Cykloman Moravská Třebová
Malý závod- velké štěstí v neštěstí..
Zase ta sobota..ani tentokrát se nevyspím, říkám si. Vůbec prvně se ale karta obrátila- místo Kubou navrhovaných Rychlebek ho já tahám na závod..Kam to bude? Do Moravské Třebové na Cyklomana, hlavní lákadlo dne- kolo Haibike v hodnotě 50tis. pro vylosovaného šťastlivce z osudí. Teď si tady píšu a směju se sama sobě:“Jak sis jen milá zlatá mohla při své smůle vůbec pomyslet na možnou výhru?? :-D“ . I když se necítím zrovna „oukej“ , vyrážíme na cestu.
Městnání kol do sedana už na konci sezóny zvládáme levou zadní, takže jindy nepřekonatelný problém „vyjet včas“ konečně neřešíme a ušetříme si tak s Jakubem drobné slovní výměny typu: „Lásko, proč jsi nenachystal/a todleto a támdleto“ K fotbalovému hřišti dorazíme hodinu před startem, organizátorky hlásí konec prezentace, celková startovní listina čítá pouhých 90 účastníků. Nízké číslo mě sice netěší, bodíků bude poskrovnu, nicméně šance v tombole celkem slušná..Ve 12 hodin se přesouváme hromadně ke startu. Čekají nás dvě kola po 24km s celkovým převýšením 1200m- po Sudetech procházka růžovou zahradou, říkám si…Nevidím v řadách něžného pohlaví žádnou známou tvář, mohlo by to snad i vyjít.
Start..vyrážíme celkem zostra do prvního šestikilometrového stoupání. Mezi muži se vedení ujímá Tomáš Gladiš (Galaxy team Hranice) stíhán Jakubem, kterému se nejelo vůbec dobře.
U nás bab jsem si vyrazila svým tempem a když jsem po ohlédnutí neviděla žádnou paní či slečnu za sebou, trošku jsem si zvolnila…Kousek od vrcholku kopce přišla první zrada. Mnou tolikrát proklínaný řetěz se opět a zase pořádně šprajcnul mezi malou placku a rám…Pokud by snad někoho z vás napadlo, že je to zdánlivě lehce odstranitelná závada a jedná se o nedostatečné seřízení- nenechte se zmást- chodim přece s mechošem, no ni? :-D…a tu neplatí, že kovářova kobyla chodí bosa…Zkoušeli jsme seštelovat dorazy tolikrát a nic…Abych ale nezabíhala do zbytečných podrobností…Zkouším řetěz jako už tolikrát vytáhnout zpátky, nedaří se.. Klikou neotočím tam ani zpátky..Po pár minutách špekulování, klení a rvaní mě předjíždějí 3 slečny, urputnost stoupá, obracím kolo na sedlo a rodla, řetěz po dalších minutě vytahnu :-D..Nasedám a startuju stíhací jízdu oněch tří dam…Po chvíli jednu po druhé předjíždím..náskok opět stoupá..řetěz se opět sukuje..postup se opakuje, místy přeskakuje pořadí-klení,klení, vyndavání a zase nadávání…I po druhé se hecnu a slečny dojíždím, předjíždím,ale tuším :-)…po pár kilometrech do třetice…tentokrát už si 3x předjetá skupinka mužů dělá legraci..Čtvrtá zastávka mě už ani „netankuje“, tuším, že si holky zas dojedu a tak už trochu rezignovaně tahám řetěz ven.. ;-)
V duchu si říkám, že jsem měla jet na Rychleby….Krom 2 sjezdů v terénu vedla trať po samé šotolce a zpevněné lesní široké cestě.. Přichází nájezd do druhého kola, což znamená zase ten 6ti kilometrový kopec. Trpím, zpomaluju a zpomaluju, připadám si, že šlapu těžkopádně a pohybuju se jak kačena…Sedí se mi divně..Šíleně mě pálí stehna..Podívám se na nohy a sakra, zdají se mi nějaké pokrčené…Seskakuju z kola, utírám bahno na sedlovce..Zpod bahna na mě vykoukne ryska a ejhle, místo 6a chlup vidím 9…“To snad není možný, ona zajíždí“ zařvu si, vytahuju imbus, který normálně nevozím, ale protože zrovna prvně jedu na testovacím sedle SLR, mám ho pro sichr u sebe..Skupinka mě po páté dojíždí, pánové už trousí jednu poznámku za druhou…
Znovu naskakuju do sedla, doufám, že jsem objímku moc nedotáhla…Když řadím, skoro nedýchám a šlapu jako laňka, jen aby znovu nespad :-) …Ale ještě asi 2x mi to stejně dal sežrat..a to i bez řazení..
