TRILOGY 2013 "Prolog"

7. 7. 2013 14:44 Autor: Renáta Karkošková

TRILOGY = FOR BIKERS ONLY ;-)

            1010822 193656170799794 905961744 n

Bajkový etapový závod je hříčka něčeho tak těžkého, krásného a nevyzpytatelného, že se na něj člověk nemůže nikdy dokonale připravit. Může být nabušený a motivovaný sebevíc, pokud mu nepřeje alespoň kus štěstí a nedokáže rozložit své síly do několika dní, nikdy se závod nevyvede dle představ v lepším případě, v tom horším se ani nepodaří dokončit všechny etapy.

Etapák TRILOGY, jehož hlavními organizátory jsou Véna Hornych (sadomasochista, co se záludností na tratích týče) a Honza Kolaja (pohodář se smyslem pro humor), jsme absolvovali už loni. Tehdá jsem ještě ani v nejmenším netušila, do čeho jdu…..

 

Přípravy

Přípravy na etapák jsou samozřejmě v porovnání s jednodenním závodem mnohem větší. Já, jakožto ženská, to mám jednodušší v tom,  že nemusím tahat všelijaké nářadí (nýtovačku, multiklíč, rychlospojku, patku), na trati se většinou najdou ochotní chlapi, kteří pomůžou (..i brunetě v nesnázích :-D ). Pro mě byla nezbytnou součástí každodenní výbavičky pouze pumpa a duše. I tak jsem si před každým startem připadala jako balík: kapsy plné jídla, gelů, mobil (v propozicích uveden jako nutnost). Trošku mě znervózňoval fakt, že mám jen jeden bidon, na druhý držák soudruzi v Lapierru nemysleli. Další mouchy na našich Lapierrech už ale od minulého roku vychytali,  a tak byl hlavně Jakub podstatně klidnější. Loni, kdy mu šlo o 1./2. místo celkově v kategorii, se mu v poslední etapě rozpojila zadní stavba, která byla nešikovně a nepochopitelně sešroubovaná… A tak se Jakub svým nekonečným výlevem silného amoku zapsal do historie 1. ročníku jako ten „Novatopák, co tak strašně řval“ :-D. Jen pro představu, on už byl v půlce kopce a já ho slyšela už na jeho úpatí :-DDDDDDD.

                       1011021 193655654133179 1497650471 n

Zajištění závodu

Zázemí závodu se taky samozřejmě liší od klasického závodu. Nechybí servisní stan, kde loni i letos kluci opravovali chvílemi neopravitelné. Práci závodníci neplatí, materiál samozřejmě ano. Tito mechoši pak jezdili se servisním vozem po trati a i tam pomohli desítkám z nás. Bajk dostával od 1. kilometrů opravdu zabrat. Letos se nám naštěstí vyhnuly přívalové noční lijáky, takže jsme se oproti loňsku nebrodili po kotníky v bahně a kola fungovala lépe, hlavn pak nostalgickým "Véčkařům". Areál byl umístěn v místním parku Teplic nad Metují, malé městečko nedaleko Adršpašských a Teplických skal. Dost závodníků využilo ubytování za hubičku v místní tělocvičně a servis v podobě večeří a snídaní. My už klasicky bydleli nad náměstíčkem u manželů Krtičkových. Ti už si na nás zvykli natolik, že nám poskytují přímo nadstandardní služby. Paní Eliška nám prala dresy, celková rodinná atmosféra je moc příjemná. Jiní spali pod stanem přímo v parku nebo v dodávkách.

