SUDETY MTB CHALLENGE= 6 dní dřiny! vol. 2
...kde jsme to minule skončili? jo, ve III. etapě ;-)...
IV. ETAPA 44,2km/1602 v.m. difficulty 5/6
První rozlepení očí a prosebné upření zraku směrem k oknu nepřineslo žádné překvapení, tedy žádnou úlevu...Vytrvale chčije a chčije..."Čeká nás „pouhých" 44km", říkám si, „budem dříve doma". Ve skrytu duše však cítím, že mi tahle uklidňující domnělá náplast na starťáka jaksi nezabírá a že realita bude jiná...krutá..
Pro mě nejdůležitějšího rituálu dne- vydatné snídaně (něco slaného, něco sladkého a kýbl kafe) se budu muset chtě nechtě vzdát. Náš bafík okupující i přes noc dodávku (nebude se přeci s námi smrtelníky a závodníky nepohodlně tlačit ve třídě) si odchází kamsi do kavárny na voňavý loupáček a kafe, zamyká náš jediný zdroj jídla (peněženka + přepravky s jídlem) a nechává nás na pospas osudu...Jsme nervózní, netušíme, kdy se vrátí a tak snídáme zbytky ala „co dům dal". Nacházím pytlík čokoládových sušenek, zapíjím je vodou... To nám den pěkně začíná.
Trasa ten den nejkratší, leč nejvýživnější. Leje jako z konve, už pár sekund po startu jsme jako prasata. Chvílemi nabývám dojmu, že jedeme potokem a ne kamenitou pěšinou do kopce. Tadle etapa je jeden dlouhatánský trail...do kopce...končící přísným prudkým kamenitým sjezdem.. :D Jede se nám ale skvěle...Proto mě pekelně naštve a rozladí smůla, co se od prvních kilometrů dneska lepí na paty...Viz následující rozhovor :
Jak to bylo s defekty v průběhu etap? Které nářadí jste vozily po kapsách?
:-DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD. Když už jsme po 3 etapách měly dostatečný náskok, řekly jsme si, že si v nejkratší (leč nejtěžší) 4. Etapě dáme trochu voraz. Oběma se nám jelo perfektně, cítily jsme, že snad ani odpočívat nepotřebujem, ALE...po pár kilometrech jsem na náhradním zadním kole (těžkým jak kráva, svý karbonový jsem trochu v 1. etapě popravila ve sjezdu) procvakla duši. Já koza si ani nevšimla, že tam mám duši a né mlíko, tak jsem nahustila na bezdušáka (rozuměj míň). Z nebe padaly provazy vody, co provazy...prostě chcalo jako kráva... S Dášou jsme vypadaly jak po čerstvém a urputném zápase v bahně. Při výměně duše jsme neměly čím vyčistit plášť a zas.anou duši...Ani zbytek vody v bidonech nestačil..Rozjedem se po úspěšné výměně a po 3 kilometrech opět ten nepříjemný zvuk ala SSSSSSSSSSSSSSSSSSSSs....
„Do pr..., já se na to už vy.... Kujva dját....Co teď?" K občerstvovačce zbývaly snad 2 km nebo kolik. Polar mi už dávno přestal těsnit a fungovat :D. Tam nás naštěstí čekal náš bafík a podal mně mé původní kolo („Snad to karbonovej hoch vydrží do cíle", říkám si)..To, co jsme si pracně na holky najely po startu , bylo pryč, začala stíhací jízda... Obě dvojice před námi jsme sjely a ujely...ALE...6km před cílem prdla Dáši špice a to nastala ta pravá groteska :D. Role se vyměnily. Já byla ledově klidná (nebylo to přece moje kolo, viď) a Dáša začala pekelně vyvádět. Schytali to sympatičtí hoši z Belgie, kteří se nám bezděčně snažili vypomoct, leč byli hlasitě a rázně odehnáni :D Myslím, že kdybychom v té chvíli byly poslední dvě ženy na zemi, ti belgičani si po Dášině výstupu už prostě nedají říct :DDD. Naštěstí hoši přijali v cíli Dášinu omluvu :D
Pomoc jsme nakonec přijali od motorkářů na trati. Pomohli sundat mlíkem přilepený plášť, vyštípnout špici (která proděravěla pásku) a zpátky nandat plášť..Ono se to za jiných okolností dá „v pohodě" zvládnout. Jenže promrzlý prsty u rukou si už prostě dělaly po 4 hodinách svý... Do cíle jsme nakonec ještě dojely s 15ti minutovým náskokem na 2. Dánky, takže vítězství zasloužené :D
Krom bombiček, montpák (které jsme zlomily) a náhradních duší , jsme snad nic jinýho ani nevozily...
