Cyklozávod Slezská Harta
V sobotu 9.6.2012 jsem se vydal spolu s Pavlem Sýkorou z Bike One do Horního Benešova na cyklozávod Slezská Harta. Těšil jsem se, že si zajedu závod blízko domova, v neznámé krajině okolo přehrady a jen za 100Kč startovného. Trošku mě znejistila noční bouřka, ale ráno již nepršelo, a tak jsme vyrazili na závod. Navíc prémie 5000Kč pro absolutního vítěze, přilákala celkem slušnou konkurenci závodníků.
Start na náměstí, lehce prší a my v 9:00 vyrážíme. Přes upozornění pořadatelů na průjezd mezi betonovými panely a neupozornění na vlnitý plech přes cestu, dochází k několika pádům. Jede se mi výborně, dokonce po chvíli dojíždíme čelo závodu, s Pavlem se střídáme v udávání tempa a prší stále víc a víc. Projíždíme trasu přes Staré Heřmínovy, jedeme přes louky, kde mě ve vysoké trávě málem není vidět, vyjíždíme těsně pod kopec Velký Roudný, tady mi Pavel ujíždí, já ujíždím mladým hochům z Bike Sportu a začíná už jen „můj“ závod. Nikoho nevidím daleko před sebou, ale ani za sebou. Není vidět ani stále se zlepšující Tom Boreček, který samozřejmě na závodě nechybí a já uháním po rychlých lesních cestách před ním.
Značení trasy je bílými papírovými šipkami a kolečky na stromech a žlutými šipkami na cestě, což celkem ujde. Prší stále víc a víc, jedu stále sám a přichází první kufrování asi na 40.km. Sjíždím do Dědřichova, kde vidím nechápavé pohledy místních na špinavého blázna s číslem v místech, kudy dnes nikdo podobný nejel. Zajíždím si prvních asi 8km, vracím se na trať, zase jedu sám, ale po šipkách!!! Zrychluji, nadávám si a najednou zjistím, že šipky se někde ztratily. Kde jsem uhnul, už nevím, a tak jedu a čekám, až vyjedu z lesa. Ale pozor, les stále nekončí, civilizace žádná a začínám si připadat jako Jeníček, jen Mařenka mi chybí. Nakonec po čase vyjíždím na asfaltovou cestu, vidím žluté šipky na cestě, ale co to? Jedny vedou doleva a druhé doprava. Chvílí čekám, nikde nikdo, a tak se vydávám doleva, což je z kopce. Stopuji neúspěšně auta, až se jedno slitovalo a postaršího řidiče se ptám, jak do Horního Benešova. Jeho vysvětlení nejbližší trasy, lesními zkratkami sice moc nechápu, ale přesto se vracím zpět do lesa. Opět chyba a znova bloudění. Už dávno nezávodím, ale bojuji o návrat domů. Nakonec se nějakým zázrakem vracím na trať a dojíždím do Meziny, na občerstvovací stanici. Děvčata mě pěkně vítají, jen nechápou, co tu dělá závodník s číslem, když závod před asi hodinou a půl skončil. Posiluji se sladkostmi a s úsměvem zkušeného „orienťáka“ vyrážím do cíle, kam děvčata telefonují, že ještě žiju. Nakonec konečně dojíždím za bujarého veselí všech již osprchovaných a občerstvených kolegů jako úplně poslední. V závodě, který měřil 65km se mi podařilo ujet krásných 116km za necelých 5hod! Pozitivní je, že jsem potrénoval v pěkné krajině blízko domova, neplatil nakonec startovné, dostal tričko a stihl i pivo a guláš. Negativní bylo, že přestože jsem najezdil tolik kilometrů, navštívil zajímavá místa v lesích, tak stejně nevím kde jsem byl. Vyhlášení jsem nakonec taky stihl, ale možná jsem vyhrál já, protože jako jediný jsem ujel všechny 3 trasy závodu najednou.
PS: jen nevím, kdo by mě v těch lesích našel, kdybych někde spadl a zranil se, protože můj mobil zůstal na startu v autě.
Mirek Chuck Frkal
Komentář admina:
Trochu světla do záhady "jak by mohl Chuck zabloudit ?", kromě níže uvedeného vysvětlení Karkulky, vnáší i tato zpráva pozorovatelů z BikeOne, předchozího Chuckova působiště. Celou záhadu podtrhuje i důsledné utajení výsledkové listiny závodu pořadatelem, který se zřejmě nemůže vyrovnat s blamáží, že jediným oprávněným absoloutním vítězem všech kategorií bez rozdílu věků a vah byl jednoznačně Chuck.
Link na výsledky obou tratí na stránkách infocentra Slezská Harta zde ...