 

 

Unaveným svalům jste mohli dopomoci k regeneraci masážemi, ty jste si mohli zaplatit. I letos pořádala Daniela Chlíbková z VUT Brno ve spolupráci s CeSA (Centrum sportovních aktivit) výzkum ohledně extrémní zátěže a dopadů na tělo, organismus sportovce. Zúčastnilo se ho letos 18 dobrovolníků, pro které to znamenalo pravidelné odebírání krve a moči , před a po etapě, antropometrické měření (úbytek tuků, svalů, vody atd) a následné vyplňování dotazníků ohledně denního přísunu potravin, tekutin. Já se chtěla prvně zúčastnit, protože jsem se ale necítila nejlépe a chtěla hned po každé etapě co nejdřív odpočívat, nakonec jsem odmítla. Na výsledky výzkumu jsem ale sama zvědavá.

 

Povědomí o tomto závodě se rozneslo až za hranice naší minizemičky a jen díky prvnímu ročníku si získal respekt. Na start se proto postavili zástupci z různých zemí jako: Polska, Slovenska, Británie, Německa, Španělska, Ruska, Estonska a dokonce jeden závodník až z Kapského Města. O to zajímavější pak byla domluva při předjíždění na trati a taky rozprava o jednotlivých etapách, kdy jednu trasu Honza Kolaja přeložil po Vénově sáhodlouhém popisu takto: „So, there is nothing interesting to translate, you will only go up,  down, up, down, up and down“ (ani není co zajímavého bych přeložil, prostě pojedete nahoru, dolu, nahoru, dolu). Praskali jsme smíchy ve švech. :-D

 

Varianty:

Aby si i ti mladší a třeba ne tolik odvážní nebo naopak odvážnější přišli na své, na výběr jste dostali z 3 variant závodu:

DEMO: zkrácená verze. Oproti plné verzi byly vynechán ty nejobtížnější kopce a nejtěžší sjezdy+ zkrácená délka trati

KLASIK: plná palba, prolog + 3 etapy (68km + 65km + 83km)

ENDURO: absolvování stejných tras Klasik, ale pouze s měřenými Rychlostními zkouškami (tzv. RZ). Jejich měření spočívalo v ručním chipování na check pointech na začátku této RZ a na jejím konci. Většinou se jednalo o ty nejtěžší pasáže, sjezdy, traily. Opravdu se klaním všem borcům, kteří celý závod dokončili na 15ti kg strojích! Pro zajímavost, včera poslední enduristé dojížděli etapu po neuvěřitelných 12ti hodinách!!! Jediní dva blázni, kteří se rozhodli jet plný závod na čas a k tomu ještě Enduro, jsme byli my dva s Kubou. Taky jediní jsme sedlali chrtí pevné XC stroje. Vyfasovali jsme oproti záloze chip (známý z orientačních závodů), připevnili si je na ukazováček a jízda mohla začííííít ;-)

------------------------------------------------------------------------------------------------------ 

PROLOG, den 1.

Většinou slouží prology k následnému rozřazení na start další den. Předem jsme byli připraveni na to, že bude trasa prologu delší a těžší než minulý rok, kdy se jela „pouze“ 3km terénní časovka do vrchu (na Bišík). Pro tento rok si Véna pro cca 230 startujících připravil opravdu všechno, na co si může bajker jen vzpomenout. Na cca 9ti kilometrovém okruhu s převýšením cca 340m nechyběly prudké stoupáky po louce plné drnů a trávou zakrytých kamenů, kořenité pasáže lesem, jak do kopce, tak z kopce, vymleté sjezdy  s koryty a velkými balvany, muldy, přejezd rozbité lávky přes potůček atd atd..

                         969493 193655917466486 842690861 n

Starty po 30ti sekundách zajistily částečn sjízdnost tratě. My s Jakubem jsme startovali hned z kraje spolu s ostatními enduristy. Měla jsem obavy, že jim budu ve sjezdech zavázet. K tomu nedošlo, většinu jsem předjela v kopcích, kde oni mohli před svou RZ odpočívat, já ne :-D V prologu jsme si prvně vyzkoušeli na ostro pípání chipu na check pointech. Mrzelo nás, že jsou tydle „krabičky“ rozmístěny zrovna v místech, kde se jelo docela rychle a tak bylo jasné, že se tímto zastavováním budeme okrádat o drahocenné sekundy a následně minuty. Jednou už jsme se ale rozhodli do toho jít, tak se vším všudy. Prolog jsme si v den startu projeli a tak nás žádné špeky nepřekvapily, všechno se dalo sjet. RZ byly 4, takže 8 check pointů.

