Přejezd Beskyd – krátká zpráva o malé-velké akci
Účast v družstvu : Lazo, Renáta, Kuba, Tom (trasér)
Délka trasy: necelých 70 km, nastoupáno kolem 2100m výškových.
Start v obci Morávka, zahájili jsme šestikilometrovým asfalto-šotolinovým výjezdem k chatě Kotař. No nějak si cestu na hřeben odpracovat musíš.
Na Kotaři pro nás začíná pravá beskydská bajkovačka a hřebenovka po červené turistické, převážně singly nebo kamenité lesní cesty, výživné krátké stojky po šutrech a mokrých kořenech, hodně si to užíváme, i když je to dost náročné. Právě kvůli takovému terénu jsme sem ale přijeli.
Míjíme chatu Ropičku i Slavíč, rozhodujeme, že bufet bude až na Bílém Kříži, takže pokračování krátkým sjezdem po červené a dále přes Lačnov a Kozí hřbet, většinou lesní singly a šutro-hlinito-kamenité lesní cesty, žádná nuda, prostě pravé Beskydy.
O tempo se od počátku stará převážně Karkulka, která brblá něco o nějakém zkoušení si kondice na Sudety, nebo tak něco. Já se držím po včerejší Valašské 50 (a s pádem poničenými koleny) zpátky, Kuba s Lazem to taky nijak nehrotí.
Pokračování směr státní hranice na Malý Polom. Přibližně dva kiláky táhlého stoupání po lesním asfaltu ukončuje odbočka na lesní pěšinu po červené a krátký výživný trialový úsek po šutrech lesem ke státní hranici.
Červená hřebenovka podél hranice v úseku Malý Polom – Bilý Kříž je pak beskydská klasika: krátké výjezdy a sjezdy, spousta šutrů vyžaduje stálou pozornost. Počasí se horší a začíná drobně pršet, takže rádi volíme azyl na chatě Súlov, koneckonců je už taky po poledni a čas na halušky.
Nadšení z vyjížďky nepolevuje ani po krátkém deštíku, takže všichni přikyvují na návrh pokračovat po hraničních trailech směrem na Konečnou. Absolvujeme hezky v tempu podle mne jeden z nejhezčích technických sjezdíků v Beskydech vůbec, tj. úzkými lesními pěšinami od Bílého Kříže po červené k Doroťance a pak až na Konečnou.
Následuje nutný přesun, pro který volíme nejdříve asfaltový sjezd po "modré" do údolí Černé a poté táhlý 6-ti kilometrový výjezd po „zelené“ lesní asfaltce zpátky na Bílý Kříž (to je najednou barev:). Dalším cílem je zelený Travný, takže pokračování 2km sjezdem po nenáročně hravé a kaminité "modré" na Ježánky a Visalaje.
Na Visalajích (730m) se ujišťuju, že přes poměrně pokročilou denní dobu nikdo nechce vzdát náročný výjezd na Travný (1203m), takže nic na plat, vzhůru po "zelené". Nejdříve úzký lesní asfalt, později šotolina, pak už jen real beskydská šutrovice strmě vzhůru. Ta se zdá nekonečná, hodně, opravdu hodně těžký kopec. Lahůdka je pak závěrečná kilometrová lesní stezka na vrchol po spleti mokrých kořenů, které jsou tady propletené do nejrůznějších podivných tvarů. Tady už to není nijak prudké stoupání, ale technicky hodně náročné, něco takového snad ani nikde jinde nenajdeš, než právě tady. Mladí turisti na vršku nevěřícně koukají, jak jsme se sem dostali na kolech.
Ve stoupání na Travný se nám konečně podařilo utavit jinak neúnavnou Karkulku, která padla do trávy Travného a odmítá vrcholové foto v jiné poloze než na zemi.
Adrenalinový prudký sjezd po modré z Travného úzkou strmou pěšinou je kapitola sama pro sebe, často spíš trial, než enduro, v zájmu zachování zdraví a zachování materiálních hodnot sem tam něco přeneseme, ale hodně si to užíváme.
Tak to je vše, už jen rychlý asfaltový přesun z Květné do Morávky k autu. Všichni se shodujem, že to bylo náročné směrem nahoru i dolů, ale současně krásné a stálo to za to. Opravdový bajking v těžkém terénu se na většině maratonů vyskytuje bohužel pomálu (což je škoda), takže aspoň takhle při občasných vyjížďkách.
