Rallye Sudety 2013 se zlomeným palcem :-D
"Čím ses zkazila, tím se naprav!"
Sudety.Pojem, který ve mně odjakživa (respektive od doby mé historické gramotnosti) vyvolával pocity respektu. Tak je to i se závodem samotným. Rallye Sudety, právem označované za nejtěžší maraton u nás, nesmí chybět v mém kalendáři akcí, ať se děje, co se děje, i kdyby trakaře padaly. Jak jsem řekla, tak se stalo…Trakaře sice nepadaly, Tom Čada objednal na září nadstandardní slunečné počasí, nicméně takovým pomyslným trakařem, kterÝ jsem vláčela po trati jako kouli u nohy, byl zlomený palec a zašité koleno připomínající mi mou nepozornost z posledního závodu.
Čtrnáct dní od nehody na Ramzovském maratonu jsem neseděla pořádně na kole. Paní
doktorku jsem udolala k sundání sádry, měsíc s tím krámem na ruce bych nevydržela. Sádru nahradila apartní ortéza na sucháč, ortézu jsem pak na závod vyměnila za menší, plechovou, která nebude překážet na zápěstí, ale palec pořádně zafixuje. Nic se neponechalo náhodě, vyrážíme už ve čtvrtek směr Teplice nad Metují....
PÁTEK
V pátek si chcem „najet“ Hvězdu, jeden ze zrádných sjezdů, ani ne pro obtížnost, jako pro nepřehlednost. Když tam najedeš, prostě musíš vybrat levou nebo pravou stopu, jiná snad ani není..jenže na rozmýšlení není čas.. Pokud někde uprostřed zazmatkuješ a chňapneš po brzdách, letíš pravděpodobně přes řidítka…Vím: „Nahoru nepoletím a dole mě najdou,“ale pád na kořeny a schody tuze bolí J Kuba zkouší, nemůže se v rozhodujícím místě vytočit…Přijíždějí další, kluci z Bikeclinic na krásných Canondalech..Jeden si z ničeho nic zapálí cigáro a začne teoreticky vymýšlet ideální stopu…Stojíme tam, všichni dumáme, nikomu se nechce jet a tak to necháváme na závod a působení adrenalinu :-D
SOBOTA
Sobota ráno rutina…Budíček v šest, snídaně, toaleta, WC, záchod, hajzlík a na start. Nervozita se výjimečně nedostavuje…Na výsledek nepojedu, i když bych ráda, proč tedy stresovat. Jsem vděčná za 1. vlnu, jde nám pára od pusy, takže přijíždím těsně před výstřelem. Někteří se podivují, že se vydávám vstříc několikahodinovému peklu se zlomeným palcem.. Mně to spíš povzbuzuje, chci si dokázat, že to zvládnu… :-D
.........................................................START...........................................................
A je tu zase ten úvodní 4kilometrový kopec na Bišík…Udivuje mě, jak lehce se mi ze začátku šlape…v půlce kopce se ke mně přidává kamarád. Chce si konečně projet trasu legendárních Sudet..Trochu mě jeho přítomnost znervózňuje..Přece jen, netahá mě, ale jede mi za zadkem :D Po 10ti km píchne, jedu dál sama…Nic neřeším, umístění, bolest nohou, hlad, žízeň, nic..Pro jednou mám čistou hlavu..Občas mnou projede jako blesk bolest, když plechová dlaha zavadí o řadící páčky. Z výsledků se poději dozvídám, že na prvním mezičase (cca 1:35 po startu) byla přede mnou jen jedna žena z mé kategorie, Bětka Havlasová…
Rozdvojení trati (cca 40.km) znamená start „těch pravých“ Sudet. Traily, krásné sjezdy, technické výjezdy. Průměrná rychlost rychle klesá…U Václava mě dojíždí Anička Šmídová (Ghost-mojekolo), jede se ji špatně, snažím se ji povzbudit, aby neházela flintu do žita..Ještě několikrát se potkáme, pak se ale kousne a jede strojové tempo. To už mě mezitím sjíždí kamarád a začíná „kochací jízda“. Ne snad, že bychom nemohli, ale nechce se nám bezhlavě se hnát. Stavíme na občerstvovačkách, občas poklábosíme se známýma (a že jich už za tu dobu je :-D ) , povídáme si spolu a utíká nám to společně vcelku rychle. Po pár hodinách už palec skoro necítím, je vcelku odkrvený… Koleno drží, nikde jsem nespadla J Prudké kopce se mi nezdají najednou ani tak prudké, když se jede v klídku. Těší mě, že vyjedu kopec na Hvězdu. Následného sjezdu z ní se sice nebojím, ale prsty skoro necítím a tak v polovině se na slizkém šutru pokouším „ladně vyšlápnout“ ..nemotorně se však sesunu k zemi :-D
Párkrát jsme se v závodě potkali s Mirkem Frkalem (legendárním, věčně bloudícím Chuckem Norrisem)..jeho report bude jistě barvitý ;-) Třetím a posledním Novatopákem na trati byl Jakub Sedlář. Ten startoval již po 9.!!! Nebýt řízlé galusky, dojel by excelentně! I tak si vedl perfektně v nabité konkurenci( 14. celkově/6. kategorie M19-29).
Dostavila se snad jediná větší krize a to 15km před cílem..Poslední 2 kopce na Ostaš a Bišík nenávidíím. Těším se, až sundám ortézu a dám si chlazené pívečko, hodím nohy nahoru.
Suma sumárum:
- Čistý čas jízdy 7:08:56
- Výsledný čas 7:48:26 (holt obžerstvovačky, obzvlášť výborný byl pak puding s borůvkami a piškotama, čerstvé koblihy, křupavé šátečky)
- Na Velkou Sudetolady (kombinace silničních Sudety Tour Road 165km + Rallye Sudety 115km) to vyšlo. Sice jen 3. místo, i to ale potěšilo.
- Na Velkého Sudetomana to nečekaně vyšlo i Jakubovi...Ten však, popíjejíc gin opodál, propásl své vyhlášení , také 3. místo
- Snědeno: nesčetně gramů Eidamu, 1 šáteček s meruňkama, 3 gely, 1 gutar
- Vypity: 4 bidony jonťáku, 4 kelímky Coly
- Nejrychlejší čas: 4:58:24 (JOBR)
- Nejpomalejší čas: 12:28:31 (uuuuuuuf, šichta)
- Kategorie 19-29 let: 7.místo/ 14. celkově
- Absolutně: 318/647
- Nedojelo: (DNF) 53 lidí
Tímto děkuji kamarádovi, který se mnou absolvoval závod, nechal mě „větrat“ 7 hodin a během té doby dokonale nastudoval švy mých cyklokraťáků :-D, všem těm, se kterýma jsme se zkecli na trati a samozřejmě Tomovi Čadovi za další perfektní ročník závodu.
Příští rok nás chystá jubileum: 20. ročník, tak doražte!
Fotky: Jaroušek Kociánů - FOTOKOCIAN- děkuji ;-)
NEDĚLE
…se nesla v rytmu pohody. Návštěva Adršpachu a skal se zdála být krásným zpestřením…Nekonečné procesí lidí ve mně ale dokonale potlačilo radost z krásné krajiny…Příště raději brzo ráno nebo před zavíračkou…
Pedálu zdar.
Karkule
