Mamut Tour

Na silničce sice strávím času dost, ale závoděním jen výjimečně, přece jen jsem hlavně bajker a v terénu se cítím víc doma. Tentokrát mě ale zlákalo krásné počasí i vidina hezké trasy: silniční Mamut Tour.

Postupem času už jsem tak nějak opustil strategii „když závod, tak na nejdelší trase, co je k mání“, z nabídky tří možností volím zlatý střed 136 km, i tak je to přes pěkných pár kopečků.

profil 136km

Celé to má jen jeden malý háček: hezké počasí zlákalo rekordní startovní pole, navíc start všech 3 tras společný, to značí cca 400 lidí a pěknou melu hned od „slavnostního“ startu, to není něco, co bych kór na silničce vyhledával. Průjezd Přerovem docela stres, na první crash nemusíme dlouho čekat, rozsypaný gely a nějaký další věci, vyhýbám se po chodníku.

Mamut Tour - start Mamut Tour - start

Naštěstí stačí 3 kiláky a začínají se jet pěkný pecky, na mě a se studeným motorem až moc, ono je to teď totiž s větrem. Krátké brdky nahoru dolu, asfalt různé kvality, někde i „oblíbené“ kostky, trhá se to na skupinky, jen si zvolit tu správnou ať nakonec nejedu sám. No tři trasy po kupě, je v tom docela zmatek s kým se zařadit.

Šestadvacátý kilák a z Bystřice pod Hostýnem začíná stoupání víc jak 10 kiláků na Tesák, ani jsem si nevšiml, kdy se oddělili lidi z krátké trasy. Tempo se trochu zklidňuje, nejdřív hákovačka v docela velké grupě, po pár minutách se ale kopec láme do přísnějšího sklonu a jedem každej za svý, slibná skupinka se drolí, trochu s pár lidma ztrácím, jak se ukázalo později – chyba.

Mamut - stoupání na Tesák

Za Tesákem rychlý přejezd přes Troják a dlouhý sjezd, sjíždí se nás tak 8 lidí, zrychluje se, docela to ubíhá, teď už bych ale snesl i rychlejší tempo, našemu vláčku ale chybí pořádná lokomotiva. Za Fryštákem odbočujeme někam na lesní asfaltku a stoupáme na další horskou prémii, sklon přes 10%, skupinka se zas dělí. Sjezd lesem úzkou a ne dokonale zametenou lesní asfaltkou do Rusavy je trochu o hubu, ale přežili jsme všichni. Z Rusavy hned do dalšího stoupání – obávané Grapy, známe z bajkového Drásala, tady končí sranda, krpál místy k 20%, dost jsem se zafuněl, nejsem žádná lehká váha do takových kopců.

Grapy stoupání na Grapy stoupání na Grapy

Za Grapama si říkám „fajn, nejhorší máme za sebou, teď už jen rovina“. No nebylo to tak úplně snadný, po sjezdu do Bystřice se krajina otvírá a dává prostor větru, zbývá přes 50 kiláků v protivětru nebo na bočáku, profil dost zvlněný, takový „klasikářský“, to mám rád, mělo by mi to sedět. Jenže ztenčená skupina nám přestává fungovat, taháme to většinou ve dvou s cyklistickým veteránem Jirkou Šitavancem. Netrvá dlouho a odjíždíme ve dvou sami, střídáme poctivě, když ale někoho z odpadlíků ze skupin před námi sjedem, je už mrtvý a pro spolupráci nepoužitelný. No co, chleba se lámal na začátku, měl jsem se na Troják víc zmáčknout.

Na dělení tras „Střední – dlouhá 212  km“ někde před Týnem si říkám „no ty vole, ještě žes nejel dlouhou“, na tom větru a ve dvou začínám cítit nohy. Nakonec to i tak nějak uteklo, čas víc jak 4 a půl hodiny je tak akorát na rychlejší sobotní výlet, stačí to na pořadí někde v druhé půlce závodního pole, mám i trochu výčitky, že nejsem správně závodně zničený. Nakonec je z toho přece jen bedna v kategorii důchodců.

podium

Mamut je hezký závod, střední trasa nijak extrémní, ale hezká, s pár pěknými výživnými kopci (no a plus ty Grapy, ty úplně nemusím), akce slušně pořadatelsky zajištěná, a až teda na ten start to bylo i „v suchu a bezpečí“. Fakt se mi to líbilo.

Na královské distanci Mamuta 212 km se skvěle ukázali „opaváci“: vítěz Dominik Buksa, třetí Čert, čtvrtý Tom Satke.

cil 212 km cil 212 km - Tomáš Čer cil 212km - Tomáš Satke

Použité FOTO: pořadatel MiKo, Vinohradské šlapky

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit