Nejprotrápenější : SUDETY Tour Road 2013
Matika mi na gymplu nikdy nijak výjimečně nešla, kombinatorika zvláště.. „Překombinované", to je to slovo.. Svoje v pořadí už 3. silniční
Sudety Tour Road jsem prostě a jednoduše překombinovala. Příprava na jeden z našich nejtěžších silničních závodů samozřejmě musí být, ani já ji nepodcenila, jenže jsem na sobě začala týden před startem testovat neodzkoušené a to sehrálo, jak se později ukázalo, významnou roli. Dva dny před závodem jsem vynechala svoje „brzdící" léky, jak jim říkám, protože mají trochu tlumivý účinek na organizmus a celkově i na fyzický výkon...Dále jsem se řídila heslem: „Forma se musí pořádně vyležet", a tak i díky nepříznivému počasí a vytrvalým dešťům jsem poctivě relaxovala a na kolo téměř nesedla. Třetí blbost bylo experimentování s posedem ještě 20 minut před startem.
„Sedlo níž, špičku dolů, ale o kolik? O chlup nebo více? Nebude to moc? Nevím, sakra"..Pro tuhle skopičinu mám reálné odůvodnění...Při pomyšlení na možné prdeloodřeniny jako z Mamuta mě totiž braly mory, brr...a chtěla jsem se tomu vyhnout za každou cenu, byť neodzkoušenou....Celkové snížení sedla se nakonec zdálo býti dobrou volbou ;-)
Protože s Jakubem nemáme rádi ranní honičku v den závodu, vyjeli jsme do Adršpachu už v sobotu. Kuba si ještě před odjezdem stihl střihnout závod Cross Boar (okolo Slezské Harty)..O tom, že si zase zapíchal, se snad ani rozepisovat nebudu..Do Teplic nad Metují se vždycky dost těšíme. Atmosféra závodu, krajina, ubytování u manželů Krtičkových, závod samotný, pořadatelský tým, to vše dohromady tvoří prostě jeden z našich nejoblíbenějších závodů vůbec.
Propozice závodu
Oproti loňsku ředitel závodu, Tomáš Čada, snížil počet kilometrů, což se na první dojem zdálo být perfektní. Přece jen původních 175km je pro ženskou už docela dobrá darda. Nových 155 km mě potěšilo..Něco za něco ale! Kratší trasa za vyšší převýšení. Cifra nastoupaných metru se rapidně navýšila a to na úctyhodných 3386m..Změnila se vlastně i celá trasa. Loňské Sudety vedly po startu prvních 40km zvlněnou krajinou, než přišla první stojka. Pro mě velká výhoda udržet se po startu co nejdéle v hlavním balíku a svézt se po rovině relativně "zadarmo". Letos se Peloton začal trhat hned na 22.km , ve známé dlážděné stojce ,známé jako Vysoká Srbská.
Průběh závodu
Velkým překvapením pro mnohé závodníky byl start olympionika Jardy Kulhavého. Ten se postaral o svižné tempo závodu. Posbíral téměř všechny horské prémie a do cíle dojel s velkým náskokem první. Více o dění vepřédu bohužel nevím, přece jen se pohybuju o „pár" příček dál než Jarda :-D Po startu se mi nejelo zle. Snad i proto, že nebylo třeba plašit, vždycky se našlo pár úseků, kdy šel celý balík ze 40ky do nuly, ať už kvůli nějaké překážce na silnici (auto v protivce) nebo nějakým plašanům, co se snad učili driftovat, nebo pádům. I letošek nebyl v tomto ohledu výjimkou, a tak jsme se s Jakubem sice připletli k pádu několika jezdců, elegantně, i když ve velké rychlosti, jsme se mu na poslední chvíli vyhnuli, což se jiným k jejich smůle bohužel nepovedlo. K většímu zranění naštěstí nedošlo.
Po zhruba 20ti kilometrech jsem pocítila první slabost jak v nohách ,tak k mému údivu v rukou. Jelo se mi strašně. Nohy nejely a v návaznosti na to začala stávkovat hlava.. Propadala jsem se balíkem, lidi mě objížděli hromadně jako kámen v řece...To mě vcelku rozložilo..Vysoká Srbská(22.km) se mi letos nezdála ani tak prudká jako loni, vydrápala jsem se na ni s grácií (neslezla jsem) ,nahoře se ale postupně dostavilo peklo...Od 30. do 60. kilometru jsem se vyloženě plahočila..Nebyla jsem schopná udržet na delší dobu tempo, pohybovala jsem se mezi skupinkama jako na gumě..
Stoupání na Bezděkov (38.km) a Velké Petrovice (44.km) byla muka. Začala jsem se ujišťovat, že nemá cenu závodit, prostě to dneska nejde...A tak jsem se doplazila na 60.km a další kopec na Krkavičku..Tam jsem toho měla už tak moc plné kecky, že jsem slezla z kola a začla regulérně STÁVKOVAT!!!. Kuba (můj doprovod pro tendle den) mi to samozřejmě nechtěl v žádném případě dovolit..Měla jsem pocit, že už nedojedu ani do Teplic n.M. (101.km), kde jsem byla rozhodnuta skončit a nepokračovat v závodě..Profrčela kolem mě další skupinka, ve které se vezly 3 ženy. V duchu jsem si spočítala, že jsem se propadla rázem na 7. Místo mezi ženama celkově. Odpovídal tomu i mezičas ve výsledcích.
