Životské hory
V sobotu se konal již třetím rokem skoro domácí maraton v Životských horách. Na startu se tradičně sešla velká konkurence. Padaly jména jako: Martin Haman, Jan Jobánek, také perly z týmu Bikestyle: Adam Pilčík, Břéťa Rohel, Radek Svěntý a Henžo. Nás manšaft byl skoro kompletní. Jelikož se jelo před domácím publikem, všichni si dávali vysoké ambice.
Tempo po startu bylo poklidné. Až na vrcholku asfaltového stoupání Džobr s Hamikem nevydrželi toto ležérní flákání a dali se do úniku. Za několik málo minut prostě zmizeli. My, ostatní, jsme si vytvořili silnou skupinu, ve které jsem byl vyloženě navíc. Ale visel jsem. Až ve výjezdu na Lipinu, kdy se čela ujal Břeťa Rohel, jsem pomalu upadal spolu s Padrnosem a Henžikem.
Osudné se mi stali Filipovice, kdy jsem to v prudkém sjezdu poslal do malin. Než jsem se vyhrabal, všichni už byli v prdeli. Nechal jsem se sjet Kubou Sedlářem a pomalu jsem citíl, jak hniju. Ten nastoupil v kopci a zbyl už jsem sám na 10. místě. Ve štěrkovém stoupání z Mokřinek mě sjeli kluci z Bikesportservisu. S těma jsem se dal nějak postupně do kupy a šetřil síly na závěr.
V posledním prudkém kopci jsem nastoupil a vypracoval jsem si slušnou pozici pro finiš. V posledním trailu jsem už byl celkem prošitej, tak jsem správně netrefil odbočku a vjel někam do lesa. V tom mě předjel Pavel Hellebrant, kterého už jsem nedocvaknul. Aspoň jsem si užil poslední brod, který jsem naštěstí projel. V cíli tedy utrápený 11. flek.
Ale vyhlášení bylo úspěšné pro zbytek teamu. Prosadili se hlavně naši padesátníci: Raus, Frkal, Boreček. I Ondra Kavan dosáhl na podium svým prvním místem v kategorii, stejně tak po menších zmatcích Kryštof Sas. Třešničkou na dortu byla cena za nejpočetnější team – tradiční slivka, která tradičně padla.
Jirka ml.
