Okolo Vlásenice a Rakovnické cyklování

Jak sem si fókl votestovat cajzle, aneb prochcané víkend.

Tak sem si minulé téden hókl, že vokolo kostela už sem se nahópal dost a že hodím voko do světa.

 Ráno hodím čučku z vokna, zoncna rumpluje, do haklu nemusím, tak palba. Za prvníma glajzama namarkuju kó. Stála u pangétu a mávala jak na prvního mája. Zgóml sem to, jedlé šnycl, uvaříme nasavrky. Brzda a hlásím: „ Sedé kocóre. Teď mám nejakó hoknu, ale v nedělu bysme mohli hópnót na nejaké prygl, nebo mrsknót čapó na casnunk.“ Koňa ale nebyla žádný vořezovátko a hned mně vrkla zpátky: „Poslóché hofírku, na takový levandule nésu zařízená, jeď a nevrť se, nebo to hóknu bráchům a tí ti vysadijó mixnu. A mám pepřák!“ V ten moment sem byl krotké, že sem měl bojara házet čučku i do zpětnéch špíglů. Kocóra sem vysadil kde si hókla a palba dál. Brzda ve Vlasenici, zatahlo se a začal scanec. A málem dvě hodiny v kuse. Čučeli všecí, ale deset minut před startem přestalo, vyhópl pecen a zas festovní zoncna. Vletěli sme do lesa, štelcna jak na retychu a prádelka. Bylo to tak vzít nošu, backu a kalač a jít na gample. Celé závod přes mokrý kořeně, skákal sem jak hurvínek. Tí, s keréma sem jel a střídal, mě urvali, ale deset kilců před cílem doletěli tří mladí hofírcí, nalepili se na mě a nestřídali. Jasně že mě dva kiláky před cílem vometli, ale házel jsem na ně bobek a jel si svoje. Šestnácté celkově néni zas tak blbý. Když sem rychtoval hrkač k vodjezdu, začalo zas svinit.

l Vlasenice

No ale bylo daný, že když sem už byl na půli štreky, tak palba dál. Hrnul sem do Rakovníka, kde byly v nedělu další závody. Brzda až pozdě večer, po průtrži mračen. Zapichl sem to do uvařenýho dvora vedle štatlu, vyblózoval dva ochtle a šel omdlít do hotelu pežot. Chcanec celó noc, na prezentačku sem hrnul zas s palazorem. Hodinu před startem, v devět přestalo a zas oskar, zoncna, prádelka, noša, backa, kalač, gample. A né se štvat na bajku. Závod tentokrát naprosto špicové. Brzo sem se sčóchl s dvóma, keří na tem byli jak já. Až asi pět kilců vod konca nám jeden v šutrovým sešupu cukl. Přišlo mně to líto, tak palba za něm. Třetímu už vanilky nefachčily, tak se vezl. Vjeli sme na úzké asfalt, horizont, točka, napálil sem to fest, ale nepočítal sem s natáhaném blatem. V ten moment sem se válel jak sviňa po první raně a ufachčil sem si solidní bebino a urval přezku na tretře. Stáhl sem hned bicykl k sobě, aby mě ten druhé netrefil. Jasně že učul příležitost, nakopl to, jenže vletěl do nejaké duzny a byli sme na krovkách vedle sebe. Dyž sem viděl, že se zvedá a de si zachránit kolo z roští, tak sem hópl na koňa a palba dál. Asi dva kilce před cílem sem dojel toho co nám prchl. Stál před brodem a vypadal, jak dyby si chtěl vysomrovat válec. Vosolil sem tomu a vyfachčil si malé náskok. Při vjezdu na štatl, kósek do finiše se motali dva kreténi na kolech. Museli byt asi sjetí z marijánky, protože sem na ně řval, ať dó pali, zajeli na pravé kraj, jeden se votočil a začal mně křížit trať. Vo fós sem ho nesundal. Musel sem ale úpně zastavit a náskok byl v gébišu, tí dvá byli na mně. Zabral sem znova a dodrtil to na rakeckým štatlu před něma. Plácli sme si haluzama, dali krátké blábol a kolokol na radnici hlásil poledne. Už to ani v rakecu netlučó deskó vo rybnik. Celkově sedmé a když ti kořeň, vo dvacet let mladší, se kterým jedeš celéch padesát kilců na férovku ještě ho vošpurtuješ, gratuluje a uznává, to se hercna tetelí.

l Rakovník

Vodpoledne byl ještě silniční kriťas. Dyž už sem tam byl… Jeno sem si hókl, že dyby zas cáklo, tak to bude na tom dlážděným rakeckým štatlu vo zdraví. Naštěstí bylo sucho. Vošólnul sem se do čistýho a suchýho, vobul jiný tretry. Nacvakl do pedálů a už nevycvakl. Na levým kufru vypadl šróbek a visel sem. Vohnul sem naštěstí jednoho mechoša, tak mě to ještě těsně před startem stačil přitahnót. Kriťas sem jel naštěstí bez nároků na úspěch a hned mě taky ostatní otevřeli augle. Než sem nacvakl, valili do prvního eklu a po deseti minutách, v půlce závodu vokolo mně dělali průvan, když mě brali vo rundu. A to, dyž sem hodil špiz na tachec, sem valil sedmatřicet. Sedumnácté z osmadvaceti, co je, to je. Po tomto, na konec, ještě přidali vyřazovák. Odebírali po dvou, objel jsem asi půlku. Než sem vyrazil dom, zas začalo chcat.

Kósek vod domu, v lese, levá točka, naštěstí sem jel pomalu, přes cestu srna. Motala se jak maďar v kukuřici, asi sjetá na marast z řepky. Tu sem minul, ale než mně došlo, že nebude sama, uviděl sem parohy a taťku už sem trefil. Letěl a motal se jak hovno pod splavem, ale zbráboral se a prchl. Kus dál zajoch. Přeběhl, ale u pangétu mu hrklo a palba zpátky. Vrazil do mně z boku, ale nebyla to patřičná šupa, taky zdrhl. Buď s tím trotlem z rakecu hulí sténó trávu, nebo se pasó na sténým polu. Byl sem rád, že du do betle.