Sezóna 2017 očima Jany ze sedla Ghostu
Závodní sezóna 2017 pro mne začala později než obvykle a už tou dobou jsem věděla, že nebude taková jako předchozí roky. Neměla jsem v plánu už tolik závodů, chtěla jsem sitaké užívat různých výletů na kole o víkendu. Ale vezměme to postupně od zimy, tedy od přípravy na sezónu.
Zimní příprava se dá shrnout do dvou slov. Běžky a antibiotika. Od nového roku jsem strávila hodně hodin na běžkách (skatech) ve Vysočina aréně, které se sem tam prostřídaly s užíváním antibiotik. Postupem času mi doktoři ríkali, že budu ráda, když se vůbec postavím letos na start na závody. Nicméně s postupným oteplováním se zdraví zlepšovalo a já věřila, že to půjde.
První start sezóny jsem měla naplánován na KPŽ v Hustopěčích koncem dubna, ale nakonec jsem start vynechala, počasí bylo nic moc a zdraví je přednější.
Takže první start jsem si odbyla až v polovině května na KPŽ v Mladé Boleslavi. Tam jsem se ještě příhlásila na trasu 50 km a hned po 3 km jsem pochopila, že to s mým tréninkem nebude žádná sláva. Do cíle jsem dojela vyčerpaná a rozhodnutá, že na tak dlohou trasu už letos nenastoupím.
O týden později se konal další závod KPŽ, tentokráte v Jestřebích horách. Poučená z Mladé Boleslavi jsem se přihlásila na trasu C o délce 35 km. Volba to byla správná, byla jsem schopná závodit po celou dobu. Po celou trasu jsem si myslela, že jsem na 2. místě. V cíli jsem byla příjemně překvapená, když z toho bylo první místo. Soupeřka měla, bohužel pro ní, defekt. :). Naskakuji tedy poprvé v tomto roce na bednu a hurá domů.
O týden později si dávám menší závod u Brna, Memoriál Ivo Medka v Tišnově. Pěkný závod na 3 okruhy o celkové délce 14 km dává najevo, že to budou pěkné bomby. A také byly. V prvním kole holkám odskakuji a držím se chlapů a postupně si zvyšuji náskok. Trasa je pěkná, nahoru a dolů, tak si to užívám a s úsměvem dojíždím na prvním místě.
A co dál? První víkend v červnu na závody KPŽ na Orlíku, můj oblíbený závod. Je tam nádherné prostředí, celý závod je mimo civilizaci, žádné přejezdy silnic a když počasí dovolí tak i přejezd na ostrůvek. Tento rok nám pořadatelé ulehčili čekání na start a posunuli náš start už na 10:30. Závodem se celkem trápím, necítím se nejlépe a pořád ukecávám nohy, aby jely. A ejhle, přišla mi krátká SMS od přítele, která se mi zobrazuje na mém Garminu, zněla:‘Jsem první, tak se snaž’. On ten den jel závod na Vysočině. To bylo asi to nakopnutí, na které mé nohy čekaly. Makala jsem jak o život a do cíle dojíždím celkově 1. mezi ženami, samozřejmě, že na trase C :).
Po Orlíku následovala velká pauza. Na další závod jsem se vydala až 22.7. s přáním vyhrát závod v den svých narozenin. Vyjeli jsme tedy na závod do Moravské Třebové, kam se ráda vracím. Tady mi začátek nikdy moc nesedí, tentokráte to nebylo jinak a říkala jsem si, tak co, tak nevyhraji, hlavně když dojedu. Postupně jsem se dostávala do tempa, na občerstvovačce pořadatelé pěkně povzbuzovali a tak jsem do pedálů bušila, co to šlo. Posledních 5 km už nohy bolely, jelikož tento závod je zrovna délka, kterou už tento rok nejezdím v závodě, a to 50 km. Projíždím cílem, koukám na výsledky a povedlo se. Zase vítězství. Po závodě si užíváme pozávodní atmosféry, přebírám ceny a pokračujeme oslavovat domů.
S dobrým naladěním se vydávám o týden pozdějí na závod KPŽ na Šumavu. Hned po startu chlapi závodí jako by závod měl jen 500 m a loktama mne vysouvají z trasy. Sbírám se a pokračuji dále, zase příchází klasické trápení ze začátku, vše se zlepšuje až po 15 km. Vůbec netuším, kolikátá jsem, ale 5 km před cílem před sebou vidím soupeřku, tak makám a 3 km před cílem ji předjíždím a při předjíždění si všímám další, kterou předjíždím 1 km před cílem. Dojíždím do cíle se soupěřkou přilepenou na zadku, ale už mne nepředjela, a to nakonec znamená zase 1. místo. 5x 1. místo v řadě :)
Po Šumavě si dávám týden oraz a pak vyrážíme do České Třebové na Rybnický maraton. Tady jsem našla svou přemožitelku a v cíli jsem tedy druhá. Přítel byl 3. a náši radost jsme dovršili, když jsme oba hezky vybrali i tombolu. Myslím, že příští rok už nás pořadatelé nebou chtít vidět na startu.
Koncem srpna se vydáváme na skoro domácí závod Horem Pádem Dalečínem. Trasa namotaná pěkně v kopečkách, hned od startu makám, diváků sem tam jako na Tour de France. Většinu závodníků vůbec neznám, takže nevím, co od koho očekávat. Nakonec jsem po hodině závodu dorazila do cíle opět na 1.místě. Přítel tady také první a pořadatelé raději tombolu ani nevypisují.
Poslední závod sezóny, zase skoro domácí závod, KPŽ v Novém Městě na Moravě. Počasí nádherné, jen trochu větrno. Od startu se jedou bomby, pár soupeřek mne povzbuzuje, ale já už citím, že to tentokráte nepůjde. Prvních 10 km se ukecávám v závodě pokračovat, ale přeci závody se jen tak nevzdávají. Pokračuji dále, sem tam si pokecám se soupeři a od 20. km jsem věděla, že už zbytek trasy znám nazpamět. Najednou jako by to vlilo energii do noh a snažila jsem se vylepšit to, co jsem zatím pokazila. Předjížím závodníka za závodníkem, sem tam i nějakou soupeřku, někeří chlapi se za mnou táhnou a střídat nebudou a tak si to makám za své. Samozřejmě kousek před cílem chlapi, kteří byli za mnou, mne hrdinně předjeli, ale když je to těší, tak proč ne. Cílem nakonec projíždím na 3. místě. A máme to pro letošek za sebou. Při losování tomboly vzpomínáme na to, jak jsme tam loni vyhráli auto s plnou nádrží na víkend, letos jsem vyhrála šampus. Šampus přebírám a poslouchám moderátora, že si jej máme večer otevřít na oslavu a v duchu si říkám, on netuší, že my alkohol nepijeme :)
No a co závěrem za tuto sezonu? Trochu statistiky
9 závodů, 6x 1.místo, 1x 2. místo, 1x 3. místo a jednou se to prostě nepovedlo :D
Tréninkových kilometrů nic moc, radši nezmiňovat.
Zmrzlin při tréninku nepočítaně, tolik zmrzliny jsem neměla za celý život jako letos. Ale nejeďte na trénink když máte cíl zmrzlinu, která je v polovině okruhu na 45. km.
Má 20. sezona závodění byla trochu jiná než obvykle, ale myslím, že celkem vydařená. A co ta 21. sezona? Asi v podobném stylu jako letos s cílem vyzkoušet nové závody. Už nyní se na sezonu 2018 poctivě připravujeme, ať naši soupeři vidí, že si musí koupit kolo Ghost, aby vyhrával.
