Obr Drásal v tropech
Drásal je letní maratonská klasika, kterou mám docela rád, ale proč znova Obr? No komu není rady … Už hezkou dobu totiž pálí v celé Evropě slunko jak na Sahaře, biometeorologická předpověď na stupni 3 „vysoká zátěž“, starší nebo nemocní ať raděj nevychází ven, doporučená fyzická aktivita max. na gauči v poloze vleže natáhnout ruku po ovladači televizoru. Jelikož vlastně splňuju obě tyhle podmínky, už pár dní předem silně váhám nad účastí, kdo mě zná tak ví, jak „miluju“ vedro :(, mí předci museli být snad Vikingové.
Nakonec přece jen odjezd do Holešova v pátečním rozpáleném odpoledni spolu s bikestylisty Hanysem a Bambulkou a taky s Lenkou, kempujeme se spoustou dalších závodníků v zámecké zahradě. Plán na sobotu: hlavně opatrně, nepřepálit tempo, hlídat tepy, pokud možno se neuvařit ve vlastní šťávě, zkusit důstojně dojet. Teploty mají atakovat 40 °C, takže to „zkusit“ není nijak nadsazené. Minimálně do 120. kiláku si zakazuju reagovat na soupeře a pojedu si svoje.
 |
 |
Tentokrát jsem rád za ranní start v 5:30, klidně bych vyjel i dřív, stejně jsem v noci moc nespal. Před startem, jak už to bývá u extrémní trasy, žádná velká tlačenice, letos na startu něco přes 150 lidí co se nebojí, nebo na to jednoduše mají, teplota zatím ideál 16°C, vím ale, že to dlouho takhle nevydrží. Po kapsách mám snad kilo tyček, gelů, cukříků, něco na opravu defektu a taky přídavnou nádrž - bidon, respekt z kombinace extrémní počasí plus extrémní trať tady je, ne že ne. Startuju z první brázdy hned za eliťákama, samozřejmě hlavně kvůli předstartovním fotkám, loga sponzorů musí být vidět.
Pár prvních kiláků pod kopec se vezu v první grupě. Vesnice Žopy a najíždíme do prvního dlouhého stoupání, teplota po vjezdu do lesa překvapivě vyskočí naráz snad o 5 stupňů, les asi nestačil v noci vychladnout :(. Zvolňuju, a i tak se začínám pěkně potit, předjíždí mě snad všichni, kdo stáli na startu.
Rusava, Grapy, Hostýn, Tesák, známé kopečky, docela to ubíhá, na vrchol Kelčáku už to tak snadný není, 30 kiláků a nastoupáno 1400m. Na Kelčáku tankuju do plné a prohodím pár slov s partou důchodců, kteří mají občerstovačku na starost. V dlouhých sjezdech se mi daří zatím chladit motor, tak další zastávka až v Jarcové u Bečvy, ztráta proti loňskému mezičasu je tam 3 – 4 minuty, cena za opatrný začátek. Přede mnou je úplně nejmíň oblíbený až hnusný úsek, tedy asfaltová rovina kolem Bečvy, a hlavně pak dlouhý a celkem prudký a obvykle rozpálený výjezd „pantani“ od Bečvy na Prženské paseky. Kdyby aspoň první kolo bylo v chladnu – houby, ještě není ani devět a teplota už vystoupala blízko ke třicítce, slunko pere, nechci ani pomyslet co tady bude v druhým kole.
Další krátká zastávka je bufet Troják. Následuje pár nepříjemných prudkých výjezdů po hřebeni v lese, 90 kiláků za mnou a nájezd do druhého kola. Bufet na Tesáku znovu projíždím, plánuju další zastávku zas až na Kelčáku, nechci se vláčet s plnýma flaškama do toho krpálu, možná trochu risk. Odjíždím tak soupeři z kategorie (Tomáš Přibyl ze Spořka týmu), se kterým, pokud to tedy celé přežiju, bych se teoreticky mohl přetahovat o bednu.
