Blondýna v Odrách
Tak se zase blíží konec bikesezony 2010,u Oslíků se honí body,jak se dá.Kluci dohánějí prázdninový výpadek v závodech.Jen já nemám žádné body ! Ani za fandění,ani za zdravotního poradce téměř 24 hodin,ani za výživového poradce / mám v tomto oboru nového asistenta – Ondru Kavana ! /,ani za pradlenu,ani za podavače bidonů, ani za transport nedojetých bikerů z tratě, no prostě za nic !!
Tak jsem se rozhodla na to jít jinak.
Oderská mlýnice se jeví jako jedinečná příležitost !! Krátká trať a příznivým profilem hned za humny Opavy,předpověď počasí ideální. Neváhám a 2 týdny před závodem začínám trénovat ! Kolo do terénu nevlastním,půjčuji si tedy občas šéfovo ze sklepa,jeho boty i jeho oblečení,také přilbu.Vyrážím celkem 2x na tréningovou jízdu – je to horší,než jsem čekala: samé páčky,které se mi stále pletou a tudíž neustále padá řetěz,nohy přikované na pedálech a tudíž neustále padám já s kolem přibitým na nohou,řidítka poněkud daleko a šíleně nízko,šíjové svaly křečujou již v prvních kilometrech a to ani nemluvím o rozměrech a tvrdosti sedla,které se snad nejen mně,ale všem musí stále zařezávat do ř..
Tréningově mám najeto 50km v terénu,pravý bok černomodrý z makadamu,do kterého jsem 3x spadla,na hrudníku modročerný otisk řidítek,na které jsem se 4x napíchla,šíjové svaly už ani necítím a z lékárny jsem vykoupila všechny masti na hemeroidy.Jsem tedy připravena na závod !
Kolo si půjčím ale menší,rám velikosti S mi fakt sedí líp,Robert Lebeda je fakt štramák,že má odvahu mi to své kolo svěřit.Tretry od Radka,kalhoty od Jirky,dres a rukavice mám svoje a přilbu jsem si koupila v Zamu.
V sobotu se cítím výborně,krásné teplé počasí slibuje skvělý výsledek.Na startu je ale na můj vkus moc lidí,všichni se na mě divně mačkají,melou něco o tisícovkách najetých kilomertů,loupou celofány z gelů a čůrají mi přímo za zády.No děs!Konečně start,Mončo bacha,nezapínej si ty spdéčka nebo spadneš a s tebou dalších 30 závodníků !
V první polovině fitnes jizdy je to z nepochopitelných důvodů stále do kopce,nezvládám šlapat jako ti všichni okolo mě,nemůžu dýchat,nemám sílu přehazovat ani se trefit do spd.V prudkém kopci musím dokonce z kola a tlačit jej nahoru,nadávám si do „ bůůů“, že jsem sem vůbec lezla a nebýt kolo od Roberta, tak s ním šlehnu do lesa a vracím se k mamince.
V polovině je občerstvovačka, kterou mi můj šéf zakázal, tak smutně tuto bikehospůdku míjím a vím,že mě již čeká milosrdnější trasa z kopce dolů.Zde nastává má chvíle,neboť z kopce se mi nějak dýchá i šlape lépe,i když nevím, proč,kolo je nějak lehčí a občas i někoho předjíždím.Volám pravá a míjím udiveného závodníka z leva,asi si něco řekl o blondýnách,ale oba jsme to přežili.Před cílem je fakt trapná zdržovačka na louce,pak již jen cíl a všichni krásně tleskají.Asi jsem se dobře umístila,myslím si.
Záhy však zjišťuji,že jsem asi v cíli nečipla,jelikož nejsem na seznamu dojetých a nevybíravě nadávám.
To mi šéf neuzná žádné body a já se tu tak dřu jako mezek !!
Z toho , milá blondýno,plyne ponaučení : drž se zaběhaných zvyklostí , ke kterým tě přímotopové ředitelství určilo a neser se do věcí,kde nemáš. Monika