Do cíle jsme vážně dojely jako opilé-plné vyplavených endorfinů :-D Odpoledne navštívíme místní sámošku a intuitivně drapneme sedmičku zavařených okurek...Ty do sebe vyklopíme na posezení a zapijeme je i lákem :D Za jiných okolností by to možná bylo FUJ, ale my už měly po 4 dnech ze všech těch gelů a sladkých tyčinek a sušenek žaludek jako po dvoudenním alkoholovém flámu...A co je dobré na kocovinu? Vývar nebo okurky přece! ;-) Jé, jak nám to udělalo dobře, neuvěřitelné, jak si tělo řekne, co potřebuje a co mu udělá dobře! ;-)
Večer jsme se šli najíst do místní restaurace, která vypadala na místní poměry vážně luxusně, dlouho jsme polemizovali nad tím, kdo ze zdejších majitelů polorozbořených domů tady asi chodí na jídlo a pití..Celý večer jsme byli v restauraci sami, nutno dodat. Mladá servírka nerozuměla ani česky ani anglicky a tak jsme objednávku masa museli doplnit o „bučení" a „chrochtání", aby bylo jasno, jakej kus žvance to vlastně chceme :D Nálada se pomaličku rozvolňovala, vždyť nás zítra čeká už jen poslední etapa!
Dáša si slastný pocit působení endorfinů chtěla uměle prodloužit a tak do sebe překlopila 3 půllitry piva. Nic moc, říkáte si,ale na téměř abstinenta je to už solidní zápřah :D
Výsledky:
1 SVĚRÁKOVÁ DÁŠA NOVATOP-CYKLOTRENINK.COM 04:29:50,96 9,8
1 KARKOŠKOVÁ RENÁTA NOVATOP-CYKLOTRENINK.COM 04:29:52,92 9,8
2 PLAUBORG ANNI TEAM FIT4RUN DENMARK WOMEN 04:44:12,52 9,3
2 MORTENSEN ANNE-METTE TEAM FIT4RUN DENMARK WOMEN 04:44:13,15 9,3
3 VOJTKOVÁ ŠÁRKA OSTRAVICE 05:07:48,90 8,6
3 TUČKOVA MONIKA OSTRAVICE 05:07:51,84 8,6
V.ETAPA 80km/ 2267 v.m. difficulty 4/6
Krásná etapa plná výživného stoupání, klesání, trailů..a nejkrásnější už jen tím, že je poslední. Cítím se unaveně, ale starty v 10:00 jsou pro mě vcelku rozumně nastavené a není třeba nic lámat přes koleno. Budíček v 7, snídaně 7:30, a pak chystání se, tejpování, příprava kol a jídla na cestu ( braly jsme na etpu většinou 2-3 powerbar tyčinky, 2 gely a jeden nějaký šleh (rychle účinkující na poslední hodinu závodu). Na občerstvovačkách mi hodně chybělo slané jídlo. Sladké sušenky a banány se mi už vážně zajídaly. Začala mě zlobit poslední dva dny žáha, pálela jako čert, a tak jsem musela pít jen vodu, žáden ionťák a jíst jen gely, které mi tak nerozhasí žaludek(dobré zkušenosti mívám s gely Etixx).
Žádné story z toho dne si ani nevybavuju, nejsilnější pocit byl při dojezdu do cílové brány. Všechno z tebe opadlo a zaplavila tě nepopsatelná vlna radosti. Nejen nás ale i všechny ostatní. V areálu dojezdu (lázeňské a malebné městečko Kudowa Zdroj) to vypadalo jako v hledišti veleúspěšné komedie. Těch vysmátých rohlíků v obličejích jste napočítali na stovky. Radovali se nejen závodníci, pořadatelé ale i přihlížející lázenští hosté, kterých bylo požehnaně, což bylo příjemné :-)
Výsledky:
Po závěrečném ceremoniálu a společného focení Finisherů 2014 nás čekal RAUT. Ládovali jsme se flákotami masa, výbornými přílohami, dortíky a vším možným, co bylo k mání. Jeden by nevěřil, kolik jsme toho sežrali :D Není divu. Některé dny byly tak uspěchané, že jsme se k prvnímu jídlu od snídaně dostali až v 7 večer...Během rautu se v jednom z lázeňských domů promítalo video a fotky ze závodu. Atmosféra byla parádní. Konečně jsme měli spoustu času povykládat si s našimi novými přáteli. V 10 večer jsme se já s bafíkem Rodrym museli odebrat směr dodávka a ČR. Bohužel jsme nemohli zůstat ne večerní párty, která prej byla hodně divoká :-D (někteří, nebudu jmenovat, si k noclehu vybrali pódium, kde se ještě přek několika hodinami rozdávaly cenné kovy ) :-DDD
KONEC DOBRÝ, VŠECHNO DOBRÉ!
Tendle etapák ve mně zanechal silný dojem, ráda se na něj vrátím, pokud to okolnosti dovolí.
VIDEO 2013 (video 2014 bude již brzy na webu šikovných chlapíků z Burgproduction.cz)
Zbytek rozhovoru pro Cklotrenink.com nelaznete zde
Velké poděkování patří:
Bafíkovi Rodrovi za svědomitou údržbu našich strojů a pomoc na občerstvovačkách, firmě AGROP za vypůjčení dodávky, Dáši za týmovou hru a spolupráci, klukům mechošům- Užďovi, Mikešovi a Meďochovi, klukům z Brna za fajn strávené chvíle na trati i momo ni a ostatním, kteří přispěli ke zlepšení nálady ;-)
Pedálu zdar! ;-)
Karkule
