MTB TRILOGY 2014 For bikers only!
Je začátek července a to znamená, že se s Renčou vydáváme do Teplic nad Metují.
Jede se zde 3. Ročník našeho oblíbeného etapáku Specialized MTB Trilogy Broumovsko.
Ubytování máme zajištěné jako vždy u manželů Krtičkových
PROLOG
Trilogy letos začínalo v úterý 1. Července a jako vždy prologem na 11 km/450vm.
Dopoledne si jedeme projet trať, už z loňska jsme věděli, že Vena (stavitel zdejších tratí) nám ani v prologu nic nedaruje. Po projetí jsem si říkal, že se úplně zbláznil, ale je to super, proto jsme tady přijeli ne? :-D V závodě to dávám asi za 43 min, jako osmý celkově. Renča stresuje, že je až šestá, ale pozitivně naladěná si hodlá spravit chuť v první etapě. Nováčkům prolog docela napoví, v jakých terénech se bude dál jezdit...
1. ETAPA "Strefa MTB Kleine Alpen"
V první etapě nás čekalo 68km a 3000vm. Jak už napovídají čísla bude to extrém a byl, Véna a spol se opět vyřádili. Vymyslet a 
naznačit tuhle trať muselo dát hodně práce, prudké výjezdy střídaly ještě prudší sjezdy a singly na hranici jetelnosti. Véna prý jezdil celý měsíc do Polska hledat starý železniční tunel, který tam někde měl být, všechny s tím prý už štval! :-D Ale našel ho pro nás a 400m jízdy téměř po tmě byl pěkný zážitek!
Etapa se mi moc líbí zhruba na 30.km přichází brutální sjezd, ptám se záchranáře, jestli už to přede mnou někdo jel, jen suše odpovídá ,,ne a doufám, že to nikdo nepojede". Pak se dozvídám, že to sjel jen jeden člověk... Hrnu to dolu po svých a užívám si další singly a pěšiny. Trať je z větší části namotána v Polsku, tady to ochranáři moc nehrotí, tak jedem i tam kde snad nikdo běžně ani nechodí pěšky... V polovině mě konečně přestávají bolet záda a trochu se rozjíždím. Docvaknu si ještě jednoho z kategorie a pokračuji dál, etapa je tak těžká, že nás to už pěkně nadělilo a moc neřeším jestli je někdo za mnou nebo ne, mám co dělat sám se sebou... Konečně vidím poslední bufet, v eufourii ještě stihnu zabloudit. Po téměř pěti hodinách jsem v cíli na 6. místě. Rozbitý jak cigánská hračka přemýšlím, jak to zítra objedu.
2. ETAPA "The best of Sudety"
Druhá etapa je to nejhezčí a nejtěžší z maratonu Rellye Sudety, takže odpočinková etapa ;)
Čeká nás 70km 2400vm. Renču potkaly v první etapě zdravotní problémy a dál už nemůže pokračovat, což ji hodně mrzí vzhledem k tomu, jak se na pořádný bajking celý rok těšila.
Díky tomu, že trasa kopíruje podzimní Sudety je to pro mě ze 70% notoricky známá etapa,
ale je moc pěkná prochází totiž skrz Broumovsko a je plná sjezdů a výjezdů po zdejším pískovcovém kamení a balvanech.
Všichni už cítíme únavu z předešlého dne, peloton se proto docela ochotně trhá už v prvním stoupání. Snažím se viset v první skupince, to se víceméně daří, jede se mi docela dobře, až po stoupání na orlí hnízdo, tam na mě přijde krize, odpadám a nechávám se dojíždět dalšími.
Držím se zhruba na 7 pozici, ale jen díky znalosti místních terénu, Václav, Vodní zámky, Hvězda.
Kilometry mi docela utíkají, ale ke konci toho mám už opravdu dost, nechci se nechat dojet ani v posledním stoupání. Na poslední louce před Bišíkem jedu krokem už i po rovince jak jsem prošitej.
