Náročný sportovní týden
Můj náročný týden jsem zahájil v sobotu 8.září 2012 účastí na seriálu Kolo pro život Priessnitzova 50.
Této akce se účastnila řada opavských cyklistů, ze skoro všech týmů a samozřejmě nechyběli ani zástupci našeho Novatopu. Na krátkou trať se vydal Radek Oslizlo a vedl si skvěle (8. místo celkově, 5. v kategorii). Na delší 50km trať vyrazili Ondra Kavan (35., 12. v kategorii), Tom Boreček, Lukáš Dulava (121., 24. v kategorii), Tomáš Kubný (181., 42. v kategorii), já a dokonce i sám velký boss týmu Jirka Oslizlo st. (274., 79. v kategorii). V „minisouboji“ mezi mnou a Tomem (o žádné souboje však nejde, to jen naši spolujezdci nás stále hecují) se mi podařilo zvítězit, dokonce jsem ani nezabloudil a bylo z toho 7. místo v kategorii (95. celkově) a Tom skončil 9. v kategorii a 110. celkově. Závod dokončilo celkem 449 cyklistů.
Při pozávodním občerstvení se debatovalo o nedělním závodě na silničních kolech v Bělé, což jsem sice vnímal, ale účast si vůbec nepřipouštěl. Už jsem se těšil, jak doplním minerály a vitamíny v tréninkovém středisku pana Pepy Ťupy „U zajíce“. Přesto sportovní červík zahlodal a vyústil telefonátem Petrovi Lazeckému, že hromadný odjez na závod Opaváků je v 8 hod ráno od Hlásky a že tam možná budu. Trošku jsem omezil k nelibosti p. Ťupy „zavodnění“, nachystal si čisté oblečení a říkal si: „Uvidíme ráno“. Pro jistotu natáhl i budík. A jak to dopadlo? V 8 hod ráno stojím u Hlásky s ostatními, jen má podzimní bunda a batoh na zádech budí rozpaky zrovna u toho, co nosí skoro pořád kraťasy. (Ale ráno bylo jen 11°C).
Nakonec nás do Bělé vyráží 8 a složení dává tušit, že mi v bundě asi bude i teplo. A taky bylo, při nasazeném tempu dost hodně. Po příjezdu do Bělé (asi 27km), kdy jsem si místy připadal, že závod už začal, jsem vypadal jako ze sauny. Dalším překvapením bylo podezřelé množství cyklistů a cyklistek a to i z Polska.
Závod byl rozdělen do kategorií, od kterých se odvíjel počet kol. Jeden okruh měřil 10,5km. První se na start staví kategorie A,B, což jsou muži 19-39 let a čeká na ně 8 kol. zde náš tým reprezentuje mezi 73 jezdci Ondra Kavan.
Jako druhá startuje kategorie C,D a M, což jsou muži 40-59 let a junioři do 18 let, která si oproti loňsku „polepšila“ a čeká je kol 6. Tady máme 2 zástupce a to Láza a moje maličkost. Na trať nás vyjíždí 61, což je celkem slušný balík.
Jako poslední se na trať vydávají kategorie ženy A,B a muži nad 60 let, kteří jedou kola 4. Celkem nás kolem Bělé krouží 160 cyklistů. Počasí přeje a kulisa je skvělá.
Okruhy se jedou z Bělé ihned do slušného kopce, potom do Píště, pak táhlý kopec do Závady a znova sjezd do Bělé. V každém kole po stoupání se „balík“ zmenšuje o odpadlíky. Loni jsem nevydržel tempo a asi ve 4. kole odpadl, ale letos sice vlaju na konci, ale tempo stíhám celkem slušně. Závodí se doopravdy až v posledním kopci do Závady, kdy se „balík“ trhá na menší skupinky. Zůstávám trošku vzadu, nohy po sobotě nechcou poslouchat, ale přesto jsem si svůj cíl splnil a dojíždím těsně za hlavní skupinou. Kolikátý jsem dojel celkově sice nevím (a nejsem sám, kdo to neví), ale v mé kategorii z toho je 12. místo. Celkem nás v kategorii dojelo 24 a já biker, který jel jediný závod na silnici za rok, snad nedopadl tak špatně (průměr.rychlost 36,5km/h).
To Lazo, jel jako drak, zkušeně se pohyboval v balíku a dokonce do cíle na kopci i spurtoval… (což já už však nemohl vidět). Ve své kategorii dojel na skvělém 6. místě s 28 jezdců se skalpem řady ortodoxních silničářů (závod vyhrál Míla Švehla).
V hlavním závodě dojel Ondra na 16. místě ze 37 jezdců, což je taky slušný výkon. Následovala klobása, pivo, či kofola, vyhlášení vítězů a návrat na kole do Opavy (už bez bundy). První kopce zpět se mi jely výborně, nohy tuhnou a já už jen visím vzadu a nemohu se dočkat, až uvidím rodnou Opavu. Dva závody po sobě je i na Chucka asi dost.
A to mě čeká fotbalový trénink v pondělí a zápas naší podnikové kopané ve středu. Co mi říkali doma, zde napsat nemohu, protože na dotaz, co budeme dělat v sobotu jsem odvětil: „Nevím jak vy, ale já jedu na závody do Huslenek“. Odpovědí bylo něco o starých bláznech a tak nějak, ale tomu jsem moc nerozuměl…
Do Huslenek jsem jel již po druhé, a tak věděl, že závod na dvě stejná kola může být zrádný tím, že víš, jak těžké kopce tě čekají i ve druhém kole, což může být zároveň výhodou i nevýhodou. Proto je nutné rozložit síly (to je něco pro mě – já a rozložit síly…).
A je tady chaotický start, kdy na úzké asfaltové silnici startuje krátká i dlouhá trať najednou. Strkanice se neúčastním, ale v prvním kopci začínám předjíždět a cítím se po předešlém náročném týdnu podezřele dobře. Za chvíli dojíždím Pavla Sýkoru z BikeOne, a když vidím Petra Salače z mé kategorie, že má technický problém, připadám si jako pokropený živou vodou. S Pavlem si sice moc v závodě nepomáháme, stále je kousek přede mnou, ale v posledním kopci jej předjíždím a ve sjezdu do cíle si náskok udržím.
Nakonec je z toho celkově 19. místo a 1. v kategorii. Porážím Ornera i Salače (měl sice defekt, ale historie se neptá) a odměnou je i pěkné price money, pro všechny na stupních vítězů. Pro ni si přijel i vítěz Salzkammergutu 2012 Ondra Fojtík, který vyhrál hlavní závod.
Závodu se zúčastnilo celkem 190 bikerů, ale z opavských jen Novatop a BikeOne, ale byli jsme opět vidět, když první místa obsadili Renata Naiserová a moje maličkost. Kompletní výsledky na www.mtb.huslenky.cz
Nevím jen, zda mi náročný týden uškodil nebo prospěl, ale to zjistím asi až na Oderské mlýnici a hlavně na 12-hod NO LIMIT 29.9. v Raduni.
Ale vždyť jsem přece Chuck…
