Motor bruneta a mozek blondýna opět na orienťáku!
14. ročník BIKE ADVENTURE 12.-13.7.2014
Loni jsme se vůbec prvně v životě zúčastnily orientačního etapového závodu dvojic , Bike Adventure...Na absenci jakýchkoli zkušeností s mapováním jsme tehdá samozřejmě doplatily. Ani fyzičkou nebylo možné manko dohnat. Nicméně, naprosto odlišný typ závodění nás natolik nadchnul, že jsme si slíbily opáčko. Letos, vyzbrojené poučením se z loňských omylů, nabité elánem, jsme se vrhly do boje, tentokráte s pomyšlením na vyšší příčky v umístění oproti předešlému roku (9.místo celkově/ženy).
Aby ze znalostí terénu neprofitovali jen „místní" orienťáci, je Bike Adventure každý rok situován do jiné lokality. Tentokráte padl los na CHKO Český Les. „Trošku dost z ruky", říkám si při popůlnoční registraci. Tu není radno podcenit. Po jejím spuštění se server totiž ihned otřásá v základech a limit bývá již po pár hodinách každoročně beznadějně zaplněn. Podobně rychle jako limit se zaplnila ubytovací kapacita v okolí Nové Vsi, zázemí dvoudenního klání. Střechu nad hlavou nám nakonec poskytne malý hotýlek v centru města Tachova. Pobyt si prodloužíme o pár dní, abychom více poznaly „daleký západ republiky".
Cesta do (z Opavy 525km vzdáleného) Tachova utíká překvapivě rychle. Proti únavě nijak zvlášť bojovat nemusím. Tankodrom D1 mě jen tak usnout nenechá , jistím to ale dvěma silnými „pumpa kávami" :-D. Po příjezdu na místo vybalíme bagáže a frčíme na prohlídku Tachova..V místním informačním centru nám sdílný pan „informátor" nalévá (jakožto nejvzdálenějším návštěvnicím) hruškovici. Ač nerada, musím odmítnout, Janča si dává ale do trumpety..Za pár minut si to už mašírujeme do 18km vzdálené Nové Vsi na prezentaci. Vyzvedáváme si mapu, tu stihneme ještě téhož večera na náměstí při Budvárku detailně zkonzultovat a olepit izolepou proti dešti;-)
Pro neználky podstaty orientačních závodů, pár slov k pravidlům z loňského reportu zde
1. Etapa
Rozlosovaný start máme určen na 9:35. Jednotlivé dvojce startují v menších skupinkách po cca 20ti závodnících v 3minutových intervalech. To aby na 2km vzdáleném mapovém (ostrém)startu nebylo „nacpáno". Na mapovém startu vyzvedáváme už zkušeně lísteček s bodovým ohodnocením jednotlivých kontrol, začíná boj s časem a plánováním trasy první etapy. Úkol zní jasně, nasbírat co nejvíce bodů. Z loňska už tušíme, že „nejtučnější" kontroly na nás čekají na vrcholcích hor či kopců, nejdál od startu samozřejmě. Taky víme, že nejkratší rozhodně neznamená nejrychlejší :-D ...a tak se snažíme natrasovat mimo pěší turistické značky s hustými vrstevnicemi ;-) časově schůdné se naopak jeví cyklostezky.
Oproti loňsku nám plánované kontroly časově vychází. Janča mapuje skvěle, jede v háku a dopředu hlásí odbočky. Jelikož plním fci motoru, mapník na mých řidítkách nebyl k vidění.. K čemu taky při svém „orientačním nesmyslu." Jsme sehrané..Janča si v klidu namapuje, když já dojíždím „pípnout" kontrolu. Chip je dle pravidel připevněn ke kolu. Plníme plán a dokonce se vydáváme na 100ku (nejvyšší bodově ohodnocená kontrola)..Tušíme, že se neobejde bez delšího stoupání...Dojíždím s mírným náskokem ke kýžené kontrole na vrchol kopce, k samotnému prameni řeky Radbůzy. Využívám špetky času a nabírám pramenitou, vynikající vodu. Janča je za chvíli tu, hrkne do sebe sváču a už si užíváme sjezd zpátky dolů...vstříc další kontrole...
