Kopřivnický DRTIČ

17. 6. 2012 9:00 Autor: Lazo

aneb mé první seznámení s Beskydy na MTB.

Po přečtení Tomášova reportu z loňského Drtiče, jsem si řekl, že to je to, co musím taky vyzkoušet. Report a popis zde http://www.novatop-lapierre.com/index.php/reportyzavody/138-drti-2011

Tak jsme s Tomášem vyrazili v sobotu vstříc Beskydským krpálům. Při připínání čísla jsem si všiml nápisu "pohodová vyjížďka", tak se nebylo čeho obávat. Start byl naplánován na 7:30, na start jsme se postavili na kopřivnickém plochodrážním stadionu do druhé brázdy, že tak v čele jsem ještě nestál. Moje představa byla začátek trochu klidněji…, zbyla jen ta představa. Po startovním výstřelu to vzal Tomáš po vnitřní straně oválu a počínal si jako slavný polský zuzlowiec Zenon Plech, takže do terénu vjížděl na prvním místě a v prvním kopci vedl za sebou téměř osmisethlavý balík bajkerů. Kroutil jsem hlavou jako když bulhar kýve ano a šlapal. Domluva byla, že se na první kontrole počkáme. Čekal. Do druhé kontroly to byla pohodová vyjížďka, ale pak začal blížit drtič. Výjezd na nějakou Lhotku se pro mně stal drsným výšlapem a Tomáš stále v sedle se mi v 15 – 20ti% stoupání po šutrech a kořenech začal vzdalovat.

Na třetí kontrole u Bystřičky mi řekli, že kolega ve stejném dresu před chvílí odjel, tak jsem si musel najít nového kamaráda, který zná trať. Díky Milane. Za Bystřičkou byl „výjezd“ na hřeben, který byl čistokrevný pochoďák. Hřeben se pak pro mě stal utrpením. Po 60-ti km se začaly o slovo hlásit křeče, jakože po chvíli přišly v celé své kráse. Poprvé na kole jsem si řekl PROČ? STOJÍ TI TO ZA TO? Dokonce jsem si i řekl že to .e.u* a že už na bajka nevlezu (teď nechápu proč), jediné co mně nenapadlo (teď nechápu proč), že bych to vzal nějakou povolenou zkratkou do cíle. Na čtvrtou kontrolu na Soláni jsem se dotrápil v křečích, kde mi řekli že před chvílí barvy NOVATOP LAPIERRE odjely. Mírná vzpruha, že Tomáš není tak daleko. Doplnění tekutin, něco do žaludku a společně s Milanem sjezd do Bečvy a vzhůru k K5 na Martiňák. Po cestě jsme stihli i trochu pokecat, ale ze stoupání na Martiňák si pamatuji jen nějaké rozestavěné sruby (nádhera) a že při promazávání řetězu mně kously křeče tak, že jsem se málem ocitl v poloze Fantozzi – Píno asi jsem ochrnul!!! http://www.youtube.com/watch?v=AnsqI8LWXL4&feature=related

Na Martiňáku seděl v křesílku Tomáš s medovníkem, už chyběl jen rokokový malíček, aby vypadal jak pravý pohodový vyjížďkář. Půl litru kofoly a ve třech jsme vyrazili směr Pustevny. Menší lekce od týpka na trekkingovém kole (s blatníkama, nosičem a vším co jde na kolo namontovat, takže fplnýpalbě), který vydrtil v sedle krátkou stojku co jsme my šli po svých, nám nevzala radost z pohybu na čerstvém vzduchu. Kousek před Pustevnama (Word mi tu cpe Poustevnama) se v lese zjevili dva poustevníci Jirka s Monikou. Slova obdivu od sponzora nás nadopovala na další cestu. Pustevny K6 další kofola a po 100km posledních 30 do cíle. Letos vynechaný kopec Ondřejník nahradila snad lehčí objížďka nějakou naučnou stezkou. Poslední kilometry ale víc než pohodovou vyjížďku připomínaly návrat osleplých Bulharů do vlasti.

Cíle jsme společně s Tomášem a Milanen dosáhli před pátou večerní jako 9 – 11 nejrychlejší co posbírali všechy kontroly. Po 132km mi čistou dobu jízdy ukázal comp 8:37 s průměrnou rychlostí 15.34 a nastoupaných 3388 metrů. Celková doba jízdy byla 9:18 s průměrem 14.19. Dojezdová listina zde ...

S odstupem čas to beru jako super zážitek, co mi pokazilo radost byly křeče, zatím se mi nepodařilo, a už doufám nepodaří, absolvovat 70km v křečích. Bylo to to pravé MTB, když vše ostatní (mimo Příčné) co jsem absolvoval, bych přirovnal spíš k FTB (lesníbajk). Samozřejmě že se zase do něčeho takového pustím, jen to chce režim "R" (Race) vyměnit za režim "r" (rekreace).

Hrdinně jsem se ještě vydal s vetrošema v neděli na Praděd, ale dojel jsem jen na Ovčárnu a zpátky jsem si to od Harty protrpěl, když jsem se cítil jak vyždímaný hadr. Byl jsem tak zakyselený, že jsem se musel i kysele tvářit. Chtěl jsem mít za víkend 2P (Pustevny a Praděd) tak z toho bylo PpP - Pustevny a kušček pod Pradědem.
Pár "pradědských" postřehů: Přes poměrně pesimistickou predikci přeháněk přesto panovalo překrásné prosluněné poledne. Plán při překonávání Pradědu pozvolně přidávat, pak postupně předjíždět předem poodjeté pošel. Pekelné převýšení přinutilo při prvních pootočeních pedály přeřazením přehazovačky, použít pastorkovou pětadvacítku (posledně použita při překonávání průsmyků), prostě pouze pomalý pohyb plášťů po povrchu. Pokus polapit předposledního pána přezdívaného plodem padajícím při podzimu – prachsprosté plýtvání. Podpora pochtívajícími poletujícími popüczenymimuchami přinášela pronášení proklínání. Překrásný pohled prosluněných panoramat Petráků pak poskytl příjemné potěšení. Předposlední přijel Petr pod Praděd. Pak přijela pouze přítelkyně Kuby Renáta.

Lazo

Dovětek spolujezdce: Když už prémiové seznámení s Beskydama na bajku, tak optimálně vybrat akci, která objede půlku Beskyd na jeden zátah, ne ?