MALEVIL CUP - Jak se bronz v bramboru proměnil :-D
Třetí červnový víkend se nesl opět a zase v závodním duchu. Tentokráte jsme se s Jakubem přesunuli z opavské cyklistické meky do Lužických hor na legendární
MALEVIL CUP. Přesun to byl regulérně úmorný. Služební „pašík" (VW Passat) sliboval komfort v podobě dálniční známky, která nám sice ušetřila dost času kodrcání se po okreskách..Nicméně absence klimatizační kapaliny se postarala o pětihodinové peklíčko!
Tfuj, to se mi ulevilo, když jsme se doštrachali na místo. Ubytování jsme sehnali poměrně snadno a za lidovou cenu. Pohodová provozní Šárka z penzionu v Dolní Světlé nám hned po příjezdu nabídla čepované a krásně vychlazené Svijany 11°, no neodolali jsme! ;-) Na výborné večeři jsme si pochutnali v cca 200m vzdálené restauraci „Celnice". Vepřový steak s pepřovou omáčkou = delikatesa!
Předzávodní večer jsme strávili unavení na pokoji. Dobrovolně jsme se vzdali i závěrečného večírku s ohňostrojem pro Školu v přírodě, která zrovna končila svůj pobyt.Tlupa prvňáčků z Kravař (ne těch našich, nýbržto Kravař u České Lípy, jak mi vysvětlila paní učitelka)mně zas na chvíli vytrhla z mého rozjímání o brzkém založení rodiny :-D Antikoncepce jasná.
Ráno před startem probíhalo dle obvyklého scénáře. Nervozita se sice dostavila, ne už tak masivní jako na začátku sezony. A jak se to u mě projevuje? ..Nejdu na WC 6x ale jen 3x..:)
Kuba vyrazil na start své 100km trati už brzo ráno, byl vypsán na 8:30 z náměstí v Jablonném v Podještědí. Protože nemá licenci , zařadil se tak automaticky do kategorie M Hobby 19-29 let. Pro elitní kategorii mužů a žen byl tento závod letos vypsán zároveň Mistrovstvím republiky v maratonu. A tak se sjela esa z celé republiky.Už tak trochu legendární závod zaručoval krásnou trať s pěknými technickými sjezdy. I přes hojnost terénu ale trať vyhovovala více tempařům. Hlavně pasáž po startu byla hodně rychlá. A tak i místo na startu sehrálo svou roli. Závodníci se museli poprat s ostrým sluníčkem na loukách, i množstvím bahna v lesích. Na 100km nastoupali bajkeři krásných 2878 v.m.
Já vyrazila na svůj start závodu na 65 km/2041 m.v. mnohem později, a i když jsem na náměstí dojela s hodinovou rezervou, bylo už tu vcelku naštosováno. Kolem sebe byla slyšet němčina s češtinou snad v poměru 50 ku 50. Sluníčko v 10:30 se už do nás pořádně opřelo a tak hodinová čekačka na výstřel mi neudělala zrovna dobře. Po startu jsem vůbec netušila, jak si vlastně mezi ženami vedu, kolik jich stálo na startu přede mnou. Startovka čítala cca 35 žen. Tempo startu bylo svižné, do první kontroly na 28.km mi Sportsoft naměřil průměr 26km/hod, což je na mě teda dost.
Od 30.km průměr ale rapidně klesal..Kopce nebyly ani nijak dlouhé, zato vcelku prudké a kamenité. V každém sjezdu jsem tam toho nahoře prosila, aby mě ušetřil defektu. Vyslyšel mě , i když svou zásluhu na tom jsem měla i sama. Přes ostré kameny bylo třeba stopu občas i vybírat a nejen to pustit dolů hlava nehlava. Držela jsem se vesměs ve stejné skupince a jak už to u mě bývá zvykem, s přibývajícími kilometry se prodírala kupředu. Takřka celý závod jsme se přetahovaly s Ruskou Olgou. Kopečky jela svižněji, sjezdy zase pomaleji. Závod jsem si užila, jelo se mi docela dobře a konečně jsem si i zazávodila.
Dostalo mě poslední a nejdelší stoupání z německého Oybinu na vrchol k rozhledně Hvozd(cca 53.-60.km). Že bude dlouhý, na to mě Kuba upozornil..Ale že bude tak dlouhý a vcelku prudký, to mě fakt dostalo. Docela jsem se vyšťavila na jeho začátku, kde se mi podařilo Olze ujet...
v půlce kopce mi ale jaksi došly síly a ruska mě předjela jak raketa...Konec kopce byl nekompromisní, většina z nás ho šla pěšky..To byl pro mě trest, táhla jsem se jak slemejš, Olgu jsem ztratila z dohledu. Uklidňoval mě očekávaný dlouhý a technický sjezd do cíle. Tam už jsem to poslala bez hlavy a paty a snažila se ještě seč to šlo dohnat Olgu..
