Naše barvy přebarvené na Králi Šumavy
Jeden z tradičních a velkých maratonů u nás (letos 22. ročník, 2500 závodníků na 3 trasách) mi zatím ve sbírce závodů chyběl. Navrhl to Kuba a slíbil, že bude sucho a hezky. Jinak bych tedy alespoň já jisto jistě nikam nejel. Předpověď na „norech“ tenhle optimismus potvrzuje, i šumavský domorodec mi tvrdí, že tam půl roku nepršelo, takže všude sucho. Rozhodnuto, jedem.
Na Šumavu je to lán světa, takže v pátek dopoledne odjezd v sestavě Novatop trio Kuba, Viky a já, s námi Petr Křížák ze Symbia, který zajišťuje dopravu. Všichni jedem jak jinak na nejdelšího Krále, tedy 106 kiláků. První pochybnosti přicházejí těsně před Klatovama, kde nás chytla hezká průtrž a šumavské kopce jsou schované kdesi v mracích. Zanedlouho se ale vyčasilo, tak snad zítra bude všechno v pohodě a optimismus zatím neopadá. Dokonce se jede celá naše grupa večer projet kamsi po trase.
Pokoj na ubytovně sdílím s Petrem Křížákem, a na první pohled je vidět markantní rozdíl mezi naší lehce ležérní předzávodní přípravou (Novatop trio na pivo do hospody) a přístupem téměř-profíka, který zůstává soustředěný na pokoji se svými japonskými lektvary, dýchacími přístroji a kdovíčím dalším … J
Ráno je start naší trasy na klatovském náměstí už v 7:30, takže budíček už po páté. Počasí přeje, vítá nás slunko a relativně teplo, 14 stupňů bezvětří, je to tak akorát, docela se i těším, žádný stres. Odpoledne má prý lehce sprchnout, to ale snad budem už v cíli.
Menší komplikace je start z davu pro mě plus Kubu, lístky do první VIP vlny (prvních 200 lidí z loňska plus nějaká protekce) se podařilo sehnat jen Vikimu s Petrem. Stojíme docela vzadu, kolem nás lidi s batůžkama a jinou netradiční závodní výbavou, na startu skoro 700 lidí.
Hned po výstřelu startera začíná kličkovaná po státní asfaltce, Kuba to hrotí po chodníku, já tak agresivní nejsem. Po 3 km odbočka ze široké asfaltky na úzkou, boj o pozice pokračuje. Cesta se láme do kopce a dál se zužuje, peloton zpomaluje, až skoro stojí. Spořádaně se šinu s davem a předjíždění nechávám na pozděj, až se to trochu uvolní. Říkám si raděj šetřit síly na druhou půlku závodu, kde se do toho chystám pořádně opřít a nechat na trati všechno J
První půlka znamená postupně dlouhý a místy i dost prudký výjezd na šumavský hřeben, sem tam je to zpestřený nějakým tím sjezdem, počasí stále ideál, začíná se i víc oteplovat. Daří se mi trpělivě prokousávat pořadím dopředu, pořád je s kým jet. Někde kolem 60. kiláku se otevírá náhorní šumavská planina, projíždím občerstovačku a čekám nějaké ty atraktivní výhledy. Omyl !
 |
 |
Zčista jasna před námi černé mraky, výhledy žádné, začíná lejt. Taky se prudce ochladilo, koukám na tepák, 7 stupňů, do obličeje píchají jehličky krupek. Nejednou je všude plno vody, průjezd přes louky náhorní planiny je za trest, pode mnou to čvachtá jak v močále, mám dojem, že za sebou táhnu pluh. V prvním prudkém a dost dlouhém sjezdu vůbec necítím ruce a celý se klepu zimou, brzdy kvílí jak by je někdo mučil. Hodila by se cyklobunda nebo pláštěnka, zůstaly na ubytovně. Netrvá dlouho, a dresy všech kolem začínají nabírat podobnou nahnědlou barvu. Sice po sjezdu z hřebene o něco níž postupně přestává pršet, ale přívaly vody už vykonaly své, stále hrozná kosa.
Druhá půlka trasy má dva háčky, za prvé je to hodně namotané po lesních (normálně asi hodně hezkých) singlech, bohužel teda hliněných, za druhé postupně se připojují dvě kratší trasy. Co to znamená v kombinaci s předchozím přívalem vody si možná dovedete představit. Klouzačka po trailech, kde před váma projely stovky lidí (většinou z kratších tras), není žádná slast. Přesně tohle jsem tady fakt nechtěl zažít, zvlášť s vyladěným obutím do sucha (Fast Tracky vpředu i vzadu) je to pro mě zážitek, bez kterého bych se klidně obešel, něco jako na běžkách sjíždět ledovej kopec. Aby toho všeho snad nebylo málo, je třeba projet pár docela hlubokých a ledových brodů.
Nějaký super výsledek je už teď pozdě honit, tady by asi bylo třeba být o dost víc vepředu, takže aspoň důstojně prohrát a hlavně to mít ve zdraví za sebou. Různě se snažím kličkovat mezi jezdci z kratších tras a taky se tím trochu zahřát, optimální stopa obsazená, nezbývá než si pomoct jak to jde, občas někdo prolítne kolem mě, sem tam někdo lehne nebo trefí plot - zvrhlá zábava. Když to shrnu, podobné blátivé orgie jsem už dlouho nezažil.
Až do cíle je to po rozbahněných singlech, takže žádný extra velký sprint, navíc i na posledních kilometrech jsou nečekaně výživné prudké kratší i delší stojky, které mě trochu překvapily a celé se to už nějak moc vleče a původní odhadovaný dojezdový čas se natahuje. V cíli jsem nakonec za 6 hodin na nijak katastrofálním 119 místě, v kategorii to stačí na 6 flek. To znamená i vyjetou VIP zónu pro příští rok, no teď si nějak nedovedu představit, že bych to využil.
 |
 |
Ostatní naši dojeli velmi slušně vepředu: Viki celkově 7, což mi přijde super, je ale hodně nasranej, jelikož mu seklo v posledním kopci, čímž přišel o 5. místo rovná se prajzmany. Kuba hezkých celkových 19, taky (jak jinak) nespokojenej, podle všeho zaplatil za počáteční zběsilé sjíždění pozic hned po startu a závodem se prý protrápil. Naopak ty blátivé sračky v druhé půlce se prý užíval, čemuž já teda moc nerozumím. Pro úplnost: Petrovi se osvědčil jeho profesionální přístup a bral 2. místo v kategorii. Závod se jel letos v rámci Marathon Man Europe, takže na startu bylo poměrně dost kvalitních cizinců, hlavně Němců, což potvrzuje i obsazení bedny.
Takže nějaké zhodnocení na závěr: asi normálně hezká a hodně terénní trasa, bez nějakých velkých extrémů, i tak docela náročná, celkové převýšení přes 2500 m je tak akorát. Jakýmsi zpestřením (hlavně teda pro diváky) jsou ty ledové a taky hluboké brody. Zajímavé taškařice se ale odehrávaly na blátivých singlech, kde se určitě dalo nafilmovat pár zajímavých kreací. Kdyby počasí dopadlo podle původního plánu, byl by to určitě hodně fajn zážitek. Jak známo počasí na naše plány s přehledem kašle, tak tuto akci aktuálně hodnotím trochu jinak. Tak jdu teda prát hnědý hadry a odbahnit kolo.
Použité foto: sumava.net a KTfoto
