11. závod SPAC „Grand prix Forman“
Než zde sdělím své dojmy z mého prvního silničního závodu (ale vždyť já jel svůj první závod již v roce 1971 ve Starých Kylešovicích a dokonce byl i na bedně a to ve všech třech etapách po sobě na kole značky Favorit), ještě se krátce zmíním, co tomu předcházelo.
Má první účast na prestižním Salzkammergut Trophy na trati 120 km mě stála přece jen více sil, než jsem si myslel. Kopce mám rád, nevadila mi ani jejich strmost, jenže to nebyly kopce, ale hory. A hlavně ta délka výjezdů... Zkrátím to – nějak jsem zapomněl, že jsem v Alpách a i mě „došlo“. Ale byl to krásný závod, nádherná krajina a skvělá atmosféra.
Po menší regeneraci (bolelo mě skoro všechno ) a společných trénincích s Radkem (nečekaně byl aktivní), jsem zase vyrazil v neděli 7. 8. na závod Cyklomaraton Tour Okolo Ostravy. Plechová kavalérie prováděla žně tentokrát beze mě, výnosy to neovlivnilo a vše fungovalo. Start byl na fotbalovém hřišti ve Vřesině a od začátku se jelo pěkně svižně. Z našeho týmu byla hojná účast: Ondra Kavan, Michael Vilášek, Olda Kokošek, Petr Lazecký, Honza Ignác, Pavel Raus a já na normální trati (rozuměj 60 km), na krátké 30 km trati bojovali všichni tři „Oslíci“. Za krásného letního počasí a hojné účasti mnoha opavských bikerů jsme projížděli námi známými trasami okolo Raduně, Hlubočce, Skřipova apod. Jen jsem netušil, že po delší době budu mít „letecký den“, protože jsem dvakrát spadl (můj pravý bok by mohl vyprávět). První pád byl na kořenech v lese a já zjistil, že závod jede i Pavel Raus, který mě ležícího předjel. Když jsem začal po brodu na Setině skupinu do kopce sjíždět, spadl jsem znovu v zatáčce na asfaltu v přemíře snahy. Nakonec jsem skupinu asi 8 jezdců sjel za „mírné“ pomoci mých kamarádů z Bike One (Romana Grygara a Karlose, kterého jsem málem nepoznal, jak jel rychle...). Spolupracovali jsme až téměř do cíle a dojeli jsme i Ondru, na kterého nějak dolehlo horko a starý Chuck jej na chvíli do kopce i předjel (ale fakt jen na chvíli). Závěr ale pokazil celý dojem výborného závodu, protože asi na 52. km celá skupina asi 10 cyklistů nevěděla kudy dál. To už stáli bezradně i Olda Kokošek a Honza Winkler, kteří jeli před námi. Díky orientačním schopnostem Ondry jsme se asi po 2 km zajížďce vrátili správně na trať, ale již z nás vyprchala závodnická jiskra. Jen Olda to trošku těžce nesl, že jsem jej dojel. Slíbil jsem mu, že dnes dojede přede mnou, protože byl lepší, ale jeho jezdecká chyba způsobila, že nakonec skončil za mnou. Rozpaky ale vystřídal pocit uspokojení, protože jsme s Pavlem skončili na 2. a 3. místě v kategorii. Jen někteří nechápali, proč jsme je v závodě předjížděli 2x... Celkové umístění na 60 km trati: 34. Ondra (5. v kat.), 37. Pavel (2.), 38. Mirek (3.), 39. Olda (17.), 70. Michal (14.), 75. Petr (16.), 154. Honza (32.). Výsledky 30 km trasy: Jirka ml. 5. (4.), Vít Dulanský 25. (9.), Radek 26. (5.) a Jirka st. 48. (23.).
A teď konečně závod na silnici ve Starém Jičíně. Na závod jsem jel jako velitel vozu s Kryštofem „Filipem“ Sasem a přijel taky starý lišák Pavel Raus, který to vše způsobil a přemluvil mě k účasti. První dojmy: celkem hodně cyklistů (148), hodně starších a ještě starších, 100 Kč startovné. Měl jsem několik cílů: nespadnout sám, neshodit někoho v balíku a nedojet někde sám vzadu. Mnou vytyčené cíle jsem splnil a snad i překročil, protože z pěti 12,2 km dlouhých okruhů jsem zaváhal jen lehce ve třetím (ale ztrátu dohnal) a nakonec dojel v pohodě ve 2. skupině. Je ale pravda, že schodové stoupání na Starý Jičín nebylo nejlehčí a stále někdo odpadal, což rozhodlo závěr 4. kola a odjela skupina 15. jezdců, kteří si to rozdali o vítězství. Jako tým jsme dojeli těsně za sebou podle věku ve skupině 10 lidí, což z celkového počtu startujících, kterých bylo na 61 km trati 56, není vůbec špatné.
 |
 |
 |
Můj celkový dojem – závod mohl být delší, chybělo více těžkých kopců a moc se taktizovalo. Dojel jsem úplně čistý a dostal pivo a párek v ceně startovného. Ale středeční trénink s „vetroši“ je mnohem těžší. Byla to nová zkušenost pro „mladého“ cyklistu, ale terén je terén...
( v článku použity fotografie autorů z rajce.net )
