Rohálovská 50 aneb „Vítej zlatý hattricku!“
Neuvěřitelné se stalo skutkem. Po loňské pauze se mi znovu a potřetí podařilo zvítězit v kategorii, v poměrně početné konkurenci. A navíc zlepšení o třicet míst v celkovém pořadí, v čase pak o půl hodiny.
Začátek mě překvapil rychlým nájezdem ze silnice do rozbitého pole. Kupodivu žádná kolize nebyla, takže se pole brzy natáhlo. Zapomněl jsem na brody. První blátivý, druhý trošku hlubší a studený. Trať pěkná, spíš na hrubou sílu, než na techniku. Pro jistotu jsem zvolil tácek je o dva zuby víc, než má dospělý lidský jedinec, sem se hodil akorát.
Je třeba nezapomenout na týmového ducha a nemasírovat si jen ego jako minule a zmínit i další. Petr Buček byl vidět hned na startu, když šikovně zaujal dobrou výchozí pozici a oproti loňsku se posunul v čase vpřed. Pěkně zabojoval i Vlastik Strašák. Popral se s nástrahami a čestně si vydobyl solidní umístění.
Na Cřibské nás bylo celých deset, tam se na startu, na trati i při dojezdu do cíle dresy pěkně vyjímaly.
A umístění všech také skvělé.
Po dojezdu jsem slyšel, jak se konferenciér ptal Ireny Berkové, jak se na závod připravovala. Byl jsem rád, že neochytil mě, protože kdybych mu popravdě řekl, že moje páteční příprava spočívala v Moravském vrabci, hromadě zelí, smažené cibili, šesti knedlících a třech dvanáctkách, tak mě možná dodatečně diskvalifikovali. C-: Pěkných, hodnotných a užitečných cen, co jsem dostal na tomto závodě, můžu říct zodpovědně, že neposbírám jinde za celou sezonu.
Leo.
{jcomments on}
