AUTHOR ŠELA MARATHON 58 KM

   Na tento víkend byl v kalendáři naplánován již klasický jarní závod. V sobotu kolem půl sedmé ranní jsem dorazil do Kravař k Michalovi Viláškovi, upevnili jsme naše teamové stroje a vyrazili směr Lipník nad Bečvou.

    Po dojezdu na místo jsme se snažili zaparkovat k druhé výpravě. Hned jsme se začali připravovat k závodu,  Michal se oblékl a šel na start, jelikož bojoval na dlouhé trati. Po tentokrát kvalitním rozjetí, jsem se šel taky postavit do startovního koridoru. Jelikož se kratší trať jmenovala JUNIOR, první blok byl sestaven z juniorů a ostatních dětí kolem 15 let. Když jsem sledoval řazení bylo mi hned jasné, že to bude po startu o hubu, proto taktika byla jasná, rychle odstartovat a držet se co nejdéle s první skupinou a Ondrou K.

   Po startovním výstřelu následovalo to co jsem čekal, někteří junioři měli veliké problémy vůbec uvést kolo v tom davu do pohybu a následoval první pád asi pěti lidí, kterému jsem se obtížně vyhýbal, ale povedlo se a pokračoval jsem dál . Po dalších 20 metrech se kolem mě prohnal závodník, který jel jako kdyby ukradl někomu kolo a byl to zrovna Ondra, tak hned jsem se vydal za ním. Ze začátku se mi to i dařilo, viděl jsem že v kopcích se mi vůbec nevzdaloval, ale asi na 12 kilometru přišel první sjezd a Ondru jsem viděl naposledy. Změna taktiky byla okamžitá, jet co nejvíce v háku ostatních a ve sjezdech jet na jistotu abych nespadl. Plán se dařil, do kopců se mi jelo dobře, dokonce jsem i závodníky přede mnou dojížděl, ale ve sjezdech mi zase odjížděli, pohyboval jsem se něco kolem třicátého místa .

   Kolem 25 kilometru jsem spatřil první občerstvovací stanici, kde byl náš skvělý doprovodný vůz ve složení Monika a Radek  O první věc které jsem se chtěl zbavit byly brýle, přes které nešlo nic vidět, což se povedlo, předávka mezi mnou a Monikou byla stoprocentní a mé Radary závod přežily bez škrábnutí. O pár metrů dál byl Radek, který měl pro mě nachystán čistý bidon  a bylo to fajn se napít, aniž by mi skřípalo bláto mezi zubama . Po rychlém občerstvení jsem se snažil o rychlé ukončení závodu. Asi na 50 kilometru byl brod a při sjíždění směrem k vodě se ptám: „projížděl to někdo?“ a jedna paní „neprojížděl, raději to proběhni vedle kola“, jedu dál a u vody byl dav lidí a jenom se ozývalo „to projedeš“ další pán volal „opovaž se seskočit z kola“.  První paní byla nejrozumnější, tak jsem to proběhl a už vím proč tam stálo tolik lidí. Uprostřed bylo po vydatném dešti vody více než dosti a ten proud  by mně zajista odnesl o kus dál, což jsem nechtěl riskovat. Po pěti kilometrech jsem konečně dorazil pod hrad a vydal se směrem k cíli již s úsměvem ve tváři. Před posledním průjezdem po lávce jsem spatřil jednoho závodníka z krátké trati a řekl jsem si, toho musím ještě dát, dojel jsem ho a v hlavě mi problesklo hlavně neřaď na těžší převod, protože tě uslyší a přišlápne a ujede. Nakonec se mi ho podařilo předjet a svůj x-control jsem dovez na 28 místě celkově a 11 v kategorii.

    Sečteno podtrženo, nevím jak ostatním, ale mi se to líbilo a příště pojedu určitě znova. Chtěl bych poděkovat doprovodnému vozu Monice a Radkovi za pomoc na trati a taky Petrovi L. za povzbuzování nejen mně, ale i ostatním členům teamu.

 p1110516 p1110767   p1110769