Ještě za sebou někoho vidím, poslední sjezd, po asfaltě zaléhám a už odpočívám, vletím do posledního trailu, jsem skoro v Teplicích, teď mě nikdo nedojede, vtom kolem prosviští
Míra Janota. Už ani nespurtuji, dojíždím 8.
3. ETAPA "Vraní hory"
Poslední třetí etapa, to nejhezčí a asi i nejtěžší na konec. 85km 3200vm.
Etapa začíná tří kilometrovým stoupáním na Bišík a nás zavede převážně do Polska.
Na desátém kilometru začíná jednomužný trail po jehličí, trávě, přes balvany.
První skupina nám odjíždí, ani se nesnažím jet s nimi, v celkovém pořadí bych si stejně nepomohl. Nejprve jedem ve třech, potom ve dvou jen s Mírou, docela se hecujeme a předháníme, kdo víc a rychleji sjede až jsem si elegantně vystoupil mezi balvany a ohnul brzdovou páčku. Rovnám jí za jízdy, trochu se klidním a doháním Míru. Jedem asi 15km po hraničním trajlu plném balvanů a kořenů, drncá to víc než dost, to je něco pro mě :-D. Odjíždím Mírovi, jenom na mě houkne ,,jeď, mě to tady nějak nejde". Pak si vzpomenu na sjezd na konci, kde mě určitě dojede... Přijíždím k tomu sjezdu a dávám první třetinu pak to dobrovolně pošlu k zemi, tady se jinak zastavit nedá, sype se to a sklon je opravdu brutální, v tom kolem projede sebevrah Míra, jen vidím jak mizí v té propasti. Mám problém to s kolem sejít, už mám tak unavené ruce, že bych to kolo nejraději poslal na před...
Následuje prudké a dlouhé stoupání na Královecký Špičák, jedu tak pomalu, že mě dohánějí i mouchy.
Potkávám někoho z 1000mile (závodu napříč česko-slovenskem) v duchu si pomyslím jak se mám, že to budu mít za 2 hoďky za sebou a borec má před sebou ještě tak 1000km... hned se mi jede líp :-D
Sjíždím ze Špičáku a potkávám Míru jak za svou jízdu platí defektem. Pokračuji dál sám, snažím se co nejvíc na jet na soupeře v celkovém pořadí. Etapu si pamatuji z loňska, vím že mě ještě čeká pár pěkných singlů, sjezdů, bažina kde Véna v prvním ročníku utopil sekačku, když nám klestil trasu... Ještě poslední hraniční trejl a na konci jeden z nejtěžších sjezdů, mám už toho ale dost, tak to ani nezkouším a spodní část zbíhám. (sjel to jen Míra, motorkáři a jeden jednokolkař...to nepochopíš :-o :-D).
Pak už jen pár menších kopců, pár rovinek a jsem v posledním sjezdu, hlavou se mi ženou ty neskutečné čtyři dny, užívám si to, jsem v cíli, v etapě sedmý Celkově jako 6. a 4. v kategorii. bez nehody bez technických problému. Přebírám si tričko finischera, podávám si ruce s ostatními co ještě dojíždějí a probíráme zážitky...Trilogy splnilo očekávání nej závodu sezony. Doporučuji všem kdo milují jízdu ve volném terénu plném trajlů, pěšinek, balvanů, kořenů okořeněnou velkou náročností. Nedoporučuji těm co mají rádi závody typu 40 po poli... V závodě byla zakomponována i soutěž enduro pro jezdce na odolnějších strojích, ti se zaměřuji na měřené erzety, které jsou v těžší pasážích tratě. Taky si můžete střihnout
verzi Demo, která je kratší a trochu jednodušší. Letos byli po každé etapě i dětské závody, hlavně pro děti rodičů, kteří ještě neměli po etapě dost... :-D
Jakub S.