                        1005161 193655644133180 461996332 n

  •  tady jedno povedené video z 3. "ERZETY", můj průjezd od 1:22. Pro zajímavost: čas této RZ jsem měla 3:30 a i když se nepovažuju za technické jelito, mezi enduristy to byl čas nejhorší. Klučina s kamerou to jel necelejch 8 min.,takže obrázek o náročnosti si udělejte sami. Nejrychlejší endurista Jirka Fikejz ji zajel za minutu a půl!

S časy jsme byli oba s Jakubem díky našemu hendikepu vcelku spokojení:

M Hobby 19-29 let:

  1. Martin Splítek IVAR CS Author Team     0:29:12
  2. George Beluga Moskva                          0:30:42
  3. Michal Vlášek KELLYS Bike Ranch team   0:30:58
  4. Jakub Sedlář NOVATOP Lapierre             0:30:58

 

            Kopie č. - prolog2           Kopie č. - prolog1

 

Z hobby 19-29 let:

 

  1. Renáta Karkošková NOVATOP Lapierre                                 0:42:31
  2. Petra Krtičková HSK Cycling team                                        0:43:14
  3. Bára Marková INS Náchod                                                    0:44:11

 

 

 

 

V kategorii ENDURO se ještě po prologu dolaďovala provizorně pravidla. Bylo třeba rozhodnout, jak se budou hodnotit v celkovém umístění ti enduristé, kteří z jakéhokoli důvodu nedojedou celou etapu a tím pádem nebudou mít zaznamenány všechny RZ. Na výběr jsme dostali dvě varianty:

  • buďto dostal za neprojetí RZtou závodník přidělen nejhorší čas této RZ + trest 10%
  • nebo se závodníci s neprojetými RZ budou automaticky řadit na konec za závodníky se všemi projetými RZ.
  • 969015 193656024133142 1189765874 n

Ohlasovali jsme si těsně druhou variantu. Enduristi byli vtšinou na první pohled rozeznatelní od ostatních chrtů. Takoví ti typičtí týpci s rozvláčněnou chůzí, dlouhýma fousama, sjezďáckýma kolama a pokérovanýma rukama/nohama-prostě pohodáři, co se nikam neženou, před každou RZ si v klídku zastaví, vydýchají se a pak se vrhnou hlava nehlava dolekopcom nebo trailem profrčí ho jako blesk. V jednom sjezdu jsem se svezla ze enduristkou z Německa Sylvii Schmidt a musím uznat, že jsem zase o něco více pokořila nebo spíš potlačila svůj pud sebezáchovy :-D Na druhou stranu, Sylvie sedlala pořádného fulla. Sylvie a já jsme byly vlastně jediné dvě enduristky, ostatní holky jely jen Klasiku, což mě díky brždění + chipování krapet štvalo.

 

Večer v 7 hodin nám zahrála místní kapela pár vypalovaček ze soundtracku k filmu Pelíšky. Jak to už ale bývá, cyklisti moc nevnímali a byli natěšení na vyhlášení a následný odpočinek, a tak se přídavek nekonal :-D

Místo medailí se letos rozdávaly dobroty z místní cukrárny/pekárny. Za prolog výborný jablečný  štrúdl a protože jsem jela i Enduro, štrúdly ke snídani byly hnedle dva ;-)

 

 

To be continued…..

 

1.ETAPA „Strefa Glyuczyna Kleine Alpen“ aneb, jak smůly není nikdy dosti…zase zejtra

 

Pedálu zdar!

 

Karkule