Test Lapierra na Birell Bike Vysočině 2013
Konec května se v posledních letech (a snad i těch nadcházejících) stává svátkem pro fandy horských kol a XC disciplíny zvláště. Již po 3. se touto dobou Ski areál v Novém Městě na Moravě proměnil v dějiště klání závodu světového poháru v XC. Že se akce těší velké oblibě, dokazuje fakt každoroční hojné návštěvnosti nejen fanoušků, závodníků z celého světa, ale i nespočtu vystavujících výrobců a prodejců kol, komponentů, doplňků.
Aby se i bajkoví hobbíci dostali před hlavním nedělním závodem kategorie ELITE MUŽI správně do varu, mohli využít možnosti zajet si sobotní maraton, tentokrát pod hlavičkou hlavního sponzora Birellu- Birell bike Vysočina. Každoročně připravují pořadatelé 2 trati: 80km a 40km.
Každoročně se pořadatelům podaří zařídit nejhnusnější počasí, jaké je vůbec možné si představit: zima (4°C), studený vítr, déšť. I tento ročník nebyl výjimkou. Brzký start v 8:15 navíc zaručuje pořadatelům krásnou podívanou na otrávené gzichty některých závodníků, kteří mají už půl roku zaplacené startovné kvůli nějakému tomu pamětnímu presentu a ono zase, světe div se, chčije. J
Letos se velmi poctivě hlídalo řazení jezdců do předem vyhrazených koridorů na start, a tak jsem se já díky loňskému DNF ocitla na samém chvostu startujících, Kuba díky platbě startovného na poslední chvíli taky.. Ze zadu jsem přes balík cca 200 závodníků nezpozorovala žádnou svou sokyni. Což mě na jednu stranu uklidnilo, na stranu druhou mně došlo, že stojí úplně vepředu. Nevadí.
Test new bajka:
Tento závod beru hlavně jako první ostrý test svého 29era Lapierra 729 Pro Race. ;-) Ti z Vás, kteří si poctivě pročítají reporty, vědí, že jsem tak dlouho chodila se džbánem pro vodu (tunila), až se ucho utrhlo (2 měsíční čekání na zapletená kola). Dočkala jsem času a jízda může začít… Poslední pusinka od Kuby pro štěstí a jdeme na to!
Hned po startu se vystřelilo vcelku svižně, nicméně s prvním nájezdem do kopce v terénu se tempo v zadních pozicích rapidně zpomalilo. Dost lidí si šláplo, předjíždět se příliš nedalo. Po stoupání terénem bylo docela důležité držet se „své“ skupinky v dlouhých otevřených pasážích po loukách. Ke své smůle jsem si většinu odjela a odtáhla sama. Na bajku se zatím cítím divně, zdá se mi zprvu méně obratné než šestadvacítka. Pocity neohrabanosti s přibývajícími kilometry mizí, začínám si užívat sjezdy. Mám je ráda, a protože jsem si zatím (3x klepu na dřevo) nenabila pořádně budku, nemám strach a pouštím si to hlava nehlava. V kořenitých pasážích se dostávám konečně dopředu. Mrzí mě přemíra asfaltu a šotolin na prvních 40 ti kilometrech. I když je docela bláta všude kolem, uvítala bych sjezdy pořádným terénem, když už jsem si zuby nehty vyšlápla pro mě nezáživné táhlé kopce.
Jsem překvapená z vidlice FOX Float 32, která díky novému systému patrony (CTD FIT), docela pruží i při úplném uzamčení (2 polohy uzamčení). I když, on to byl hlavně pocit celkové „máslovitosti“ kola v porovnání se silničkou, na které jsem doteď rajtovala výhradně J. Celkově jsem ale spokojená. Kolo jsem „drobným upgradem“ dostala na obstojnou váhu 9,8kg sakum prdum se vším- pedály, košík, tachometr. Oproti katalogové váze 10,3kg bez pedálů jsem ušetřila hlavně na komponentech: představec, řidítka, sedlovka. Nejsu gramař, ale Easton komponenty byly v porovnání s novými 3T a Token vcelku kovadliny. Zbytek váhy se ušetřilo na zapletených kolech, moje volba padla na záplety ZTR Crest s nábami DT Swiss 350 + ploché dráty Sapim. Duše už delší dobu nevozím. Tenká páska od Pancho Wheels zajistila bezproblémové naskočení pláště Maxiss Ikon na bezdušový systém. To Jakub se při nahazování bezdušáků natrápil podstatně více. I když má stejné ráfky, s širší páskou No Tubes to vyšlo snad na třetí pokus, ani kompresor na benzince nepomohl.
Průběh závodu:
Zpátky k průběhu závodu. Postupně se mi podařilo prodrat se o pár míst dopředu. Měla jsem radost, že se nepropadám a spíše sjíždím. Od 50. km se dostavila docela palčivá bolest bederní páteře. Nejspíš nezvyk z nového posedu, ještě nutno poladit. Alespoň chvíli nevnímám vlezlou zimu…Druhá půlka závodu je mnohem hezčí a hlavně těžší: více stoupání, více techn. pasáží. Užívám si každý sjezdík a rozhoduju se, že co nejdřív po závodě vyměním rovná řidítka 640cm za vlajdy 700mm ;-).
Do cíle na sjezdovce dojíždím sice unavená, ale ne nijak zvlášť. Na plné kule jsem nejela, aby mi nedošlo. Promrzlá a zablácená se vracím na příjemné ubytování u ještě příjemnějšího pana Kaštánka v Zubří (vřele doporučuji). Čtu si SMS od časoměřičů o svém výsledku: Čas 4:38, celkově 101.místo, v ženách celkově i v kategorii 19-29 let 3.místo. Spokojená s časem moc nejsem, zároveň nemůžu čekat zázraky, na bajku je třeba konečně více potrénovat. V 18 hod se vracíme do areálu a čekáme na vyhlášení a následné slavnostní předání startovních čísel nejlepším jezdcům průběžného pořadí světového poháru. Za pódiem se míjím s Gun Ritou, která mlsně pokukuje po mé výhře –platu ovocných Birellů :-DDD. Večer se dobrovolně a tiše odporoučíme na ubikace. Neúčastníme se večerní párty, jsme docela unavení a prošití J
Ani na neděli se počasí neumoudřilo. Pohled na radar v mobilu nás děsil rychle se blížící oblačností od západu. Během závodu žen bylo ještě vcelku fajn, na závod mužů se citelně ochladilo. Obešli jsme si vyhlášené technické třešničky jako AC/DC, Vertical Drop, Rubena Choice a oblíbený Rock N´Roll. Fandili jsme pěkně od plic. Několikrát jsme zmokli a tak po dojezdu nejlepších jsme dostali stejný nápad jako tisíce dalších a bez čekání na vyhlášení se vydali na úprk z areálu.
Víkend na svěťáku nám zaručil opět silné zážitky. Drobnou výtku mám k nedostatečnému počtu občerstvení, mnohé odradily dlouhé fronty na jídlo především v pauzách mezi závody.
Spokojení a unavení jsme se vraceli na sever a těšili se hlavně na svou postel.
Pedálu zdar.
karkule
