NOVATOP na běžkách
„Únor bílý, pole sílí“, jak říkají mí kolegové zemědělci, přírodě nyní prospívá, ale na jízdu na kole to moc nevypadá. Proto se pár postřehy chci podělit o své sportovní výsledky na běžkách.
Na letošní již 46. ročník Jizerské padesátky se znovu přihlásil maximální možný počet závodníků (přes 6000) a opět byla vyprodána mezi řadou běžců z celého světa, ale samozřejmě nemohl chybět dres NOVATOPu Opava a v něm já. Že jezdím na kole se ví již dost dlouho, ale málokdo ví, že letos to byla moje již desátá účast na tomto největším lyžařském podniku v celé ČR. A protože už vím, do čeho jdu a roky nezastavíš, musím v období předvánočního shonu, vánoční pohody a silvestrovských oslav, občas potrénovat. Termín závodu je daný (vždy druhá neděle v lednu) a nezbývá než se začít připravovat. A tak chodím 2-3 krát v týdnu běhat, dělám kliky (s mýma rukama…) posiluju nohy a o víkendech jezdím lyžovat na Praděd. Jinde totiž sníh není. Navíc musím odolávat sladkostem, oblíbenému pivu a ohnivým vodám (s tím mám trošku problém) a hlavně uštěpačným poznámkám typu „kdy tě to přejde, co si tím stále dokazuješ nebo podívej se do občanky, apod.“ Tyto narážky ale nás „mladé chlapce“ nemůžou rozhodit.
A je tady pátek, den odjezdu do Bedřichova, místa startu závodu, což je z Opavy zhruba 300km. Nejedu sám, ale jsem součástí velké skupiny lyžařů z Opavy a okolí, která čítá 19 lidí. Jsou mezi námi cyklisté, orientační běžci, basketbalista, horolezci, vodáci a taky dvě manželky – Dita a Helena. Vše má pod palcem jako vždy perfektní Michal Hájek. Zajišťuje dopravu, ubytování a hlavně je servismanem skoro nás všech. 
Jen to ubytování na chatě Kralovka trošku kulhá, čas se tu zastavil asi někdy před 30 lety. Ale kolektiv je výborný, jídlo a pivo nám chutná, trošku tu ještě zahustíme (Radim má přece narozeniny) a jde se spát. 
V sobotu po snídani se jdeme projet po tratích a testujeme lyže různou mázou. Počasí ale všem lyžařům přeje, mrzne, je to na modrý, pevný SWIX. Vracíme se na chatu, něco sníme a následuje to nejdůležitější – mazání lyží. Kdo to nikdy nezažil, připadal by si jako ve filmu Na samotě u lesa s panem Lorencem. Lyže se musí: očistit, vykartáčovat, namazat skluzný vosk , zažehlit, seškrábat, znovu namazat a zažehlit, seškrábat, vyleštit, vytvořit strukturu, zdrsnit komoru, nanést podklad pro vosky, zažehlit, namazat soupací vosk, rozkorkovat, namazat, rozkorkovat……..Hotová alchymie, která trvá skoro stejně dlouho jako vlastní závod. Vše řídí Michal a my ho posloucháme a rádi si necháme poradit.
V neděli se vzbudíme do slunečného a mrazivého rána, následuje snídaně ve formě švédského stolu. Každý dává přednost své vyzkoušené stravě. Já však neexperimentuji a před kaší, vločkami apod. dávám přednost šunce, sýru a vejci s chlebem (doktorka Monika tu se mnou není…). Oblékám se do oblíbeného bíločerveného dresu, do kapes dávám pár gelů, nasazuji číslo a jdu na start.
Startuje se v 9:00 po vlnách, kterých je celkem 8, v pětiminutových intervalech. Mám vyjetou třetí vlnu, což je asi moje maximum. Mrzne, je -8°C, ale je slunečno. Elita v čele s Lukášem Bauerem, Koukalem a spol. má lyže na nohou, my ostatní je držíme v ruce. V 9:10 vybíhám konečně i já, rychle nasazuji lyže, zase se mi vyvlíkne poutko na hůlce (jako loni), ale už konečně jedu. Na trati je celkem 5 občerstvovacích stanic, proto první po stoupaní Kristiánov vypouštím a jede se mi celkem dobře, moje Fischerky do kopce drží a z kopce jedou. Díky Michale. Po loňské hrůze, kdy celý závod sněžilo a na trati nebyla žádná stopa, si závod užívám a dokonce mám čas se i kochat krásnou přírodou Jizerek. Na dalších občerstvovacích stanicích již zastavuji a poctivě doplňuji tekutiny a energii pomocí gelů, banánů apod. Na obrátce na Jizerce se dozvídáme, kdo letos vyhrál, ale to nám nikomu vůbec neubírá na soutěživosti a snaze dojet v co nejlepším čase. Ve stoupání na Smědavu (konečně delší kopec) předjíždím řadu běžců a mou euforii brzdí následný pád ve sjezdu (přežily lyže i já) následuje nekonečný úsek na Hřebínek, dávám poslední gel, znova předjíždím a jede se mi skvěle. Je tady poslední rychlý sjezd a dlouhá rovina do cíle v Bedřichově, kterou jedu soupaž na krev.
Jsem v cíli dálkového běhu světového poháru Worldlopped v čase 3:46:29, nejlepším ze všech svých deseti účastí, jsem spokojen a fyzicky v pohodě.
Závod vyhrál Švéd Aukland Anders, před L. Bauerem a svým bratrem Jorgenem, ale málo kdo ví, že nějaký Chuck Mirek z NOVATOPu byl celkově 1148. ze 4407 startujících. V kategorii z toho bylo 155. místo ze 634 „starších pánů“.
Ještě trochu čísel:
Závodu se zúčastnili lyžaři 30 národností, nejvíce samozřejmě Čechů, dále 85 Slováků, 81 Norů, 37 Italů. Z pro nás exotických zemí 11 Kanaďanů, 4 Španělé a Angličané, 2 Australané a 5 Japonců. Až na jednoho Japonce dojeli všichni za mnou.
Závěr:
Nádherné počasí, skvěle připravená trať, pěkná atmosféra, dobře připravené lyže a výborná parta lidí, s kterými mohu tuto akci absolvovat a těšit se na další ročník.
Více informací, celkové výsledky a fotky naleznete na www.jiz50.cz
Poznámka:
Sledujte naše stránky, bude následovat report z dalšího závodu v Itálii.
