Září na Gardě
Lago di Garda a bajkeři, to patří už dlouhá léta k sobě. Garda je rájem cyklistů různého ražení: teplo a stabilní počasí, super alpské terény s brdky nad 2000m („rybník“ je jen cca 65m nad mořem) a s krásnými a těžkými traily, celkově nádherná krajina, výhledy na jezero. Lidi jsou tu v pohodě, na bajkery jsou zvyklí, skvělé jídlo a kávička v restauracích na nábřeží s výhledem na vodu. Je to tady i dobře bajkersky zmapovaný, tedy "značka ideál". Ochránci přírody taky dávno pochopili, že bajkeři tyhle hory nezbourají, nakonec když už přežily ty dvě poslední války …, až na výjimky všude na kole můžeš.
V září je tady pořád ještě dost teplo, minimálně kolem jezera určitě, turistů už pomálu, na hřebenech jen minimum. S partou opavských bajkerů jsme si letos naplánovali pár výšvihů na okolní hřebeny. Za všechny zážitky tedy dvě etapy.
Etapa Riva - Malga Campo - Monte Velo – Santa Barbara - Nago – Riva
Pro tuhle etapu jsem našel inspiraci na kreuzberg.it, alespoň tedy pro první část z Rivy na Monte Velo (mimochodem na tomhle serveru je popsaná spousta dalších hezkých tras v okolí Gardy). Začalo to nevinně – docela dlouhým a pohodovým přejezdem od „rybníka“ z Rivy do Torbole a odsud po známé cyklo-asfaltce na Arco a dál na Dro – totál rovina, ale ubíhá to rychle.
Kousek za Dro začíná táhlé asfaltové stoupání do hor kolem vesničky Drena s majestátní zříceninou hradu na skále, a odtud ještě dál nahoru až na start závěrečného stoupání s 16 lesními serpentinami na farmu Malga Campo, každá serpentina tady má nějaké své jméno.
 |
 |
 |
 |
Od Magla Campo je ještě pár kiláků šotolinou a prudkou betonkou nahoru „ke křížku“ – no celkem z údolí to bylo výživných 16 km poctivě uphill s průměrným sklonem přes 9%.
 |
 |
Následuje hřebenová vlnovka s krásnými výhledy a dlouhý šutrový sjezd úbočím na chatu Monte Velo. Tady je zastávka cyklistů všeho druhu, navíc je čas oběda, tak taky něco pojíme. Plánujeme co dál: mimo plán se napojíme na pro nás neznámý chodník ze Santa Barbary dolů na Nago (podle info-tabulky i mapy Sentiero della Pace). Na chvíli zaváháme a konzultujeme to s nějakými německými
bajkerskými těžkooděnci na enduro-fullech. Tady evidentně končí pohoda a začíná těžká práce. Nutno říct, že teleskop-sedlovka by se hodila a každý centimetr zdvihu navíc jakbysmet. Lesní pěšina, zavřené točky, prudký skon, šutry, kořeny – tak tohle sentiero je skoro deset kiláků poctivýho endura. Sem tam něco přenesem, ale nakonec to dáváme bez úrazu (neříkám bez pádu). Z Naga už je to na kávičku na nábřeží v Rivě co by kamenem dohodil.
Etapa Tremalzo – Passo Guil - Passo Rochetta - Pregassina - Riva
Místní el classico, tahle etapa nesmí při návštěvě Gardy chybět ! V rámci úspory času ale tentokrát volíme výjezd nahoru výjimečně vlastním shuttlem, jo jo, jeden z řidičů se uvolil vyvézt nás až nahoru na parking u chaty Garda (1650m), až se za to trochu stydím :). Tím pádem ale začínáme nahoře na passu nebývale brzy - už kolem desáté ráno, nikde ani noha, kolem ranní opar, pomalu se klube slunko, chata i hospoda zavřená. Můžeme vyrazit jedním z nejhezčích hřebenových přejezdů směr Riva.
 |
 |
 |
Zbývá ještě kus stoupání po šutrech do tunelu skrz horu (1850m – nejvyšší bod dnešní etapy), pak už široká šutrová vrstevnice a následují nekonečné šotolino-šutrové serpentiny (je jich víc než 30) padající z Tremalza dolu směrem na Passo Nota (1208m). Pohádkové scény s krásnými výhledy jak z nějakého fantasy filmu, několik tunelů, nesmíš se jen příliš zasnít a opustit cestu, jinak budeš hodně rychle níž o pár desítek i stovek metrů.
 |
 |
 |
 |
 |
Menší pauza na občerstvení na chatě na Passo Nota „tam u toho děla“, slunko už začalo naplno úřadovat a dost se oteplilo, oblečení teď už všichni rychle redukujem na „krátké - krátké“.
 |
 |
Pokračování je šutrovou hřebenovkou chvíli nahoru, ale častěji dolů, směr Passo Guil. Cesta se pořád pěkně vlní mezi skalami, občas je vidět někde v dálce vodní hladina Gardy. Na Passo Guil krátké váhání, je tady nějaká povalená zábrana, prý sjezd na Pregassinu je zakázaný, oficiální směrovka ukazuje na Ledro. Lákadlo dobrodružného sjezdu vítězí, projíždíme zábranu (nejsme zdaleka sami) a sjíždíme úzkou klikaticí na Passo Rochetta a dál chodníkem pro kamzíky č.422 směr Pregassina.
 |
 |
 |
Tady opět končí selanka a začíná enduro. Místy pěkně rozbité, menší dropy, pak větší dropy, pak i 2m schod, ten už nedáváme ani náhodou, je problém ho jen sejít. I tak se mi daří v jedné prudké vracečce pěkný polet přes řídítka, odnesou to jen trochu žebra, v duchu proklínám teleskop-sedlovku, která zůstala v Opavě.
 |
 |
Konec těžkého sjezdu a vesnice Pregassina, dost bajkerů okolo hospody. „Nezastavujeme, máme zpoždění“ a padáme rychlým sjezdem po asfaltu a pak po už známé a krásně houpavé via Ponale nad vodou a přímo do Rivy. Povinná pizza a kávička na nábřeží, pivko - pohoda …
Ano, tahle nějak vypadá bajkerský ráj :)
