Nepovedené Trans Brdy a bronzové Hustopeče

Trans Brdy

V sobotu 25.4. jsem s brněnským parťákem vyrazila v půl sedmé do Dobřichovic u Prahy, kde se chystal první závod seriálu Kola pro život. Na tento závod jsem se těšila, jelikož jsem s ním měla nevyřízené účty z minula, kdy jsem nedojela. Jelikož už to bylo pár let, nevzpomínala jsem si co mne čeká, což nakonec bylo dobře.


Po příjezdu na parkoviště jsme zjistili, že areál závodu je 3 km od parkoviště. Takže poskládat kola a hurá pro čísla. Vše nějak rychle ubíhalo a už jsme stali na startu. 
Hned po startu šlo vidět jak je cely balík v prvním takovém závodě nervózní. První pády byly hned po 300m a nějakou dobu to ještě padalo. Mi se po startu moc dobře nejelo, ale naštěstí v prvním kopci jsem se trochu chytla. Bohužel mi ale vůbec nešla jízda po kořenech, cítila jsem se jako bych na nich nikdy nejela. Celý závod byl prakticky furt jen buď technická jízda po kořenech, sjezd po kamenech a nebo výjezd po šotolce či nějakém chodníku. Až do 48. km jsem si říkala, že nohy celkem jedou, i když by to mohlo být lepší. Ale najednou zásek, v každém sjezdu, kdy jsem potřebovala nohy pro práci v technice, tak mne chytaly křeče a tak jsem vždy ztratila a v kopci zase vše sjížděla. Bohužel poslední před cílem byl sjezd, takže vše ztraceno. Do cíle jsem dojela 6.v kategorii a celkově ani nemluvě, prostě nespokojenost.

DSC 0491

Hustopeče

O týden později jsem vytáhla dalšího tréninkového parťáka na závody, Fandu. Vydali jsme se na druhý závod Kola pro život do Hustopečí. Od Brna 30 km, takže žádné ranní vstávání. Den předem rosničky ukazovaly, že bude pršet, tak jsme se všichni chystali na bahno. Jenže ráno po příjezdu na místo se počasí zlepšovalo a vůbec to nevypadalo na déšť. Při oblékání do dresu se rozhoduji, zda vzít dres, který už má dost bahna za sebou a nejde pořádně vyprat a nebo druhý do hezkého počasí. Volím do hezkého a hurá rozjíždět. Na náměstí, kde byl start jsme potkali další známé a prohodili jsme pár slov ohledně trasy. Někteří si ji byli den předem objet, tak aspoň trocha informací. 15 minut před startem se řadíme každý do svých koridorů a už jen čekat.
Hurá start. 400 hlavá smečka závodníků se vydává na trasu. Jenže to by nebyl závod, kde by hned po startu nebylo zužení. No nic, tak zpomalujeme a ale ještě úplně nestojíme :). Hned poté následuje první kopec a říkám si, že dneska to půjde. Ve druhém dojíždím dalšího známého a říkám si, že by bylo fajn ho už nechat za zády. Což se dařilo. Další co mi probíhá hlavou celý závod je ať mne nedojede Fanda, takže další hnací motor do nohou. Trasou si to frčím a úplně zapomínám mít pojem o kilometrech a čase. Najednou jsme v půlce a říkám si, že to jde nějak lehce. A taky že jo. Najednou je poslední pěkný stoupák, kde jen poslouchám od některých nadávky na stranu traséra, že kdo mohl dát takovou stojku před cíl. Jsem nahoře, nahodím velkou a frčím dolů do cíle. Poslední úsek přes pole, předjíždím jednoho za druhým a vůbec mi nevadí, že to beru díra nedíra. Hold to hrnu. Cíl, zjišťuji pořadí a spokojenost. 160. celkově a hlavně 3. v kategorii.
Další Kolo o životní závod si dávám až někdy v červnu, ale už brzy se těším na setkání s Novatopákama na Silesce :)

DSC 0323