MTB Trilogy očima Monči
Spoustu věcí už tu napsala Renča s Kubou, tak jen takové zážitky a dění na kratší verzi Demo. Od 2. 7. do 5. 7. se v Teplicích nad Metují, nedalekém městečku od mého domova konal 3. ročník etapového závodu horských kol Specialized MTB Trilogy. Stavitel tratí Véna Hornych opět nezklamal, nepodcenil přípravu a řádně tratě přichystal.
Stejně jako loni a předloni závod začínal prologem. Výživné, náročné, technické, zkrátka cross-country jak má být. Odpoledne si jdu trať projet/projít/proběhnout :-D. Nastává první chvíle, kdy slézám z kola a už si říkám „jak to pěkně začíná“. Nakonec v prologu dojíždím na 2. místě, což je pěkný začátek, ale Trilogy teprve začnou.
1. etapa Strefa MTB Kleine Alpen
Ráno 6:15 budíček, snídaně, připravit věci, obléci se do kůže, jít se rozjet a postavit na start. Ten je situovaný na 9:00 což pořadatelé dodržují a obitím 9. hodiny se všichni závodníci vydávají vstříc první etapě. Mě na kratší verzi Demo čekalo 50km. Prvních 25 km jeli všichni po stejné trati, následně se pak tratě dělí a my z krátké se pomalu ale jistě vracíme zpět, zatímco dlouhá se ještě chvíli motá v Polsku. Tuhle etapu jsem zvládla bez bloudění, ovšem výšlap na Ruprechtický špičák doporučuji jen v trekových botech a bez bajka po svém boku;) 2. místo v etapě a zatím 2. místo celkově.
2. etapa The Best of Sudety
Na tuto etapu jsem se těšila nejvíce, protože jsem věděla, co mě čeká a nemine. TOP výběr ze závodu ČP v maratonu Specialized Ralley Sudety. Dalo by se říci odpočinková etapa a to jen proto, že většina sjezdů a výjezdů byla jetelná, žádné brutální sjezdy na slaňování. Celkem i etapa rychlá, polní, lesní cesty, pěkné, hravé singly. Trať Demo měla mít něco málo k 60km. Garmin mi ale v cíli ukazoval jiná čísla. Díky bloudění. Dělení tratí nastávalo asi 2km po první občerstvovačce, kde ovšem chodilo mnoho turistů a tak si nějací vtipálci řekli, že nás „demíčkáře“ pošlou taky na dlouhou trať. Povedlo se, trať přeznačili a mě spolu se soupeřkou a lidmi před námi poslali sjezdem Vodní zámky dolů, který byl označen jako rychlostní zkouška (RZ). Dole na konci RZ nám byla položena otázka, jakou trať jedeme, protože tu vede pouze trať dlouhá. Při pomyšlení, co jsem sjela a mám to jít teď nahoru, se mi dělá zle a váhám, zda neobjedu celou Klasik verzi. Ne! Spolu se soupeřkou Verčou berem kola na záda a šlapeme zpět nahoru, zatímco Enduristé létají proti nám dolů. Na kopci mi Verča ujíždí. Cestou mám ještě problémy s přední brzdou a tak zastavuji a ladím. Do cíle přijíždím prošitá jak jehelníček na 3. místě, stále ale držím 2. místo celkově.
3. etapa Vraní hory
Říkalo se, že snad nejkratší, ale rozhodně ne nejpohodovější. Ve finále byla stejně dlouhá jako předchozí. Ani v poslední etapě nás Véna nenechal odpočinout a museli jsme si to řádně vyžrat až do posledního metru. V této poslední etapě snad bylo taky téměř vše jetelné. Moc si toho tedy nepamatuju, jen takové záblesky. Nejvíce mě ale dostal klučina u začátku RZ na Jánském vrchu, před poslední občerstvovačkou, kde mi povídá, ať si dávám pozor, že je to dolů prudké. Dobu sedím na kole, sjíždím a stále nic až najednou konec, hrana a po prdeli dolů. Sjezd nesjízdný snad i pro enduro, prostě stěna. Hlína se hrne dolů, ujíždí mi to pod nohama, ruce odmítají spolupracovat a držet kolo. Měla jsem chuť ho poslat napřed. Na občerstvovačku dojíždím doslova po zadku se slovy „tak mě tu máte“. Celá špinavá od prachu a hlíny beru bidon s vodou a jedu dál. Teď už to jen nějak domotat do cíle a hlavně nepíchnout. Do cíle přijíždím na 2. místě v etapě a celkově beru též 2. místo.
V cíli všichni závodníci dostáváme tričko finishera, podáváme si ruce, gratulujeme a vyprávíme zážitky, kterých nebylo málo. Já osobně jsem si letošní Trilogy užila:D Bolelo to stejně jako loni, pádů nebylo málo a kdybych je měla počítat, tak se snad ani nedopočítám. S výsledkem jsem spokojená, loni jsem byla 3., letos 2., tak na příští rok budu muset hodně máknout . Počasí bylo super, možná až moc vedro, ale v dešti a blátě by byli mnozí z nás na trati ještě dnes. Kdo miluje MTB cyklistiku nebo spíše cykloturistiku, zkuste Trilogy. Už aspoň že se podíváte po krásné krajině, na krásné výhledy a projdete si místa, kde by vás v životě nenapadlo jít ani dolů ani nahoru. Tak že za rok na Trilogy, ahooj :)
