Mamut Tour
Na silničce sice strávím času dost, ale závoděním jen výjimečně, přece jen jsem hlavně bajker a v terénu se cítím víc doma. Tentokrát mě ale zlákalo krásné počasí i vidina hezké trasy: silniční Mamut Tour.
Postupem času už jsem tak nějak opustil strategii „když závod, tak na nejdelší trase, co je k mání“, z nabídky tří možností volím zlatý střed 136 km, i tak je to přes pěkných pár kopečků.
Celé to má jen jeden malý háček: hezké počasí zlákalo rekordní startovní pole, navíc start všech 3 tras společný, to značí cca 400 lidí a pěknou melu hned od „slavnostního“ startu, to není něco, co bych kór na silničce vyhledával. Průjezd Přerovem docela stres, na první crash nemusíme dlouho čekat, rozsypaný gely a nějaký další věci, vyhýbám se po chodníku.
 |
 |
Naštěstí stačí 3 kiláky a začínají se jet pěkný pecky, na mě a se studeným motorem až moc, ono je to teď totiž s větrem. Krátké brdky nahoru dolu, asfalt různé kvality, někde i „oblíbené“ kostky, trhá se to na skupinky, jen si zvolit tu správnou ať nakonec nejedu sám. No tři trasy po kupě, je v tom docela zmatek s kým se zařadit.
Šestadvacátý kilák a z Bystřice pod Hostýnem začíná stoupání víc jak 10 kiláků na Tesák, ani jsem si nevšiml, kdy se oddělili lidi z krátké trasy. Tempo se trochu zklidňuje, nejdřív hákovačka v docela velké grupě, po pár minutách se ale kopec láme do přísnějšího sklonu a jedem každej za svý, slibná skupinka se drolí, trochu s pár lidma ztrácím, jak se ukázalo později – chyba.
Za Tesákem rychlý přejezd přes Troják a dlouhý sjezd, sjíždí se nás tak 8 lidí, zrychluje se, docela to ubíhá, teď už bych ale snesl i rychlejší tempo, našemu vláčku ale chybí pořádná lokomotiva. Za Fryštákem odbočujeme někam na lesní asfaltku a stoupáme na další horskou prémii, sklon přes 10%, skupinka se zas dělí. Sjezd lesem úzkou a ne dokonale zametenou lesní asfaltkou do Rusavy je trochu o hubu, ale přežili jsme všichni. Z Rusavy hned do dalšího stoupání – obávané Grapy, známe z bajkového Drásala, tady končí sranda, krpál místy k 20%, dost jsem se zafuněl, nejsem žádná lehká váha do takových kopců.
 |
 |
 |
Za Grapama si říkám „fajn, nejhorší máme za sebou, teď už jen rovina“. No nebylo to tak úplně snadný, po sjezdu do Bystřice se krajina otvírá a dává prostor větru, zbývá přes 50 kiláků v protivětru nebo na bočáku, profil dost zvlněný, takový „klasikářský“, to mám rád, mělo by mi to sedět. Jenže ztenčená skupina nám přestává fungovat, taháme to většinou ve dvou s cyklistickým veteránem Jirkou Šitavancem. Netrvá dlouho a odjíždíme ve dvou sami, střídáme poctivě, když ale někoho z odpadlíků ze skupin před námi sjedem, je už mrtvý a pro spolupráci nepoužitelný. No co, chleba se lámal na začátku, měl jsem se na Troják víc zmáčknout.
Na dělení tras „Střední – dlouhá 212 km“ někde před Týnem si říkám „no ty vole, ještě žes nejel dlouhou“, na tom větru a ve dvou začínám cítit nohy. Nakonec to i tak nějak uteklo, čas víc jak 4 a půl hodiny je tak akorát na rychlejší sobotní výlet, stačí to na pořadí někde v druhé půlce závodního pole, mám i trochu výčitky, že nejsem správně závodně zničený. Nakonec je z toho přece jen bedna v kategorii důchodců.
Mamut je hezký závod, střední trasa nijak extrémní, ale hezká, s pár pěknými výživnými kopci (no a plus ty Grapy, ty úplně nemusím), akce slušně pořadatelsky zajištěná, a až teda na ten start to bylo i „v suchu a bezpečí“. Fakt se mi to líbilo.
Na královské distanci Mamuta 212 km se skvěle ukázali „opaváci“: vítěz Dominik Buksa, třetí Čert, čtvrtý Tom Satke.
 |
 |
 |
Použité FOTO: pořadatel MiKo, Vinohradské šlapky
