Ol Istria MTB Tour 2013- PARENZANA vol.II
S pokračováním reportu si dávám načas, koukám... Týden od chorvatského dobrodružství utekl jako voda, po 5 žihadlech ni památky ;-) Jak tedy pokračovala 2. Etapa na Istrii?
2. ETAPA * sobota *
Sobotní ráno nebylo tak strašné, jak naznačoval předchozí večer. Zyrtecy zapůsobily, rudá „celotělová" vyrážka vymizela tak nějak do ztracena, jen oteklá místa kolem bodnutí zůstala... Snad přemíra adrenalinu, snad nějaká zázračná složka tablety Zyrtec zapříčinila, že jsem se po probuzení těšila na start více než kdy jindy. Sobotní etapa již slibovala více terénu a vyšší převýšení, vyčísleno: 47km/ 680v.m.
Start probíhal jako včera, první koridor obsadili elitní jezdci a jezdkyně. Z našich určitě stojí za zmínku Michal Kaněra (GHOST Mojekolo), o kvalitní výsledky přespolních se postarali Dmitry a Alexej Medvedevove z Ruska (FULL DYNAMIX). Díky pestré směsici národů zastoupených v závodě jste si mohli připadat jinak než na klasických domácích závodech, kde většinu tváří a jmen už znáte...Tady jste na začátku mohli jen hádat, kdo je kdo a jak mu to vlastně pojede...
Výstřel z pistole a vyjíždíme tentokráte hromadně na trať... Táhlý mírný kopec terénem po úvodních asfaltových kilometrech mi přišel vhod. Stejně jako včera dojíždím Bětku Havlasovou a jedu s ní... Pěkně se střídáme na otevřených rovinách podél kanálů, boční vítr by nás samotné pěkně ztrestal, a tak si ještě dotáhneme pána před náma, aby se nám ve trojičce točilo lépe.... Jede se mi fajn, i když se ozývá pulsující nateklý obličej, snažím se nevnímat a hodně pít, abych dostala z těla zbytky jedu :-D
Pár kilometrů před cílem nás čeká ještě jedno táhlé terénní stoupání, na tom už trochu ztrácím síly. Dojíždí nás skupinka, Bětka se k ní připojí, já už si jedu svoje..Do cíle dojíždím v poměrně slušném čase a spokojená, nijak extra vyšťavená..
Výsledky 2. Etapy:
Renáta Karkošková NOVATOP Lapierre 2:04:46 1. Místo/kategorie ženy bez licence
Jakub Sedlář NOVATOP Lapierre 1:39:04 4. Místo/kategorie muži bez licence
Celkové výsledky etapáku I. + II. Etapa:
Ženy bez licence:
- Renáta KARKOŠKOVÁ 3:25:24.148
- Nataša KOVAČIĆ 3:36:26.029
- Margit SCHÜTZ 3:36:57.948
- Veronika STROMŠÍKOVÁ 3:41:09.586
Muži bez licence:
- Martin SPLÍTEK 2:38:25.516
- Tomáš STUNA 2:43:45.150
- Jakub SEDLÁŘ 2:45:51.163
- Lukas ČAP 2:46:34.832
MARATON PARENZANA *neděle*
Nedělní maraton rozdělil účastníky předchozího etapáku a nově příchozí do dvou skupin. Elitní kategorie včetně žen jely automatcky delší trať 76km/1950 v.m., hobby/turist katgorie bez licence pak 57km/1300v.m... Nad vesnicí Vižinada se stahovala mračna...hustá deka nad našimi hlavami nevěštila nic dobrého...stejně tak jako start po asfaltu z kopce...Nikomu, až na Toma Čadu (HQBC Redpoint team), jež se smotal vlastní vinou hnedle na startu, se nic zvláštního nestalo :D
Nečekali jsme dlouho a naše hlavy brzo smáčely první kapky deště..Zprvu lehký osvěžující deštík pročistil vzduch, záhy nabral na síle a z nevinné přeháňky se stala regulérní průtrž mračen, kdy se a zem valily provazy vody...Okamžitě se tvořily obří kaluže vody, čůrek,místy i proud vody stékal z kopců...V červeném jílu se jelo špatě, o vinicích ani nemluvě...
Chyběla mi sice parťačka z předchozích dní, Bětka, nicméě jelo se mi fajn. V půlce trati cítím
prázdné zadní kolo, na kopci uprostřed ničeho slézám, prohlížím a zjiťuju, že se z boku řízlým pláštěm nic nenadělám, budu muset nandat duši. První nemilé překvapení přišlo, když odbaluju duši rozměru 26, ne 29 :-D Druhé pak při zjištění, že už jednou reklamovaná pumpička Blackburn opět zadřená-nefouká.. Nastává dlouhé čekání..Připadám si jak ošklivé kačátko stopující u cesty :-D Volám na závodníky, ukazuju na pumpu...nikdo nereaguje, natož by zastavil...Až po 20ti miutách přistaví starší pán, hádám ital či španěl v nejlepších letech (50+) :-D a pomáhá mi narvat malou duši na ráfek při hlasitém doprovodu jediného opakujícího slova: PUTA..Copak to asi znamená? :-D
Během dobré půlhodiny servisování jsem zaregistrovala 4 slečny, které projely. Z prvního místa se tak posouvám až a 5. To mě mrzí,ale jedu dál...Hltám plnými doušky 1. krásný kamenitý a dlouhý sjezd na cca 30.km. Pozastavuju se nad množstvím bajkerů jdoucích vedle kola a škodolibě mě těší, že já jedu :-)
Na 35.km máme našeho bafíka Jirku. Houknu na něj, jaká je ztráta na 3. ženu, jednu jsm si už sjela...15 minut se mi zdá už fakt moc a tak rezignuju...V lijáku slízám z kola, převleču se za doprovodu jektání zubů do suchého a v Transporteru se vezu do cíle ;-) Zakempíme to v místní kavárničce, ochutnáme presíčko a místní pivečko. Nijak mě nemrzí status DNF...Zklamání přijde až po zjištění, že prize money bralo prvníh pět žen :-( Nic se nedá dělat, neměla jsem vzdávat :-)
Etapák Ol Istria + závod Parenzana hodnotím průměrem pro slabší občerstvovačky a nedostatečnou podporu , co se ochoty zdravotníků týká..Ti nehodlali s námi popíchánými potižísty nic dělat...žádná kalciovka, mast, nic...
Kuba zajel perfektní výsledek: 2.místo/kategorie
Snad se do Poreče zase za rok vrátíme ;-)
Pedálu zdar.
Karkule ;-)