Sudety utopené v blátě
Specialized Rallye Sudety 2014, MČR v maratonu
Na kultovní Sudety se chystám už nějakou dobu, ale musí být hezky a sucho, jinak to nejedu, moje slova při dohadování podzimního kalendáře. Na už tak hodně těžké trati (rozumí se mluvíme o hlavním závodu 115 km) se určitě nechci trápit v blátě. Letos o prázdninách jsem tam byl pro sichr lehce potrénovat, trochu osahat terén, projet některé vyhlášené technické úseky, líbilo se mi to, docela se už těším. Po studiu počasí na všech známých předpovědních serverech to vypadá optimisticky a vyrážíme s Kubou Sedlářem už ve čtvrtek do Teplic nad Metují. Letos se jedou Sudety jako mistrák, takže konkurence zaručena.
Kuba to má najeté z předchozích let, svoje účasti tady ani neumí spočítat, trať zná možná líp než vlastní obývák. V pátek klasicky rozjetí plus trénink techniky, z Teplic jedem zkratkou typu „sice dál, zato horší cesta“ přes Ostaš na Hvězdu. Většinou sucho, až na pár věčných kaluží, pravda někde je bláta i víc, ale kdyby to tak vydrželo ... Po ohlídce populárního sjezdu „Hvězda – schody“ to Kuba poměrně v klidu dává, já tedy ne, resp. po chybě vyzouvám přední bezdušák, jdu na hubu a zpestřuju si tím program na večer, no nic, nechám to až na závod, spoléhám na adrenalin.
 |
 |
Večer špatné zprávy, někteří pesimisti tvrdí, že má v noci lejt, do pr…e to snad ne. Poslední přípravy, bezdušák mi nahodili v servisu, pak ještě napatlat řetězy, bombičky nalepit na rám, žrádlo do kapes, čipy, čísla a tak, prostě předzávodní zavedená rutina, akorát kolem všeho víc nakecáme, asi předstartovní nervóza před prestižní akcí.
Kuba si zadělává na ještě větší dávku stresu vypůjčením super-light-odpérované testovačky nejmenované specializované značky vybavené dvěma nezávislými mozky v ceně menšího rodinného auta, na které se (nakonec teda úspěšně) snaží nacpat vlastní alchymistická kola. Celé to má v kupě za chvilku, asi tak 4 hoďky, dýl to asi netrvalo :), ale byl z toho pěkně vykolejenej.
 |
 |
 |
V noci mě budí bušení deště do střechy penzionu, leje jak z konve, ku…a neeeee !!! Zlej sen se stává skutečností – moje první Sudety budou v mokrý verzi.
Budíček v půl šestý, už neprší, všude kolem voda a mlha jak Londýně, nebo kde. Z penzionu na start skoro vidíme, takže žádná honička s nakládáním auta. Nacpat břicha a ven do mokra protočit aspoň na 20 minut nohy, asi nemusím popisovat, že mám náladu blízko bodu mrazu, snad ale nebude až tak zle, ona se ta voda třeba někam vsákne. Kuba má po loňském místě v TOP20 první lajnu, já si startovní pozici musím vystát, ty lidi tady v tom koridoru snad čekali přes noc? Čekání si zkracujem s jedním ze známých soupeřů kecáním, jak to dneska nebude úplně na hovno a že si to i tak užijem.
Start společně pro obě trasy - bléééé :(, první mokrý asfaltový kopec a hned do intenzity, boj o pozice před nájezdem do terénu, víc vzadu = víc bordelu. První široká šotolina a hned je jasný, o čem to tady letos bude. Sračky, sračky, sračky, je to horší než nejčernější ranní představy. Někdo si v tom libuje, někomu to nevadí, mě to teda dneska celkem sere. Ambice jdou do háje a cíl měním na „dojetí v celku“.
Střípky z trati
O co se letí rychlej v prvním „kole“ (společné obě trasy, taková kpž maratonská hoňka), o to víc lítá bláta kolem, v háku je to jako za trest. Sem tam lítají i cyklisti, ono to totiž i dost klouže. První super rychlý kiláky jsou přehled bláta všeho druhu, červený, žlutý s pískem (to mi s tyčkou chutnalo nejvíc), žluto-oranžovo jílový humus hezky klouže , pak ještě hnědá polní hmota a tak různě. V prvních rychlých sjezdech se krotím, strach z defektu vítězí nad ambicema, na opravu bych neměl morál. Zamlžený brejle jsou mi za chvíli úplně na hovno, končí pod dresem. Po 20 km potkávám Vikiho po defektu a ztrátě motivace, teda chvíli mi trvá, než ho vůbec poznám pod tlustou vrstvou pleťové masky přes celý ksicht.
První kořenové singly a stoupání na Honský špičák, mokrý kořeny jsou lahůdka, dá se to jet, pořád lepší než ty rozbředlý polňačky, začíná mě to snad i bavit. Amerika, výměna bidonu a první pořádný uphill – Pánova cesta, jako cesta nevím pro koho, pač je to prudký jak prase, řetěz hlasitě protestuje. Po 2.5 km se to láme a stejná stojka směrem dolů – Václav. Místo s tím největším schodem mám trochu najeté z léta, vlevo ale obsazeno, středem se bojim, tak ho raděj přenesu, na rozbití huby ještě času dost. Následuje výjezd a sjezd po spleti kořenů a bláta kolem jakési rokle, sice kluzko, ale jede to, kolem předvádí někteří akrobatické scénky.
Další sjezd, kde diváci čekaj na krev: Vodní zámky. Až na podpásovou ránu sedlem přímo do koulí po tvrdším přistání za jedním větším šutrem (chvilku to musím vydýchat) to dávám celkem bezpečně, i když ne nejrychleji. Mokrej pískovec je dobrej povrch na tyhle taškařice na bajku.
