Atlas Adventure 2015

ATLAS ADVENTURE

O víkendu, 5.-7. června, se konal pro mě již tradiční Atlas Adventure. Letos již druhým rokem začínal ve 22:00 noční etapou a v sobotu jako tradičně v 8:00 hodin. V pátek odjíždím z Opavy, ale ještě bez stoprocentní jistoty, že to pojedu, jelikož ségra onemocněla a nikoho jsem nenašla. Tak jsem jen doufala, že někoho najdu přímo tam. Nakonec se osvědčily přesvědčovací schopnosti taťky a Jirky Blahuta (parťák mého bráchy a syn mého parťáka), kterýma přemluvil Honzu Blahuta. Moc času do startu nezbývá, a tak si Honza jede ještě pro bika do Opavy a já se jedu ubytovat a nachystat na chalupu.

Noční etapa začínala ve 22:00 a končila o půlnoci. Předtím ještě rychlý výklad tratě, na kterém jsme se dozvěděli jednotlivé úkoly, kterých bylo 12. Noční etapa se letos konala pouze v okolí Davidova mlýna. Tato etapa se nám celkem povedla, dokonce jsme ji dokončili s časovou rezervou. Z 12 disciplín jsme nesplnili akorát laserovou síť, kterou jsme nepřelezla bez doteku. Dále jsme pak absolvovali hod míčkem na síť, skládání obrázku, lezení po žebříku, vyzvednutí hořící svíčky na loďce atd. Samozřejmě, že nesměli chybět slovní šifry, které ale Honzovi nedělaly žádný problém.

V sobotu start v 8 hodin a předtím samozřejmě výklad tratě. S Honzou se nejprve vydáváme na „crossbike“, jehož cílem je projet trial v areálu Davidova mlýna a orazit v polovině trati kartičku. Po příjezdu se přezouváme, dostáváme fotku oblasti a musíme podle ní orazit 3 kontroly. Poslední, která se nacházela na poli, nám dala celkem zabrat, ale nakonec jsme ji našli. Po doběhnutí míříme směr skály. I přes strach z výšek se Honza pouští do jedné z cest, kterou nevylezl, ale myslím, že i přes strach si vedl velmi slušně. Já taky lezu jednu cestu. Dále nás čeká boulder, který Honza zdárně přelézá, ale já asi půlmetru před cílem padám :D. Dále pak lanové překážky, které nám vůbec nešly. Poté vybíhám na hráz a slaňuji z ní a Honza nasedá do loďky, se kterou pro mě přijede.

hraz2

hrz

Poté jsme se rozhodli jet nejprve na průjezdné kontroly, kde jsme měli odpovědět na danou otázku (např. kolik zvířat je na informační tabuli, kolik „šprušlí“ má posed atd.)

Pak dojíždíme na stanoviště pod velkým Roudným. Zde nás čekal výběh na Velký Roudný. Po přiběhnutí se musel Honza přitáhnout na hrazdu a já mezitím přesouvala hrášek čínskými hůlkami.

V sobotu bylo vážně neskutečné horko, a proto se celý den těším na stanoviště na Slezskou Hartu, kde nás čeká plavání. No nicméně zde byl i orientační běh (14 kontrol). Nejprve se vydáváme vstříc orientačnímu běhu. Nasedáme do loďky na místo kde běh (pro mě velké utrpení :D) začíná.

 Honzovi mapa nebyla vůbec cizí a tak ho pouze následuji. Kontroly nacházíme celkem snadno, a protože jsem už fakt úplně marná, tak vynecháváme tři kontroly. Konečně poslední kontrola a já už se nemůžu dočkat, až doběhneme zpět na stanoviště a skočím do té vody. Bohužel má radost netrvá dlouho, protože neumíme najít cestu zpět. Celou situaci nám totiž stěžuje obora, která byla snad všude :D. A tak se vydáváme polem, poté loukou, přes kopřivy a obora ne a ne skončit. Brodit se kopřivami už nás fakt nebaví, a tak oboru přelézáme, probíháme jí a poté znovu přelézáme a konečně se dostáváme aspoň ke břehu Harty. Odtud už po fáborkách zpět.

No a konečně vytoužené plavání. Voda je zpočátku hodně studená a chvilku mi trvá, než tam vlezu, ale pak už je to v klidu a plavu k barelům, na kterých je napsaná věta, kterou si musím zapamatovat.

Potom už nasedáme na kolo a pomalu směřujeme na Kružberk. Předtím stíháme ještě crossběh, střelbu ze vzduchovky, pár průjezdných kontrol a v neposlední řadě znova slovní šifru (na kterou je tentokrát i Honza krátký). Na Kružberku ještě lezu 4 cesty a pak do cíle, kde nás čeká poslední disciplína a to lanové centrum. Tady musím vyslovit velký respekt Honzovi, který nebyl na lanových překážkách zrovna ve své kůži, ale nezalekl se a zvládl to úplně suprově.

cl2

Závodu se celkem zúčastnilo okolo 60 dvojic. Já a Honza jsme se umístili na 8. místě v kategorii smíšených dvojic. Závodu dominovala dvojice Tomáš Petreček a Petr Velička

  cl

Ještě jednou bych chtěla poděkovat Honzovi, že to se mnou absolvoval. No a v neposlední řadě velké dík patří taťkovi a Jirkovi, za to, že ho přemluvili :D

Klára