Dva parné víkendy v Praze a Mikulově

Minulou sobotu jsme s tréninkovým kolegou z Brna jeli do Prahy na další závod Kola pro život, Praha - Karlštejn Tour. Ráno se mi z toho horka už ani nechtělo pořádně snídat, tak jsme stáli cca 50 km před Prahou na benzince a kopla jsem do sebe nějakou snídani. Na místo závodu, klusácký areál Chuchle, jsme dorazili vcelku brzy, ale už tak bylo na místě dost závodníků.


5-praha-mikulov-13Vyzvedli jsme si čísla, kecali s okolními závodníky a pomalu se připravovali psychicky na ten pařák v závodě. Já se mohu přiznat, že horko nesnáším a moje "pracovní" teplota je nejlépe do 28 stupňů, pak už je to spíše trápení. Při skládání kola jsem zjistila, že mi nedrží pořádně nové bezdušáky a tak jsem začala operovat s lepením dírek, které propouští. Zdálo se, že je to ok a tak jsem se jela projet. Druhý problém, drhly brzdy. Tak rychle seřídit a hurá se rozjet a na start. Naštěstí jsme se na start řadili cca 15 minut před startem oproti klasické půl hodině, ale i to stačilo, jak to na nás peklo na klusáckém oválu.


4-praha-mikulov-1311:30, start. A jedeme, po 200m nadávám na sebe, vybrala jsem si střed závodního pole a špatně. Závodníci předemnou neumí projet písek, seskakuji, bežím, naskakuji a koukám, jak mne předjelo několik desítek lidí. No super, parádní začátek. Poukouším se to sjet na následujícím úseku na cestě, ale nejde to, nohy v horku stávkují. Následuje kopec ve stínu a ejhle, jede to. Tak jsem si začala sjíždět ty co mne předjeli a jen jsem si říkala, že nesmím jet na plno, že to bude dlouhé. A také, že bylo. Kopců oproti loňskému ročníku přibylo, ale naštěstí mi to sedlo více než jiným závodníkům a prokousávala jsem se dopředu. Dojížděla jsem i ženské, které jsem chtěla porazit a to se podařilo.
Před cílem jsme ještě sjížděli schody, kde jsem viděla další ženu, ale hlavně hodně závodníků, kteří šli schody pěšky. Tak jsem to opatrně sjela, jelikož jsem cítila, že je bezdušák opět upuštěn. Jsem dole a hurá, posledních pár km po rovině do cíle. Dojíždím úplně na šrot, v cíli se polívám studenou vodou, ale ani to nepomáhá. Asi 20 minut se dávám do kupy a jedu si umýt kolo. Zjišťuji, že jsem v kat.8. což se dá v tom horku a tak s kolegou dáváme jídlo a frčímě zpátky do Brna s myšlankami na chladnější počasí.

 

 

6-praha-mikulov-13Tuto sobotu jsem se z Brna přemístila do Mikulova, kde se konal Pálavský krpál zařazený do Galaxy série. Už ráno mi bylo jasné, že to bude s horkem stejné jako minulý týden v Praze, ne-li horší. Odprezentovala jsem se, dala do sebe poslední svačinu a pomalu se chystala na start. Naštestí jsem tentokráte neměla žádné technické problémy už před závodem, tak jsem v poklidu odjela na start proti směru závodu, abych viděla jak budeme dojíždět.
Na startu jsem stála ve druhé vlně a ani jsem se raději nesnažila dostat dopředu. Věděla jsem, že bych to mohla v tom horku hned přepálit a byl by konec. Po startu se mi jelo nějak moc v pohodě a říkala jsem si, že to bude dobré. Jenže ouvej, při skládání kola jsem si zapomněla dotáhnout sedlovku, jelikož jsem ještě něco chtěla vyzkoušet a průser byl na světě. Sedlovka zajela dovnitř a tak jsem poprosila pár závodníků, zda náhodou u sebe mají imbusy. Prvně od závodníků došly odpovědi typu "mám, ale nestojím" a až 5. člověk byl hodný a zastavil na minutku. Naskočila jsem zpátky na kolo a postupně si všechny sjížděla.


Asi po 10 km jsem začala míjet i lidi, kteří mi nechtěli na minutku zastavit. No jo, asi se báli, že se zastavením už nedojedou do cíle. Před občerstvovačkou jsem dojela holky, které jsem nepředpokládala, že v tomto vedru porazím, když se mi je nikdy nepodařilo porazit. Ještě více mne to nakoplo a frčela jsem si to pěkně do druhého okruhu. V tom jsem ještě polovinu okruhu si i nastupovala, ale pak přišla krize. Cítila jsem, že už se přehřívám a tuhnu. Ale hlava chtěla jet, tak sem to drtila co to šlo. Někdy 5 km před cílem, jsem cítila, jak už z horka na tom kole pomalu i usínám a před vjezdem do cílového Mikulova jsem se modlila, ať to ještě pár set metrů vydržím. Povedlo se, nikdo mne nepředjel a ještě jsem spíše lidi sjížděla. V cíli to dalo 3. místo v kategorii, takže strašná spokojenost. Jen jsem si pak říkala, že to čekání na vyhlášení není ani za odměnu, ale spíše za trest v tom horku. No a teď už doufám, že se počasí vyblblo a nastaví level max 30 stupnu.

7-praha-mikulov-13