Vydařený víkend na silnici
Elkov - Velká cena města Hradec Králové
Minulý pátek 15.8. jsem se vydala do Hradce Králové na silniční kritérium Elkov – Velká cena města Hradec Králové. Počasí vypadalo celkem hezky, sluníčko svítilo a na déšť jsem ani nepomyslela.
Přijíždím do Hradce a akorát začínají kroužit kadeti a junioři pouze jen s licencí ČSC. Mezitím vyndávám kolo z auta, oblékám se do kůže a vyrážím se přihlásit. Beru číslo a pomalu se potkávám se starými známými. Po dojetí mlaďáků si vyrážíme projet okruh. Ten má délku 1400m a takových 40% se jede na kostkách. Start- cíl -> Ulrichovo náměstí. Točí se na dobrou stranu, do leva, což mi vyhovuje. Blíží se 17:00 hodina a pro nás to znamená řazení na start. Muži jedou 40min + 1kolo. Dojetí prvním závodníkem o kolo znamená konec pro dojetého závodníka. To se ale netýkalo žen. Nás nechali kroužit celých 40min + 1kolo. Aspoň jsme si zazávodily.
Start… žádné z volna. O lajny se jedou kule. Ve druhém kole začíná kapat a následně slušně pršet… „Ty kostky nebudou příjemné“ říkám si. Také že nebyly. Klouzalo to, smekalo se a při náznaku brždění šlo kolo do smyku. Tak asi nebrzdit Zkrátka, jelo to jak po másle. Ve 4. kole jsem dojeta muži a ještě ke všemu se mi vybíjí Garmin, a tak nemám pojem o čase. Po dlooouhé chvíli slyším „ještě 5 minut“. Obejdu 3 kolečka, a do 4. už mi zvoní. Konečně poslední. Do cíle přijíždím se 3. místem a hlavně radostí, že jsem nikde nespadla. A že těch šancí nebylo málo.
Grand prix Královéhradeckého kraje
Den po kritériu se vydávám na silniční závod. Ráno se probouzím a prší. Počasí, že by ani psa nevyhnal a já mám v tomhle závodit? Nakonec tedy bez odmlouvání a fňukání sedám do auta a odjíždím do Opočna. Tam je naštěstí sucho a bez deště. Ovšem teplo vypadá jinak. Poladit kolo, hodit se do kůže, připnout číslo a jdeme se rozjet. Už už koukám po soupeřkách. Lehce před 11 hodinou se to všechno pomalu řadí na pásku, včetně mě. Dívám se kolem sebe a hledám holky v mé kategorii. Celkem i nacházím a tam vím koho si hlídat. V 11:00 odmávnou start a závodníci se vydávají vstříc 108km dlouhému okruhu. Chvíli jedeme ještě všichni jeden velký balík, ale v Dobrušce se začíná stoupat a peloton se pomalu dělí. Jedem celkem početná skupinka a se mnou 2 holky. Jedna k nám nepatří. Tu druhou si hlídám a nenechám si ji ujet. Skupinka celkem jede a tak žádné odpočívání. Ve stoupání na Šerlich se to celkem dělí, ale postupně se to pak zase sjíždí. (nahoře na Šerlichu bylo asi 5 stupňů). Stále si hlídám závodnici jedoucí se mnou, protože bojujeme o 3. místo. 40km před cílem se jede další dlouhé stoupání na Komáří vrch. Stále držíme všichni spolu, ale od půli kopce se to dělí. Držím se vepředu a tak nevím co se děje za mými zády. Vyjedeme na kopec asi v 5 lidech, ohlížím se a Veronika nikde. „Super“. Ted ale přichází sjezd za deště, mokrá, úzká silnice, kde to klouže. Místy v zatáčkách vypínám tretru a škrtám o zem. Nepříjemná jízda dolů. Každou chvíli čekám kdy mě Verča dojede, ale ona nikde.
Projíždím občerstvovačkou, nemám čas zastavovat a všechno mám. Počasí se lepší a dokonce i sluníčko vykukuje. Dojíždím nějakého závodníka, ale do háku nejdu, protože sotva točí nohama. Jedu tedy na vlastní pěst. Opět mrak, opět mě to zkropilo. Kapky deště bodají do stehen a je slušná zima. Jen co se vyškrábu na kopeček, už zase svítí. „On je snad apríl? říkám si. 20km před cílem jsem dostihnutá nějakým chlápkem co bloudil. Jedeme tak spolu 5km, vyvezu se s ním na kopec, a pak ho nechám jet, protože už mu nestačím. Nohy začínají vypovídat službu. Posledních 15km jedu sama a jsem ráda, že jedu. Ještě fouká proti tak že do cíle opravdu třešnička na dortu. Ještě se vyškrábat nahoru na náměstí v Opočně a je hotovo.
Do cíle přijíždím na 3.místě a jsem ráda, že jsem ráda. Jedu se do auta převléknout a uklidit kolo. Přicházím zpět na náměstí ale vyhlášení své kategorie nastíhám, stejně tak jako 2. žena, proto není pódiové foto a ceny si přebíráme po vyhlášení. První dojela Pavlína Šulcová (Ghost Rubena rating team) a druhá Zuzana Wernerová (HSK cycling team).
