Středa- běžek je třeba ;-)
Jednou jsem se takhle v úterý ráno probudila a řekla si při pohledu z okna, že další den prostě nepůjdu do práce, vezmu si dovolenou a vyrazím někam na běžky. Kubu jsem postavila před hotovou věc, naštěstí neprotestoval, proč taky? Sezona se nezadržitelně blíží, delší trénink se hodí, navíc ve společnosti své drahé polovičky. No řekněte sami, kdo by to nebral? ;-)
Volba jasná, jede se na Novou Ves (pro neznalé, nedaleko Rýmařova). Pro běžkaře zde upravují vždy 2x týdně (st, so) stopu na několika okruzích od 4 do cca 8km. Od brzkého budíčku jsme si slibovali prázdnou stopu bez lidí na rozdíl od víkendu. Jak jsme předpokládali, tak se stalo. Na parkovišti sotva dvě auta, nikde nikdo, krásné ticho všude kolem a bílo, krááásně bílo. Vše vypadalo slibně….
Snad bych to ani nebyla já bez nějakého ALE. Ani tentokrát tomu nebude jinak…Vše vypadalo slibně, ale ROLBAŘ zaspal….
Třicet cm nového sněhu by za jiných okolností jistě potěšilo, avšak pro skaty ne zrovna ideál. Moje počáteční nadšení vyprchalo asi tak rychle, jako když píchne špendlíkem do nafouknutého balonku. Po dvou stech metrech, kdy ze sněhu čouhaly až holeně, jsem začala pozvolna měnit výraz tváře. Z jindy usměvavé „běžkařky“ se stala nepříjemná „stěžovatelka“, Kubovi nastalo peklo.
„Kubo, to nejede! Kubo, to nemá cenu! V tomdle se nedá jet, Kubo…“ Následuje: „Achich, ouvej, bolí mě todle a támdleto.“ Kuba poodjíždí, odmítá to poslouchat, a tak se lesem nese naše hlasitá konverzace (spíš nekonstruktivní výměna názorů, kde jsme se od běžek plynule dostali k tomu, kdo jak často myje a nemyje nádobí J )na vzdálenost 100m.
Výjezd čtyřkilometrového kopce připomíná spíš skialpy než běžkování, můj styl „Stromeček- co krok, to odpich“ působil možná nemotorně, ale pro mě jediná možnost, jak si to oddřít bez úhony zdraví. S přibývajícími nastoupanými metry přímo úměrně rostla i výška sněhové pokrývky. Nahoře na kopci k chatě Alfredka jsem toho už měla definitivně plné kecky (i doslova, plné sněhu) . Otočili jsme to zpátky dolů. Jestli jsme si bláhově myslela, že alespoň dolů to pojede, spletla jsem se. :-) Nicméně nálada se asi vlivem vyplavených endorfinů pozvolna zlepšovala.
V půlce sjezdu nás míjí pan ROLBAŘ se žvárem u huby. „Uááááááá, proč až teď, to´s nemohl vyjet o dvě hodiny dřííív?“ Do teď už nádherné stopy kreslím logo Renaultu. Každopádně máme oba s Jakubem radost. Konečně to jedéééé, frčííí, letíí… Dáváme si to ještě kousek zpátky do kopce a pak už si jen tak odšlapujem dolů..Míjíme 3 běžkaře na klasice, závidíme jim upravenou stopu.
Těším se na preso a nějaký ten dortík. K mojí smůle je chata u parkoviště v Nové Vsi otevřena až od čtvrtku do neděle vždy od 10:00. Nasedáme do auta a frčíme zpátky do Opavy..Jsem prošitá, ale spokojená…Novou Ves vřele doporučuji ;-) Natrénujete zde nejen fyzičku ale taky morálku……
Více se o skiareálu Nová/Stará Ves můžete dočíst zde
Fajn stopu přeje Renča :-)