Nepodařilo se...V posledním brdku jsem ještě dojela další ženu s jejím pánským doprovodem, nicméně se mi podařilo lehnout díky závodníkovi, kterému se zasukoval řetěz a zablokoval nás. Nevadí, závod jsem si užila, do cíle jsem dojela vyšťavená, dneska jsem se ani moc neflákala :-)
Když mi Kuba při čekání na vapku oznámil radostnou novinu, že budeme kvůli mně muset čekat na vyhlášení, měla jsem velikánskou radost. 3.místo/kategorie 19-29let za zmiňovanou ruskou Olgou a němkou mě fakt šíleně potěšil. Rychle jsme se odebrali do 10km vzdálené Dolní Světlé, abychom se stihli nabalit a dojet včas na ranč Malevil, kde probíhalo od 16té hodiny vyhlašování. Na místo jsme dojeli tak tak, díky všudypřítomným cedulím zákazu vjezdu jsme se ocitli jako v začarovaném kruhu, odkud nebylo cesty zpět :D Pořadatelé nás nekompromisně posílali z jednoho směru nadruhý a zase zpátky.. Když už jsme celí šťastní zase dojeli na místo, konečně jsme si zašli na jídlo a pití. Na guláš v tom vedru jsme neměla ani pomyšlení. Dva štrůdlíky a nealko pivo ale bodlo. Pokec s Tomem Čadou taky.
Pět minut před vyhlašováním jsem šla ještě orientačně skouknout výsledky..Jaké horko mě polilo, když jsem najednou u svého jména zaregistrovala 4..Co?!! Čtvrtá, já jsu 4., jakto? Vytahuji mobil a pro kontrolu ještě čtu SMS od časomíry, kde vidím naopak číslo 3..Sakra? Tak jaká jsem teda vlastně? Chvátám rychle do stanu Sportsoftu, abych si ověřila informaci..Pán mi s omluvným výrazem ve tváři vysvětluje, že došlo k chybě při ranní registraci nově příchozích, kdy časomíra nepobrala startovní čísla 1400 a výš..Mezi těmito byla i celková vítězka, němka . Moje radost byla rázem pryč..Zklamaně jsem se odšourala ze stanu za Jakubem a Ondrou Kavanem, kteří si zrovna sdělovali své dojmy ze závodu..Dozvídám se, že Ondra nedojel, měl zrovna hodně blbý den a trápil se od samého začátku. Horko udělalo svoje a tak se nakonec zařadil do startovky jako DFN. Škoda, říkám si. Závod byl zařazen do mezinárodního seriálu Maraton Man Europe, který chtěl objet společně s Adamem Pilčíkem celý.
65 km Ženy 19-29 let:
- Daniela STORCH (GER) 3:17:52
- Susi PAWEL (GER) 3:41:42
- Olga KASATKINA (RUS) 3:56:40
- Renáta KARKOŠKOVÁ 3:59:11
100KM Muži 19-29 let:
- Adam PILČÍK 4:18:31
- Martin SPLÍTEK 4:21:02
- Jan MATOUŠEK 4:26:13
- Tomáš VAGENKNECHT 4:31:07
- Jakub SEDLÁŘ 4:35:04
Kompletní výsledky zde
Gratuluji novým mistrům republiky: Kristián Hynek/Irena Berková!!!
--------------------------------------------------------------------------------------------------------
Víkend ale ještě nekončí!! Přesouváme se z Lužických hor totiž ještě do Rychleb. Přijíždíme sice dost pozdě večer, unavení na Loveckou chatu sympatického pana myslivce v Černé Vodě, ale těšíme se na nedělní bajkovačku po nových trailech jako malí. Traily: Wales, Mramorový, Okolo Čeného potoka jsme tentokráte vynechali, přece jen je už známe skoro zpaměti. Objeli jsme si konečně nový Super Flow, Velrybu a ze starších Tajemný, Biskupský, Sjezdy a klasika stoupák Dr. Wiessner. A abychom neměli málo, vyšlápli jsme si na samý vrchol Žulový a k novým trailům sjeli pěkně kolmo dolů lesní divočinou :D
Den to byl více než vydařený a výživný. Zastavili jsme se na kávičku v nově přesunutém Infocentru RS, kde jsem dala kus řeči s Pavlem Horníkem a Tomem Kysučanem-sami zakladatelé a guru stezek. Hned jsem jim samozřejmě sdělila své dojmy. Poslední nadmíra vody místy úplně odplavila vysypaný štěrk mezi velkými balvany a tak se mi terén zdál těžší než loni. Hodila jsem dvakrát megatlamu, otoky na holeních v rozměrech 10 na 10 čísel jsou toho důkazem ...Fialová ale spokojená a z brambory si už nic nedělající se vracím plná zážitků domů a spím jak dudek.. .
Jo a motto tohoto víkendu:
„Kdo nebyl na Rychlebech, není pro mě plnohodnotný a plnokrevný bajker!" :-p
Pedálu zdar! ;-)
Karkule