Cesta lesem jakž takž odsýpá. Průjezd bufetu Božanov a dva a půl kiláku výjezdu na Božanovský špičák po něčem, čemu tady říkají cyklostezka, spíš teda jde o vyschlý horský potok, nebo tak něco, bere mi to další síly, teď už jen ty fyzické, morální jsem ztratil dávno. Někde na konci výjezdu známé dresy a povzbuzující Zombíci, asi jsem se k nim měl přidat a vykašlat se dneska na závodění. Dál už mi to trochu splývá, jsem z těch sraček jaksi otupělý. Dobrá motanice nahoru dolu po mokrých šutrech a rozblácených cestách.
Machov a bufet se servisem. Poprvé zastavuju a nahrubo sprchuju kolo, pod nánosy bláta už vůbec není vidět a váží tak dvacet kilo i víc, řazení taky protestuje. Nechávám mazat řetěz jakousi krajně podezřelou tmavou sračkou (takhle nějak si představuju právě vytěženou ropu), která kupodivu funguje, a jedem dál. Úsek za Machovem vůbec neznám a dál ani snad znát nechci. Prudký a nevím jak dlouhý výjezd lesem, nejdřív taková ta místní kostrbatá šutrová dlažba nebo jak to popsat – to je fajn, pak ale už jen rozježděný bláto, pro samý sajrajt je ta stojka dál nejetelná, všichni kolem včetně mě to tlačí, ku..a jak já to nesnáším, kolo jsem myl taky zbytečně. Pak lesní singly kolem polské hranice, za sucha určitě super, teď zasraná skluzavka, kolo furt ve smyku, posílá mě to někam mimo singl do lesa, jdu k zemi, odřeniny na noze a ruce, tu trochu krve hned zalepí a desinfikuje bláto. Fast Trak vpředu fakt není do tohodle bordelu ideál. Otupuju ještě víc, jedu na autopilota.
Bufet na hrázi rybníka 90. kilák, za letu beru bidon s kolou. Konečně něco (toto není reklama), co mě trochu nakopává, aspoň si to myslí hlava. A je to taky potřeba, výjezd směr Hvězda, už tak hnusně dlouhá hliněná stojka v lese je v těchhle podmínkách o nohy, řetěz, kazetu a kdovíco dalšího. Sjezd z Hvězdy, tak ten jsme včera obhlíželi úplně zbytečně, je to tady k nepoznání, všude kolem rozrytý bláto, povrch pod ním skoro nevidíš, po doklouzání pod první schody slízám z kola a jsem rád, že ten nejprudší úsek přežívám pěšky. Pokračování sjezdu po šutrech je už fajn, hlavně se dá jet, celkem se už těším do cíle. Ale je tady ještě ta letošní novinka - šílenost (no jak tady jinak), dvěstěmetrů rovný prudký padák k hlavní cestě před bufetem pod Ostaší jak vystřižený z motokrosových závodů do vrchu (akorát se jede dolu), sklon, že shora nevidíš pod kopec, rozrytý jak od prasat, chlápek nahoře prý „středem a bez brzd – hodně to klouže“, ty vo.e si magor ?, tak do toho mě teda hlava nepouští a jdu – kloužu dolů po svých.
Blíží se závěr. Sjezd z Ostaše se mi v létě při projíždění trasy líbil, teď víc boj o stabilitu v permanentním smyku ve vyjetých-rozjebaných-klouzavých-zasraných kolejích, tuny bláta verze černá-hnědá-jíl. Poslední bufet, krátká zastávka a poslední kopec z Dědova, taky pěkná stojka, pak Bíšek, závěrečný rychlý sjezd do Teplic, park, cílová brána. Fuj, tak takhle jsem to neplánoval ! Přežil jsem, nic dalšího pozitivního asi teď říct nemůžu. No, někde vzadu v hlavě je asi i myšlenka, že se mi na tom něco zvrhle líbilo, kolo se ale se mnou vůbec nebaví a hlasitě úpí. Za normálních podmínek by to byl určitě nádherný závod podle mého gusta na super trati, nejspíš bude i reparát, ale fakt až to tam někdy vyschne.
Ať to teda zkompletuju
Na hlavní trati přihlášeno necelých 800 lidí, odstartovalo téměř 700, dojelo 579, vyhrál Bouda v super čase pod 5 hodin, poslední závodník to zvládl za 11 hodin a něco.
Já na závodění neměl dneska hlavu, ambice byly o cosi výše, výsledek 13 / 222 abs. je nakonec asi lepší než pocity v závodě, někteří na tom byli podle všeho hůř. Průměrná tepovka 143, taková rychlejší turistika :(
Kuba dojel velmi slušně 31 celkově i navzdory zdržení s prasklou špicí a seklou v kazetě někde skoro před cílem, které ho připravilo možná o historický úspěch. I tak v letošní konkurenci určitě super. Navíc na něm bylo vidět, že si ty blátivý sračky na rozdíl ode mě užil. Vypůjčenou super-light-odpérovanou testovačku s dvěma mozky nejmenované značky si hodně pochvaloval a podle všeho už připravuje objednávku J.
Naše barvy úspěšně hájily na krátké trati dámy. Lucka Macíková, se kterou jsem sdílel chvilku tempo na začátku závodu, si i přes zdržení s opravou defektu dojela pro 2. flek v kategorii. Na stejné trati brala bronz v kategorii „ženy mladé“ Monika Tučková.
P.S. Lehce pesimistické vyznění reportu nechť neodrazuje další adepty od účasti na této skvělé akci, jelikož je to zkreslený bezprostředními dojmy a časem se to upraví.
Video na rouře docela vypovídá, o čem to bylo ...
Odkaz na záznam na ČT Sport zde ...
