Bělské okruhy SPAC
Ačkoliv jsem si myslel, že po Mokrolazecké 60 je moje „bohaté“ letošní účinkování na závodech odehrávajících se na asfaltovém povrchu u konce, ve čtvrtek mě Mirek naťuknul co takhle v neděli Bělské okruhy. Výhodný nedělní termín a někde ukrytý závodnický duch probudil zájem a začal jsem brouzdat po internetu, hledat propozice a další podrobnosti ohledně závodu. V pátek jsem nabrnknul ještě týmového druha Pavla Rause, od kterého mi ale přišla textovka, že ho v pondělí srazilo auto a výčet zranění 3 zlomené žebra šitá hlava, kotník, loket atd.
Již několikátou letošní letní narozeninovou oslavu jsem v sobotu pojal jako sacharidovou superkompenzaci a ládoval tělo potřebnou energií. V neděli ráno jedenáctého září v klidu s předstihem jsem na kole vyrazil „za řeku“ směr obec Bělá. Hned u hotelu Koruna kde v noci probíhala asi Kamyšin mužik párty jsem najel na jeden z mnoha střepů a defektika střepoza zapichnutika mou cestu asi po kilometru cesty zastavila. Při vizuální kontrole jsem zjistil, že je navíc i říznutý plášť. Nedělní brzký čas s nedalekou polohou Chrámu Nanebevzetí Panny Marie a zvídavé pohledy dam v letech na klečícího mladíka v bílých elasťáčkách onanujícího s pumpou mi dovolily jen lehké dofouknutí a na plavajícím zadním kole hurá zpět domů vyměnit gumu. V obýváku za pomoci juniora proběhla výměna pláště a uvijal jsem se v časové tísni nach Bielau. 8.47 jsem opouštěl kvartýr a start byl v 10.00. Výhodné západní proudění, čerstvý burčák v bidonu, progresivní technologie 21. století implantované do stroje Lapierre, kosmická rotace cosmiců a v neposlední řadě aerodynamicky úplý dres prestižního českého producenta ve velikosti iksiksel byly klíčové atributy svižného tempa do místa startu aby bylo z toho na rozjetí 30km s průměrem 31.92 km/h.
 |
 |
 |
Start byl v obci Bielau a přes Sandau a Zawada Bei Beneschau byl vytyčen 10.5km okruh. Startovalo se po kategoriích a v první vlně na 7 okruhů stály kategorie A a B (19-29 a 30-39) s Ondrou Kavanem, po pár minutách startovaly na 5 okruhů kategorie C D a M (40-49 50-59 a mládež) s Lazem a Mirkem Chuckem Frkalem a na závěr vyrazily kategorie kde má náš mladý "mladý" tým ještě mezery a to E (60let a více) a ženy A a ženy B.
Můj cíl byl jednoduchý, udržet se co nejdéle v první grupě, což se mi poprvé v životě podařilo. Sice jsem celý závod zametal na konci skupiny, ale i tak je to pro mě úspěch a dojížděl jsem v hlavním poli „do spurtu“. Cíl byl na kopci tak tady bych si možná troufl i závodit (na rovině by mi to strach nedovolil), ale po „předzávodním rozjetí“ kde jsem cítill jak se vyčerpávaly drahocené a těžce nasbírané zásoby svalového glykogenu, mi moc sil nezbylo, tak souboj o stupně vítězů jsem sledoval ze zadních pozic. Má rekordní průměrná rychlost 36.94 byla druhým potěšením a převýšení v tom dábelském tempu činilo hodnotu 666m. Mirek který v sobotu s úspěchem (3 místo) absolvoval MTB závod si v neděli odskočil z práce na silnici a měl by být dáván mladším závodníkům jako vzorný příklad závodnického srdce, dorazil do cíle s drobnou ztrátou. Ondra bojoval statečně 7 okruhů a v cíli byl těsně za nejlepšími s hodnotou na kompjůtru AVS 40km/h.
Hladový Chuck polknul po závodě dvě porce klobás a spěchal šéfovat zemědělským pracem na úseku rostliné výroby Školního statku. Jedna klobina byla moje a za ní mi odečetl dvacet Káčé ze startovného, které platil za mně zásluhou mé nedochvilnosti, za což mu velké díky, protože ušetřil obrovskou sumu našemu rodinnému rozpočtu.
Z těch letošních tří silničních závodů to byl asi nejhodnotnější výkon a teď už směřují přípravy na vrchol sezony 12 HODIN NO LIMIT (podrobnosti tady).
Lazo
