Stupavský maratón 2012

29. 7. 2012 12:14 Autor: Renata Karkoskova

Ani tuto sobotu bajkeři z Novatopu nezaháleli, 4 odvážní se i přes skleníkové teploty vydali pokořit slovenské muldy, brdky i velké kopce v okolí Stupavy. Konal se 8. ročník již tradičního závodu tentokrát pod záštitou hlavního sponzora Intersportu- Intersport Stupava MTB Trophy.

IMAG0647

Možnost výběru ze 4 tras různých délek přilákal hojný počet účastníků, díky velkému zázemí v pěkném parku a obří obrazovce, kde běžel olympijský silniční závod mužů taky hodně dalších návštěvníků. Jako první odstartoval už v devět ráno Jakub. Čekalo ho 100km s celkovým převýšením 3000m. Hodinu po dlouhé byli vypuštěni na trať závodníci ze 75km trasu (2000m převýšení). Zde hájil Novatopáckou čest Olda. Za dalších 60 minut vystřelili bajkeři na trať 42km dlouhou (1100m převýšení), kam jsem se vydala celá natěšená já. No a konečně i mladí ještě „nevytrvalci“ a cyklisti v letech se dočkali a od 12té hodiny si to mohli rozdat na „sprintu“ na 25km (600m převýšení). I tady jsme měli svého zástupce, vlastně nakonec dva: mladý Martin Soldán a opět já..

sold_stupava

Kubovi se jelo vcelku dobře, zpočátku se držel naší stálice MTB scény Karla Hartla (Kelly´s Bike ranch), od 15tého km usoudil, že Karlovo ostré tempo by nemusel vydržet dlouho,a tak krapet zvolnil a dalších pár desítek km jel většinou sám. To by nebyl náš Jakub, aby se mu klasicky něco „nečekaného“ nepřihodilo. Cca 20 km před cílem, kdy se držel na celkově 4. pozici, „nečekaně“ píchl (píchá často- píchá rád.. ) V opravě defektů různého druhu je už sice letos natolik zběhlý, že neztratil mnoho času, přesto ho během urputného pumpování minipumpičkou nakonec 2 závodníci ještě předjeli. I tak Kubovi patřilo nádherné 2. místo v kategorii a 6. celkově.

Olda Kokošek se nedávno pochlubil, že ho loni na závodech nepotkal žádný technický problém. A to neměl hoch vůbec vyslovit, natož napsat na facebook ;-). Paní smůla to slyšela a dala mu to v sobotu patřičně vyžrat..Hned 4x ho nabádala zvolit špatnou stopu, kde se jeho plášť potkal s něčím nedefinovatelným, leč pekelně ostrým. První defekt sice znamená ztrátu, ale člověk má většinou ještě chuť jet dál, sjet manko..

Druhý už nas..e, stejně je třeba ho opravit, jinak můžeš jít pěšky..Při třetím už jsi sprostý jak horník, pač většinou nevozíš 3 náhradní duše a tak prosíš kolemjedoucí..No a u čtvrtého se dostaví naprostá beznaděj…I ta Oldu potkala, vykašlal se na to a snažil se dojet nejkratší cestou do cíle…

No a jak se vedlo mně?.....Fájně..když mi všichni ujížděli v prvním kopci, zmocnila se mě panika. Uklidnilo mě až zjištění ,že mám prázdné přední kolo..No, než se podařilo dofoukat a uklidnit i prskající mlíko, skoro všichni už byli fuč. Naštvaně jsem se vracela na start a v tom mě napadla spásná myšlenka, přeregistrovat se alespoň na „dětskou trať“. A tak jsem odstartovala společně s Martinem. Jelo se mi fajn, pár mlaďochů mi hned v prvním kopci frnklo, to mě nechávalo klidnou, vždyť se rozjíždím tak na 20.km. Kupředu mě hnal i fakt, že mám klíče od auta A ono fakt, postupně jsem sjížděla jednoho za druhým, a v posledním trailíku k cíli už měla před sebou „mladíky v úniku“. Mile překvapil výsledek. Sekundu za Martinem a 6.místo v absolutním pořadí. Martin (5.absolutně) i já tak 1. ve své kategorii.

ren_stupava