Osudový Ramzovský maraton

Díky výživnému středečnímu blbnutí v bikeparku Kyčerka jsem vynechala jakékoli vyjížďky přes týden. Krapet skřípnutý nerv v zádech mi nedovolil sedět na kole déle než 5 minut. Celý týden jsem si bez výčitek svědomí válela šunky a jen páteční „protočení nohou“ mi připomínalo, že se zítra jede závod..

S Tomem Borečkem jsme se vydali na 2. ročník závodu pod hlavičkou Šumperského poháru a nově také Jesenického šneka: Ramzovský maraton.

Dobrovolně jsme tak oželeli velkolepou akci konanou v tentýž den, Ostravského chachara. Na XC si netroufám, přece jen se rozjíždím hodinu a todle ostré tempo ve vysoké intenzitě bych asi nedala. Maraton v Ramzové nám nabídnul komorní atmosféru, trať čítající 40km a solidní převýšení 1100m.

               Bez názvu

 

 

 

IMAG2249

 

Jelo se na dvě kola, která se prolínala jen z části. Po startu jsem volila mírnější tempo, čekalo nás 10ti km stoupání a na tadle moje tělesná konstituce není stavěná :-D. Hlídám si rozestup mezi Tomem a mnou, snažím se ho mít na dohled.

 

I přes negativní předsudky před závodem se mi jede dobře. Hodina závodu mi uteče jako nic, říkám si, že to krásně odsejpá. Užívám si hravou trať vedoucí přes kořenité traily a borůvčí. Některým závodníkům dělaly takové úseky problém, využívám k předjíždění. Nouze nebyla ani o prudká kamenitá a hlíněná stoupání. Díky technické pasáži se můj náskok na holky zvyšuje, mám z toho radost a dostávám se do tempa.

 

Na 20.km jedeme ve třech docela svižně jak do kopce tak z kopce. Z ničeho nic na rychlém kamenitém sjezdu, téměř na jeho konci se odporoučím v solidní rychlosti k zemi. Doteď si nevybavuji, jak se to celé událo, jen vím, že se to semlelo v okamžiku a najednou jsem se po ostrých kamenech kutálela v kotrmelcích. Pánové okamžitě zastavují a ptají se, jestli jsem celá. „V pohodě, nic mi není, klidně jeďte“..Pánové se ještě dvakrát ujistí a jedou dál. Já tam stojím, koukám na roztřískaný display tachometru..Zvedám kolo. Ajéje, řidítka vyhnutá do boku, pravá brzdící a řadicí páka směřuje kamsi vzhůru do nebes... Chci narovnat..Auuu, projede mnou palčivá bolest. Narazila jsem si levý palec. Neohnu ho, nezapřu se za něj..No nic, kolem mě nikdo..nasedám pomalu na kolo a jedu trochu otřesená dál…Aby bylo přední kolo v rovině, představec a řidítka jdou šejdrem.

                                    IMAG2251

Po pár minutách se dostávám zase do tempa, ale palec se ozývá čím dál víc. Dojíždím zase dva pány a jedu s nima…Čeká nás další táhlé stoupání, uf uf , au, au..Řadím jen pravou rukou, levá jen zapřená…chci to mít za sebou, rozhodně chci dojet…

                                    IMAG2254

Asi 5km před cílem mě sjíždí mladá slečna z mé kategorie (Adriana Klimková, Bikecentrum Olomouc, mimojiné naše reprezentantka v plavání, která dělá kolo jako doplněk k tréningu). Ani mi to nevadí, nesnažím se ji viset, ale po celou dobu jí mám na dohled. Ve sjezdech se jede špatně, kočíruju řízení vesměs jen pravou rukou. Do cíle to uteklo vcelku rychle. Tam už čeká Tom a kouká na moje koleno..

 

Až teď vidíme tu ďouru a pěkně rozšklebenou. Je mi do breku, palec bolí jak čert a koleno na šití. Pořadatel mě veze na horskou službu v Ramzové. Mladý záchranář mi čistí ránu štiplavým žlutým hnusem a já si hraju na hrdinku. Vracím se do areálu, necítím se zle a tak ještě počkáme na vyhlášení a tombolu. Lopnu do sebe jedno pivo na zlost a pak už hurá do Jeseníku na pohotovost

                                 IMAG2256

S Tomem jsme dopadli následovně:

IMAG2258

  • Tom      2. v kategorii   2:03:31 
  • Karkule 2. v kategorii   2:18:41
  • Absolutní trojka v pořadí:
  1. Kestler Aleš (YOGI Ostrava)
  2. Kouřil Martin (CK Kolokrám Svijany)
  3. Fus Martin (Stevens Bolatice)

Kompletní výsledky  zde

 

Na pohotovosti to jde zprvu vcelku rychle. Rentgen napoví, že kůstka posledního článku palce levé ruky je zlomená…takže sádra. Na koleni šitíčko o pěti stezích. Sakra, moje první zlomenina a šití vůbec J Na sádru čekám přes hodinu :-( Po dvou hodinách vycházím konečně z nemocnice zlomená jak malajský šíp ale ráda, že už jedu domů.

 

 

Ještě v autě hodnotíme závod jako perfektní. Zázemí na 1*, trať nádherná, pořadatelé skvělí a věcné ceny taky potěšily. Snad se na tomto pěkném maratonu sejdeme za rok zas a tentokráte bez zranění!

IMAG2259

 

 

Moje sezona je tímto asi předčasně ukončena, nicméně pokud to jen trochu půjde, nehodím flintu do žita! Ptala jsem se sama sebe a Toma: „Za co mě ten Pánbíček asi potrestal?“ Tom s klidem odvětil: „To nebyl trest, ale varování před tím tvým enduro osvícením“ :-DDD

Pedálu zdar!

 

Jo…a dávejte na sebe bacha, lidi… ;-)

 

Karkule