V posledním kopci u tzv. Křížku jsem zase s náskokem asi 2 minut první, do cíle je to už jen asi 1km…Z rozpravy vím, že tentokrát nesmím uhnout vpravo do terénu, ale jet dolů z kopce...V duchu jsem ráda, jak fajn to nakonec dopadlo…ALE opět zkřížilo cestu jedno velké ale..Předčasná radost vystřídalo už totální zoufalství a nasrání..Jedem dle navigace jednoho z organizátorů z kopce po louce..poměrně dlouhý a prudký kopec končí plotem…hm…aha…kouknem s pánem zpátky nahoru..oba dva nadáváme,ale pokud se chceme dostat do cíle, musíme se vyškrábat zpátky…Mezitím mám opět zajeté sedlo o 3 cm, nedá se s tím do prudkého kopce šlapat a tak si to zoufale šinu nahoru..kde vidím projíždějící..pan organizátor se už mezitím stihl přesunout na lepší místo, odkud již bylo pro ostatní jasné, kudy jet…
Do cíle přijedu zlomená jak malajský šíp, naštvaná s posedem downhillisty..Od udivených slečen se dozvídám, že mi patří brambora absolutně mezi ženami a alespoň 3. místo v kategorii…Co naplat. K závodění todle všechno patří, i když jsem si mohla vyhrát pěknej hnojáček ;-)...
Sedíme v areálu, čekáme na vyhlášení. Horlivě si vyměňujem s Tomášem Gladišem zážitky ze špatného značení..I Tom sjel na stejném místě špatně, pořadatelé uznali jeho 7mi minutový náskok a nechali mu tak 1.místo, které by mu tak či tak náleželo.
Na mé námitky o špatně značeném posledním sjezdu mi bylo striktně odpovězeno paní organizátorkou, čirou náhodou také paní učitelkou toto: „Chceš podat protest za 500? Ne, tak si jdi dát čaj, to tě uklidní“... Docela mě soudružka zpražila a dala mi tak hořce pocítit, že svět se ale opravdu netočí kolem mě a že holt mistryní Moravské Třebové letos nebudu ;-) :-D
Po vyhlášení horlivě čekáme na tombolu..Závod se nesl v domácím duchu, kolo vyhrál mladík- domácí, o to větší hlahol se kolem dokola nesl..
Kuba nakonec vybojoval 2.místo v kategorii i celkově, do cíle dojel na prázdném kole..
Cesta domů utekla rychle..vybalování věcí a kol taky..Přichází klíčová otázka: „Reňa, neviděla´s mé přední kolo?“ Skoro nepřítomně odpovím, že ne, automaticky koukám do auto,kolem něj..
„Do pr…le, já ho tam nechal“ Nálada se dá krájet. Voláme organizátorovi závodu, ten se ochotně jede do areálu podívat, k naší smůle jsme parkovali mimo areál..Utěšuju Kubu, říkám mu, že kolo určtě našel bajker, který si ho ze solidarity nenechá, sama se snažím tomu uvěřit..Mezitím čekáme hodinu, než pán dojede okouknout místo, několik tisíc v pr…li…
Voláme v ujednaný čas a čekáme na ortel..Pan organizátor vcelku v klidu řekne: „Jo, bylo tam..leželo v křoví u cesty“………………………………………………………..
Co dodat závěrem? Snad 2 poučení pro příště:
1. Neraduj se předčasně…
2. Opakování, matka moudrosti- kontrolovat, kontrolovat, kontrolovat..
Pedálu zdar a smolařům zvláště! :-D
Reňa