Brutální krpál na vrchol Kelčáku podruhé už bolí o dost víc, kdysi za dob 26“ a 3x9 jsem to byl za sucha i schopen celé nějak vyjet, teď druhou půlku kopce ani nezkouším a pokorně tlačím. Na vrcholku tankuju zas do plné a slibuju dědulům z občerstvovačky „Kelčák“, že letos už mě tady určitě neuvidí. Sjezd z Kelčáku mezi šutry je zas fajn zpestření, cítím už ale dost ruce, náznak křeče do předloktí, asi nějak moc brzdím :). Znovu se rozjíždím do pseudo-závodního tempa, v šedesátce míjím bufet v Lazech, technické úseky nad Jarcovou včetně nikdy nevysychající bažiny, těžší singl za tím velkým šutrákem je volný a bez pěšáků. Jarcová, bufet u Bečvy podruhé a teď už přeci jen delší zastávka. Musím pojíst něco slanýho, sladký už mi vůbec nejede.
Druhé stoupání na Pržáky je teď po více než 120 km už vážně utrpení, přesně jak jsem se ráno bál. Shora pálí bez zábran slunko, vespod teče asfalt, vedro jak v pekle, jen čerti chybí, teplota podle tepáku ke 40 °C, když trochu foukne, je to jak když otevřeš horkou troubu. Bufet na hřebeni už neprojíždím a trávím tady pod záminkou mazání řetězu skoro 4 minuty, chladím hlavu, voda jen zasyčí a hned se odpaří. Dál směr Troják mi to teď po tom rozpáleným výjezdu jede nějak ztuha, musím se hlídat, abych na kole neusnul, velká otupělost. Nějak se mi nedaří naladit do závodního transu. Těsně před Trojákem (140. kilák) mě předjíždí podruhé (a naposled) Tomáš Přibyl, který Troják projíždí (... se snad zbláznil, nebo je velbloud ?), já bohužel musím zastavit a doplnit kapsy i bidony, tím pádem ztráta kontaktu. Prozevluju tady tři čtyři cenné minuty.
Na zvlněném hřebeni v lese se podvědomě trochu šetřím na ty prudké stojky, co přijdou dál, určitě nechci nic tlačit. Jestli jsem v něčem opravdu mizerný, tak je to tlačení kola do kopce, to mi fakt nejde. Ty lesní stojky naštěstí dávám bez větších problémů všechny v sedle včetně Pardusu, i toho krpálu před Jestřábí, ještě že jsem na Drásala vyměnil pilu za 32z (pozn.: 32 zubů).
Poslední zastávka na bufetu Fryšták, teplý hořký Birel jako doping, díky za něj. Ve stínu pod stromy slunko tak nepere - je tu jen 33°C. Poslední dlouhý a táhlý kopec něco přes 4 kiláky, nohy se nějak samy točí, ani nepotřebujou pokyn od hlavy, která už je tím horkem nějaká otupělá a uvařená. Pak ještě dát tu blbou stojku Hrubá Malíková, teď už vím, že to celé objedu a neomdlím. Závěrečný hřeben a rychlý sjezd do Žop trochu hrotím, ale nic zásadního už to na pořadí nemění, ještě ta motanice v zámecké zahradě a cíl. Dojíždím v o něco horším čase než vloni, co bych za to ale před startem dal, pořadí 2 / 56 znamená bednu v kategorii rovná se spokojenost. Průměrná tepovka 140, na mě hodně nízko, respekt z vedra byl fakt velký, možná jsem mohl zabojovat víc, kdo ví, ale taky jsem tam mohl pěkně zvadnout. Po letošku už můžu snad i na Titan Desert :).
Statistika: podle Polaru odjeto 178,4 km na délku, kolem 5000m na výšku (ofic. 5088m), skoro deset a půl hodiny v sedle, prodrbáno na bufetech 13 minut, vypité bidony nespočítám. Na Obra letos vyrazilo cca 150 lidí, dojelo v limitu 116. V součtu všech tras prý letos padl drásalovský rekord: 2111 závodníků.
Z opavské ekipy byla na Obrovi hodně úspěšná super-riderkyně Johanka jako 2. žena absolutně a brala zaslouženě slušný prajzmany. Martin Haman taky hodně dobře 13 abs, tedy ale tentokrát bez peněz, prý mu to moc nejelo. Úspěšně do cíle Obra dorazil i nolimiťák Martin Bořík Borák. Za Novatop úspěšně dojel Obra Petr Pour, který navíc stihl interview na Trojáku. Celkově Obra po roce opět vyhrál Džobr Jobánek.
 |
 |
Závěrem díky za podporu „po akci“ včetně sbalení stanu bajkstailistům Hanysovi s Bambulkou a současně omluva i Lence za dlouhé čekání na award ceremony :)
V článku jsou použity fotografie z rajčete a z webu Drásalovců www.drasal.cz.