Pod kopcem, po krásném sjezdíku, si s hrůzou uvědomuji, že si nějak nevybavuju ochipování té naší první stovky. Nejistě se obracím na Janu se slovy: „Jani, já si nejsem jistá, jestli jsem ji pípla" :-o. „No, já tam nebyla, tak si vzpomeň...", říká Jana... Černo, temno, díra, tma...tak to v tu chvíli vypadalo v mé paměti..."Fakt nevím".."Raději tam zajedu znovu"..sama ale nemůžu, musíme se držet na doslech a byť se mi kapacita plic navýšila, ne o tolik, abych ukřičela takovou štreku (rozuměj 15ti minutové stoupání ) :-/ :-D Za blbost se platí...Zaplatila i Jana...Vyšplhaly jsme se tedy na kopec znovu...
Sluníčko svítí, body jen naskakují, máme radost...Část kontrol lovíme i v Německu, kde nás trochu zaskočí zcela jiný typ značení. Hodinu před koncem limitu se pomalu vracíme směr Nová Ves...Nakonec kvůli komunikačnímu šumu vypouštíme poslední kontrolu za 30b (Na mou otázku: „Kolik to je?" odpovídá Jana 11km.."hmm, 22km za 40min nedáme", říkám si v duchu...Jenže ono to bylo 5,5 tam a 5,5 zpátky :-DDD ) a volíme jistotu. Do cíle přijíždíme s téměř 40ti minutovou rezervou. Po dojezdu nás komentátor hlásí na průběžném prvním místě...Těší nás to sice, nicméně víme, že po nás budou dojíždět ještě další a další dvojce žen (neb jsme startovaly mezi prvními).
Pro dnešek dobojováno! Končíme na 3. místě. Jsme nadšené, takový výsledek jsme ani nečekaly.
Start: 09:21:00 Cíl: 14:44:35 Bodů: 420 Čas: 05:23:35 Penále: 0
Večer optimisticky naladěné odpočíváme a rozebíráme ještě naše dnešní „2 boty"...no, spíš moje :-p
Sjetina z čtecího zařízení nám totiž odtajnila, že už mám asi sklerózu.. Stovkovou kontrolu jsme píply dvakrát :D. Na kopec jsme se drápaly podruhé zcela zbytečně.
2. Etapa
Do druhé etapy se krásně vyspíme. Náš start spolu s dalšími „medailisty" sobotní etapy je vypsán až na samotný konec. Na trasu se vydáváme až před jednáctou...Na mapovém startu opět vyzvedáváme nové hodnoty kontrol a plánujeme rychle trasu...Ta se trochu liší od našeho „teoretického plánu". Po zhruba půl druhé hodině jízdy se spouští prudký liják, chvílemi si nevidíme ani na špičku nosu. V lesích se brodíme pěkným marastem. Nejvíce mě potěšilo terénní stoupání na Přimdu.
I celou druhou etapu jezdíme samy...Občas potkáváme v protisměru skupinky, kterým závidíme jízdu v háku. Slejvák nepolevuje...opakuje se a provází nás až do cíle. Čtyřhodinový limit stíháme opět s přehledem a s očekáváním protínáme pomyslnou pásku. Po nás už mají dojet jen dvě ženské dvojce , 1. a 2. místo z předešlého dne. Pokud nás moderátor teď vyhlásí na průběžném 1. místě, je jasné, že hůř než třetí už neskončíme. JOOOO. Obě dvojce potvrzují své sobotní pořadí a tak nakonec končíme 3. v ženách celkově.
Start: 10:48:00 Cíl: 14:39:53 Bodů: 335 Čas: 03:51:53 Penále: 0
Výsledku si moc považujeme, protože MTBO je opravdu zcela jiná disciplína než klasické maratony či XC. Vyhlášení si užíváme, večer si to razíme do pizzerky na menší oslavičku (Martiny dry ;-)
Akci i celé zázemí hodnotím kladně. Závodu se zúčastnilo celkem 338 dvojcí nejen z ČR. S Jančou jsme vybojovaly ve vcelku nabité konkurenci pěkné 142. místo celkově, 3.místo v ženách.
Další dny si užíváme zdejší krajiny, v pondělí se vydáváme na túru, pokořily rozhlednu HAVRAN. Krajina je opravdu krásná, rozhodně množstvím turistů nepolíbená...
Pedálu zdar!
Karkule
