeben na Ptáčnici. Tohle jsem párkrát jel v opačném směru a trochu mě ten úsek už předem děsí. Jak se ukázalo, tak oprávněně – prvá část stoupání po nájezdu do terénu za Bystřičkou, tak to bylo nechutně těžké.

 Hřebenovku Ptáčnice – Soláň mám hodně rád a několikrát projetou. Je to taková ta klasická „beskydsky“ zvlněná hřebenovka s nezanedbatelným převýšením. Začíná lehce pršet, ale jen krátce, a je to docela příjemné. Jinak počasí je zatím celou dobu luxusní: pod mrakem a teplota kolem 17 °C.

Občerstvovačka na Soláni, doplňuju ionťák, sjíždím tady skupinku, se kterou jsem už předtím chvíli jel a se kterou nakonecDSC_0051 dojíždím až do cíle. Hlásí nám 4.-7.místo. Mladí jedou značně svižně, nikdo se nesnaží ale nějak urvat, ve skupině je to přece jen na takovou štreku příjemnější. Ochota ke spolupráci je na Drtiči podstatně větší, než při klasickém maratonu.

Před sjezdem po zelené do Horní Bečvy chvíli váháme, ale nakonec po konzultaci s mapou pokračujeme správně. Další část sjezdu po zelené (odbočka vpravo z cesty není skoro vidět) je označená v mapě jako velmi těžký sjezd, začíná celkem nenápadně, sám jsem zvědavý, co organizátor považuje za „velmi těžké“. No kořenové pasáže s pár skoky přes kořen, brutální sklon, trochu adrenalin, pořadatel tady lidi nešetří. Na prvosjezd pro mě trochu na hraně, přesto to opatrně dávám. Mladí jsou o něco rychlejší, tak závěr víc pouštím - chyba. Před nájezdem na šotolinu uvázne přední kolo v příkopě skryté v trávě a následuje menší kotrmelec, naštěstí vše bez následků na těle i materiálu. Mám dost co dělat, abych zpátky sjel svoji skupinu.

Stoupání z Horní Bečvy na Martiňák mám už víckrát projeté, i když jinou cestou. Značení podle mapy nás vede úsekem, který je prudší a v druhé polovině je povrch jakési beskydské „pavé“. Tady chytnu menší krizi, ale razítko na Martiňáku mám a spravuju se perníkem.

DSC_0482

Pokračování klasikou na Pustevny, nahoře už je trochu chladno nevlídno, tak razítko další kontroly, dolít vodu, kofola, tatranka u bufetu (slečna u okýnka se sice ošívá nad upocenou stokorunou) a rychle pryč. Taky sem právě dojíždí další skupina Drtičů.

Ve sjezdu z Pusteven a pokračování na Ondřejník už moc nesleduju okolí a držím se skupiny. Stoupání na Ondřejník po více než 100km je drsná pomsta pořadatele. Nejdřív strmý asfalt, pak brutálně strmá terénní diretissima - nejdřív kousek jedu, pak to vzdávám a kus tlačím s ostatníma. Konečně asfaltová vrstevnice, krátký výjezd a chata Solárka na Ondřejníku, a taky poslední vrcholová kontrola. Taky tady potkávám odpočívajícího Ondru Kavana.

Moc nezevlujeme a sjíždíme směr cíl v posílené sestavě. Asfaltový přibližovák směr Kopřivnice je vcelku v pohodě, i když v ostrém tempu. Na závěrečný kamenitý výšvih (nevím jak dlouhý, ale zdá se mi nekonečný) nad stadion už nemám moc morálku a trochu zaostávám za svoji skupinou. „Pohoda“ skončila, je to boj o pozice, nikdo nedá nic zadarmo. Na vrcholu tajná kontrola, od ní pokračuju po značce „Drtič“ do kopce – samozřejmě úplně blbě, tudy jsme jeli hned po startu a teď už značka neplatí -  naštěstí na mě po chvíli stoupání někdo volá.DSC_0357

Takže už jen poslední sjezd na stadion: trocha nepozornosti a přehnal jsem v 60-tce nájezd do zatáčky a vidím, že se do ní kua nevejdu. No skončit mimo cestu mezi stromy by byl průser, takže smyk zadního kola a plochodrážní drift mě z toho s notnou dávkou štěstí dostává. Blbá chyba, málem bylo po sezóně!

 

 

Stručné resumé

Cíl po více než 8-mi hodinách, všechny hlavní kontroly + dvě tajné, tím pádem dnes zasloužená dojezdová medaile „Drtič“ rovná se splněný cíl.

Podle Polaru ujeto něco přes 135 km, nastoupáno 3380 výškových, konstatuju „docela dřina“, podstatně těžší než jsem čekal při studování mapy před startem.  Pár šrámů na rukách, jinak celkem OK.

 DSC_0527

 

Týmová účast: Ondra Kavan, Tomáš Boreček, Petr Čech s grupou spřátelených Mudraků, všichni objeli celou trasu - gratulace, a jestli jsem někoho přehlédl, tak sorry. Celkem odstartovalo účastníků: 670.

 

 

 

Poklona pořadateli: velmi vydařená pohodová akce pro extrémní hobíky, Smile takové mám nejraději.

Komentáře   

0 # Jiří Oslizlo st. 2011-06-20 19:35
poklona a obdiv vašim výkonům!
Jirka
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit