Podzimní přejezd Rychlebských hor
Hezký podzimní den a bajk, to se k sobě prostě hodí. Když se k tomu přidá divoká příroda, nemá to chybu. Dáváme si nezávodní víkend a vyrážíme ve dvou s Kubou z Lipové lázně od Heliosu (mimochodem budoucí základny Lipovských stezek - nový bajkpark těsně před otevřením), naším cílem je hřeben Rychlebských hor, tedy nejprve jeho nejvyšší kopec Smrk.
 |
 |
Stoupáme přes Horní Lipovou nejdřív lesní asfaltkou kolem Lesního baru (takový netradiční bufet uprostřed lesa s dobrovolnou platbou do zavěšené kasičky bez daňového dokladu J), pozděj širokou šutrovicí pořád nahoru lesem a přes populární běžkařskou útulnu čili boudu Mates po žluté TZ na Smrk. Je trochu chladno, kolem 6°, pro cestu do kopce akorát, ale krásně podzimně.
 |
 |
Ze Smrku, který je placatý a ani jako vrchol moc nevypadá, jedem super krásným hraničním singlem kopírujícím státní hranici, nejdřív jen borůvčí, nějaké ty žulové šutry, dál stezka lesem, lidí minimum, je tu opravdu krásně, jen pár polských turistů pěšáků. Mám občas mezi těma ostrýma šutrama dost strach o svůj odlehčený super závodní plášť, kdybych tak nebyl línej ho včas přezout, že ?
 |
 |
 |
 |
Pokračujeme dál kolem hraničních kamenů směr Kladské sedlo. Stezka je celkem pohodová a jezdivá, nahoru a dolu, sem tam kořeny, větší kořeny, pak ještě větší kořeny, v jednom úseku teda trochu adrenalin z kopce dolů a největší kořeny plus kameny, někteří lidi nevěří, co na tom ti bajkeří vidí J.
Kladské sedlo a na chvíli konec zábavy, sjezd po asfaltu dolu a přejezd na další stezku, tedy čevenou TZ směr Kunčická hora, do kopce na rozcestník Zhořelá, tady to zas začíná být zajímavý kořenový orgasmus, a směrem zpátky stále po červené přes Medvědí boudu na chatu Paprsek. Přes tři hoďky jízdy za náma, akorát čas na knedlíkovou pauzu.
 |
 |
Po dobrém obědě nohy se otáčí dost neochotně, zpátky opět lesními stezkami a mezi borůvčím na Smrk. Odtud míříme opět podél hranice, ale tentokrát opačným směrem po žluté TZ na Javorník. Tady už je to teda o dost náročnější nežli ta ranní selanka, nahoru dolu je o cosi strmější, nohy dostávající zabrat, borůvčí je hlubší, kořeny větší. Završeno je to výstupem šutrovým krpálem na Kovadlinu, kdo zná tak ví :). Představujem si jak to jet dolů - no raděj nezkoušet si říkám, leda tak v plastovým brnění, i Kuba zapochybuje, pár brázd od převodníků je ale na šutrech zřetelně podepsaných.
 |
 |
 |
Sedlo Peklo a uhýbáme z hřebenu po modré TZ vpravo dolů na Peklo pramen a dál si to zjednodušujem proti plánu, tedy výjezd širokou a nějak dlouho a neustále stoupající lesní cestou zpátky na Matesa. Od Matesa (ráno jsme se tudy drápali na Smrk) začíná závěrečná bajková lahůdka: žlutá TZ směrem na Horní Lipovou, tedy zase lesním chodníkem nejdřív dolů, ale za chvíli nahoru - a zase dolu, furt lesem, přes vrch Studený, Lví horu, jak jinak zas trochu šutry a kořeny. Pár úseků je tady už spíš na enduro, na XC bajku trochu o hubu, pro mě určitě aspoň teda jeden úsek před Oblým vrchem. Kuba to jede celé (nevím jak, pač mi někam odjíždí z dohledu), já přes to největší šutroviště přenáším, jelikož mě to v tom největším krpálu mezi volnýma šutrama hrne neřiditelně někam mimo stezku do lesa, žlutou značku v tom šeru mezi stromy skoro nevidět, jsem z toho nějak vyklepanej. Jo, a na příští sezonu bude teleskop - sedlovka. Přežili jsme bez úrazu, já jen s menším zásekem na ráfku zadního kola, zpátky k Heliosu je to už easy.
 |
 |
Asi ještě nemáme dost a tak na úplný závěr testujem Lipovské stezky, příští víkend mají otvíračku a začínají prakticky od našeho parkoviště a vedou sjezdovkou – loukou nahoru k lesu. Zespodu to vypadá skoro jak golfový hřiště. Je to docela fajn zpestření, takový hravý bezpečný ježdění s klopenkama a menšíma skokama. Po tom celodenním adrenalinu to už příliš neoceňujem J, jak by si zasloužilo.
 |
 |
 |
Resumé: Krásně strávený den v sedle bajka, únava, pot, „krev“, jen ty slzy chybí.
Celkem najeto cca 71 km, nastoupáno 2100m, z toho odhadem 50km po nádherných singlech super přírodou.
