Pells kritérium

Tradiční závod , který se koná přímo v centru Brna s neopakovatelnou atmosférou a silnou konkurencí . Závodu jsem se účastnil již minulý rok. A jak se rok s rokem sešel, já zapoměl, jak jsem trpěl..., nutno dodat, že nejen já ale i materiál!

Přijíždíme do Brna a nastává první problém - s parkováním . Kapitolou sama o sobě je městká policie v Brně . Když se ptáme na nějaké volné parkoviště . Frája má jen naučenou frázi : '' Tady parkovat nemůžete!'' Naším dotazem je překvapen a už žádnou další smysluplnou větu nevydá. Problém s parkováním nakonec vyřešíme sami bez cizí pomoci.

Vydávám se na prezentaci a poté už klasická předzávodní chystačka, nic zvláštního . Kola foukám trochu víc, abych na schodech nedefektil, jak je u mě v letošní sezoně zvykem. Vydávám se na prohlídku trati s týmovým kolegou Petrem Bučkem.

                                         mspb

Trať je stejná jako minulý rok bez jediné změny . Kopec nás čeká jen jeden - s převýšením 90 metrů, který se ale s přibývajícím počtem kol notně zajídá . Dolů je to jen po schodech, kterých je na trati nepřeberné množství . Dáváme tři tréninkové rundy. Vracíme se na start, kde nás čeká ve 12 :30 start vedlejšího závodu (ten se jede stejně jako hlavní závod na 1 hodinu + jedno kolo) .

3,2,1 start! Vjíždíme do prvního kola. Hned po startu se jede zostra, neponechávám nic náhodě a držím se čela závodu. Na Špilberk vyjíždíme ve 3členné skupince s mírným náskokem . Po schodech se jede celkem hrana a tak hned v prvním kole ztrácím bidon


        ms1            mspb1

Naštestí v místě, kde mě podporuje taťka . Ve druhém kole beru bidon a držím se zuby nechty čela závodu. V půlce kopce začínám tuhnout a okmažitě vystupuju . Představa, že mě čeká ještě devětkrát tenhle kopec, mě děsí! V každém kole se snažím ve sjezdu získat aspoň nějaké vteřiny. Jedu, pouštím co to dá, ale do kopce začínám nabírat větší a větší ztrátu a snad couvu. V kopci trpím pokaždé víc a víc. Začínám litovat přepáleného startu. Kolem trati vidím plno závodníků, kteří řeší defekt. Padající řetěz, dokonce i prasklý rám... Na mě to čeká až v posledním kole, kde mi řetěz stihl spadnout celkem třikrát. Pokaždé musím zastavit a řetez ručně nahodit, jelikož vozím jednopřevodník a vodítko přece není potřeba... , takže jsem ztratil dalších pár míst.
 
     ms2 


Do cíle přijíždím „prošitej jak deka“. Jsem rád, že mám závod za sebou. Za hodinu jsem stihl 11 kol. Nastoupáno skoro 1000 výškových metrů . Převlekám se a jdu se podívat na hlavní závod. Ten vyhrává Ondra Cink, který stihl 14 kol. To byl panečku jiný šupot! Schody jsem cítil v rukou i při cestě domů a říkal si, že tento závod už nepojedu. Ale. Když se tak na to dívám zpětně … příští rok znovu!