DOLOMITI SUPER BIKE 2010
Na start!
Jako otec jsem měl tu čest doprovázet Radka na prvních VELKÝCH závodech. 3.500 startujících, 1.700 vm a 60 km. Minimální věková hranice byla 16 let. Do přihlášky jsme ho o dva roky postaršili.
Plní adrenalinu jsme vstávali v 05:30 abychom stíhali hromadný start obou tratí v počtu 3.500 poblázněných vystylovaných bikerů v 07:30. Trochu nás znervoznila jejich výbava a oholené nohy. Design byl opravdu velmi silnou stránkou všech startujících!
Realita byla následující: 6 boxů po cca 600 lidech a my jsem hnili v pátém boxu až do 08:05. Start naší vlny byl však italským speakrem prezentován jako start mistrovství světa MTB Elite. Adrenalin, hudba, maximální tepy…
Profil byl fakt hustý. První kopec začínal na 1.100 mnm a táhnul se 15 km až do výšky 2.014 mnm. Tam byla vrcholová prémie a konečně první občerstvovačka. Po pravdě řečeno nic pro ortodoxní bikery. 70% stoupání po asfaltu, ale 900 m je 900m v drsném stoupání a 30 st Celsia. Radek se držel velmi statečně. Tam jsme si poprvé všimli, že ten design ze startu nebyl až tak určující. Kluci jedni italští už dostávali první křeče po 500 m stoupání. Není divu! My jsme dle rad lékaře pili a pili. Samozřejmě vodu a džusy. Oni snídali kapučíno…
Pak přišel krásný 15 km sjezd po vysokohorských šotolkách s úžasnými výhledy. To byla naše chvíle! Jen Radek měl problém zapamatovat si italské výrazy pro „pravá“ a „levá“. Destra a sinistra pokomolil v tolika verzích, že před ním raději uskakovali do příkopu J Sjezd byl v každém případě jeho silnou disciplínou.
Nutno říct, že Italové jsou skvělí fanoušci. Zvlášť, když viděli 14-leté děcko mezi těmi vystylovanými bikery, tak řvali jak urvaní.
Po sjezdu přišla chvíle pravdy… 600 vm na 5 km. Šňůra několika tisíc zoufalců s potupným kašpárkem na převodech. Tam jsem už Radka opečovával intenzivněji. Magnes-life 2x, gel 1x, strečink 2x, hydratace nepřetržitě. Pro dokreslení se do svahu opíralo polední slunce a teploměr ukazoval 35 st.! I tam však Radek obstál a dočkal se občerstvovačky na vrcholu. Poprvé jsem mu dovolil zastavit. Jevil známky únavy J Sežral asi kilo melounů a vydali jsme se na poslední kilometry. Závěrečný sjezd máme natočený na videu. Na helmě jsem měl kameru, abych celý ten cirkus pečlivě dokumentoval.
Poslední sjezd byla fakt sranda. Konečně něco z našich terénů. Les, mokré šutry, hladké kořený, blátíčko… Tady se projevilo jak to je s těmi italskými šviháky doopravdy. Trénují asi jen okolo moře na silnici, kde fakt najedou tisíce kilometrů. Ale nedej bože aby na trase byly nějaké hrbolky. V posledním sjezdu byly. To byla fakt sranda. Někteří šli pěšky, jiní jeli jako s hnojem a jiní trénovali různé přeskoky přes řidítka. To byla Radkova silná chvíle. Předjížděl zleva, zprava volal německy, anglicky a snad i latinsky levá a pravá. Doma se pokusíme dát to video včetně dojezdu do cíle i na web. Takže pravidelně čekujte naše stránky.
Výlet na 100% splnil účel. Radek si zajel svůj největší závod a já jsem jako doprovod a táta nezklamal. Na příští ročník DOLOMITY SUPER BIKE zveme všechny, kdo chtějí vidět Dolomity a monster akci na kolech. Pro pohrdače asfaltem to však není…
Krátké video ze začátku závodu ...
a závěrečný sjezd do cíle a hezký slalom dvojice Jiřík (kamera) a Radek (vodič) mezi opatrnými Italy ...
Objektivní informace hledejte na www.dolomitisuperbike.com
Z termálních lázní zdraví Jirka a Radek