Sebemenší brdek se mi zajídal. Na rovině jsem se kousla a s klapkama na očích sledovala jen Kubovo zadní kolo..Kopečky jsem si jen tak šmidlala s vědomím, že už to fakt nemá cenu. Štvalo mě strašně moc, že v sobě nevykřešu dost sil na dojetí..Ten pocit byl podobný hlaďáku, kdy se jen tak tak držíte na kole, abyste z něho nespadli :-) V hnusném stoupání na Odolov (72.km) se mi postupně zvedala nálada..věděla jsem, že do Teplic je to už jen 30km a moje trápení bude u konce...Ještě párkrát jsem si během té doby zastavila, abych protáhla bolavé bedra a ztuhlé nohy...Manko ze „zevlových zastávek" už nabralo 15minut...Kdyby mi někdo řekl, že dneska dojedu do cíle, poklepu si na čelo....
Poslední mučení na kopec Závora (86.km) před Adršpachem a pak už zasloužený odpočinek :-D KONEC..DNF..TEČKA..ŠMYTEC...Posledních 12km do Teplic nabíráme slušné tempo, hákne se za náma pár borců, sjíždíme si skupinky a pár jich míjíme...Jako by se mi vlila nová krev do žil...99.km..100.km...101.km a vyřítíme se na cestu podél náměstíčka v Teplicích..A tu přijde zkrat v mojí hlavě...Vidím stojící slečnu z Formanů (Novotná Hana, Forman Team Cinelli) a říkám si: „ jestli to zabalila ona, pak já to nezabalím". Nechápu, kde se ve mně vzalo to odhodlání pokračovat...Jedu dál, do druhého kola, s vědomím, že mě znovu čekají tytéž kopce, na kterých jsem ještě před chvílí „umírala"..jede se mi podstatně líp, dostávám se do tempa a začíná stíhací jízda..I když je moje ztráta už fakt velká a není možné ji smazat, snažím se z manka alespoň co nejvíc ukrojit..
Postupně se podaří sjet i předjet již zmiňované 3 ženy, které mě v 1.kole dojely a ujely mi, když jsem na protest stavěla a 3x „končila závod". S jednou z nich, Riedelovou Janou (Lázně Bělohrad) a jejím kolegou , jsme podstatnou část objeli ve 4 spolu. Přece jen se vě mně ještě probudil malinkatý kousínek závodnice a tak jsem se chopila příležitosti ve sjezdu, kde měla Jana strach a pak to rozjela na rovince a v posledních brdkách se snažila náskok udržet...Povedlo se, poslední 3km stoupání do cíle na Bišík, jsem už úplně vypustila..Šněrovala jsem si to pomaličku a byla šťastná jak blecha, že se mi podařilo zlomit už tak zlomené tělo i ducha... Do cíle jsem nakonec dojela jako
4. Žena celkově a 2. v kategorii 19-29..čas: 6:09, absolutně 151.
Kategorie 19-29 let:
1. Krtičková Petra (HSK Cycling Hradec Králové)
2. Karkošková Renáta (no přece NOVATOP lapierre ;-) )
3. Riedelová Jana (Lázně Bělohrad)
Vyhlášení a tombola
Vyhlášení se letos přesunulo z náměstí do kulturního domu hned naproti shopu Redpoint. Dobrý nápad vzhledem k blížící se bouřce a přívalovým dešťům. Ve výherní tašce se našlo pár užitečných vychytávek od Spešlu, což potěší. Kuba žmoulající v ruce lístky na tombolu, postával už celkem netrpělivě a ospale u vchodu do sálu..Většinou ani nečekáme na losování, nejsme zrovna dítka štěstěny, co se výher týká. Dneska si ale počkáme...Při losování poslední ceny už ani nedoufáme...Z úst Toma Čady slyšíme:
- „Á poslední výherní číslo v sobě skrývá číslice 4 a 7".
- „Ty vole, "říká Kuba klidně, „já mám 47"..
- „Číslo je dvoumístné," pokračuje Tomáš..
- „To bude 74 , to je jasné," říká Kuba rezignovaně: „Mě jebne,"stihl ještě dodat, když Tomáš Čada zvolá:
- „Není to 74!!!" „Jóóóóóóóó", křičíme a Kubajs si to šine k pódiu, kde mu předají hlavní cenu: bajka Specialized..
:-DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD
Máme rohlík na tváři celou cestu domů, i přes "statické poláky" (70km/hod obec i mimoobec), i přes šílenou průtrž, kdy nebylo vidno na jeden metr, i přes krupobití... prostě radost :-D
Todle by mě ani ve snu nenapadlo, jak krásně jinak může skončit den, než jste předpokládali.
Statistika závěrem:
- vypity 3 bidony vody + jonťáku
- zblajznut 1 banán + 2 gely + 1 gutar
- počet defektů: 0
- počet vydřených km: 90 :-o
- počet sprostých slov během závodu: nespočet
- počet slziček ukápnutých: 1
- zázemí závodu: 1* (díky, Tome Čado a kol.!)*
- největší pobavení: organizátoři navlečení do dámských růžových pamětních triček (zn. pupek ven) :-DDD
* jo a letos musím pochválit paní kuchařky. Sice jsem byla tak hladová, že bych se šla snad i na louku pást, nicm. jejich vývar a těstoviny se smetanovobrokolicovým krémem byl výborný. Navíc i kultura stolování: žádné plastové misky, a ohebné vidličky, pěkně jak to má v jídelně být;-) Takže díky
Konec dobrý, všechno dobré. Už teď se těšíme na bajkové Sudety!!! :-D
Pedálu zdar!
Karkule
