NO LIMIT 12 HOD
V pátek jsem se na poslední chvíli rozhodl vyměnit Kopřivnického drtiče za No Limit závod na dvanáct hodin. A to i když jsem nikdy nic podobného předtím neabsolvoval. Ale všechno je jednou poprvé...
Společně s Michaelem Viláškem jsme vyrazili brzy ráno a hned bylo jasné, že počasí nám nepřeje. I když jsem tušil, že tahle akce bude náročnější než klasický závod, šel jsem do toho po hlavě a odstartoval jako správný závoďák. Jak se dalo čekat, po pár kolech mi ztěžkly nohy, nabíhaly křeče a celkové vyčerpání na sebe nedalo dlouho čekat. Jenže srdcař se nikdy nevzdává, a tak jsem tuhle krizi i několik dalších se zaťatými zuby překonal. Ve dvanáctém kole začalo pršet a v patnáctém už jsem nevnímal okolí. To bylo poprvé, co jsem odstoupil, i když jsem do této chvíle byl na prvním místě. Převlíkl jsem se sice do suchého oblečení, ale nedalo mi to a na trať jsem se ještě vrátil. Síly sice docházely o to rychleji, ale i tak se mi povedlo zdolat ještě další dvě kola. Když jsem skončil, zbývaly do konce závodu ještě dvě hodiny, ale déšť, bláto a únava mi nedovolily pokračovat. Celkových sedmnáct kol mě dostalo na krásné druhé místo v kategorii Open a celkové čtvrté místo. Nejrychleji se mi okruh povedlo projet za 26:03 minut, což byl celkově čtvrtý nejrychlejší čas. Musím přiznat, že tak dobrý výsledek jsem vůbec neočekával, hlavně když jsem viděl ostatní borce ještě kroužit, zatímco já už jsem v cíli pil horký čaj a čekal na vyhlášení. Na třetím místě se umístil týmový kolega Dušan Stoniš se 16 ujetými okruhy. Dvanáctihodinovku dvojic jela dvojička Michael Vilášek a Ondřej Kavan, kteří obhajovali loňské vítězství. Bohužel na první místo to letos nestačilo, a tak je z toho krásné třetí s celkovými 21 okruhy, což dělá 237,3 kilometrů. Chlapi v nejlepších letech - Miroslav Frkal a Tomáš Boreček obsadili krásné první a druhé místo ve své kategorii se 17 a 15 okruhy. Dále se zúčastnili Michal Rosmanit (15 okruhů), Svatopluk Kříž (15 okruhů) a Petr Lazecký (13 okruhů). Všichni co dojeli si zaslouží uznání.
