TRILOGY 2013 "III. Etapa"

11. 7. 2013 17:01 Autor: Renáta Karkošková

III. ETAPA "Vraní Hory"

Rozhlédnutí do balíku před startem 3. a poslední etapy bylo rozporuplné a komické. Bystré oko mé zachytilo pohledy dost unavené, šťastné, že už je to skoro za námi, ale i vystrašené nebo rapidně otupělé :-D ..Třetí etapa byla avizovaná jako nejtěžší, nejen svým převýšením ,ale hlavně svou délkou..Přece jen, 80 těžkých kilometrů nenechalo chladným snad jediného z nás…

Po startu nás pořadatelé vedli na můj neoblíbený lesní asfaltový kopec, na kterém už znám snad každou zatáčku a kamínek. Stoupání na Bišík se využívá jak po startu bajkových Rallye Sudety (115/60km), tak pro dojezd silničních Sudety Tour Road (170/100km). Nemám ho ráda..dneska se mi jel ale dobře..Na jeho vrcholu, kdy se projíždí chatovou oblastí a mnohými loukami už mi jeden kolega hlásil 2minutový náskok na vedoucí závodnicí v kategorii Peťu Krtičkovou (HSK Cycling Team). To mě škodolibě potěšilo a nakoplo zase k závodění. Když už jsem v 1. Etapě chytla tolik smůly, včerejší etapu vypustila, dneska bych nabyté síly mohla využít. Rozhodla jsem se dokonce nestavět tak dlouho na občerstvovačkách, jen popadnout bidon, něco k zakousnutí a jet hned dál..

Byla jsem s každým dalším kopcem překvapenější, jak dobře se mi jede, jako bych ty 3 dny před tím ležela s nohama nahoře a neprošla peklem. Jediné, co mi připomínalo předešlé trápení , byla ozývající se pravá strana bederní páteře. Tu jsem si ve sjezdu Sokolowsko narazila. Bolest byla chvílemi tak silná, že vystřelovala až do pravého stehna a lýtka. Nevadí, přece se tomu nepodvolím, když už se mi jinak jede fajn..V každém kopci jsem párkrát zastavila, protáhla se , na chvíli záda utichla…Asi na 30.km jsem prvně spatřila u kraje lesní pěšinky Kubu, jak spravuje další ze svých letošních defektů. Tentokrát jej opravoval tiše, bez slovního doprovodu, ten bývá často velmi barvitý :-D.

Po necelé hodině, kdy mě Jakub dojel, mi hlásil už 10ti minutový náskok. V tu dobu jsem si řekla, že bych snad ještě mohla zabojovat o 1. místo v kategorii, po prologu a 2 etapách jsem na Peťu ztrácela okolo 20ti minut. Rozjela jsem to, co to šlo. Ve sjezdech jsem nešetřila ani kolo, ani sebe , Ačkoliv bych mohla jet na jistotu, aby se nic nepřihodilo, stejnak mi to nedalo a opět se pouštěla do všeho bezhlavě..Ustlala jsem si v tento den nejméně 10x :-D. Oproti včerejšímu naražení levého vnadu svého, jsem si dnes narazila ten pravý..“Zatím nekojím, je to dobrý, řekla jsem si :-D A když už, tvaroh taky dobrej.. :-DDDD“

Kubovo zadní stále utíkalo a tak se zase několikrát vypařil, dofukoval a sjížděl. Když mě dojel dotřetice, řekl si , že už na to vážně se.e a pojede raději se mnou (včerejší ptčí hovno pro štěstí neúčinkovlo :-o).. Na chvilku mě to dodalo pocit jistoty a většího klidu, v zápětí mě ale začlo deptat jeho „pro něj skorovýletnické tempo“, které já vnímala jako šrot. Docela jsem ho vytáčela otázkami: „Jsou za náma holky? A teď“ zrhuba v minutových intervalech :-D

Bolest v bedrech se stupňovala, posledních 20km už bylo takřka utrpení. Nedá se ani popsat, jak moc jsem si užívala poslední výjezd loukami k vrcholu Bišíku, kde už čekal jen a pouze terénní sjezd do cíle…Zalila mě radost nezaměnitelné radosti hned pod nafukovacím obloukem s nápisem CÍL..

„Mám to za sebou, jó. Dala jsem to!“ Usmívající se pořadatelé mi hnedle vrazili tričko s logem finišer.

Vyvalila jsem se na lavičku a jen čekala, za jak dlouho se objeví Peťa Krtičková ..Dojela po 18ti minutách. Celkové vítězství v kategorii mi tak uteklo o 9 minut. Brala jsem to jako své malé vítězství: prodleva při opravování ráfku + 29 Rychlostních zkoušek za 4 dny znamenalo 58x zastavit a z nuly se zase rozjet…takže, ač to bude znít třeba pošetile, pár minut jsem jimi jistojistě ztratila ;-)

specialized-mtb-trilogy-2013-sjezd kopie

994827 10200237716966652 919624121 n 1 kopie

Nedalo by mi nezmínit holky Pavlu Novákovou (TREK AR Brno), Dášu Svěrákovou (Cyklotrenink.com) a Verču Jenčekovou (Eurofoam tým), které jakožto první tři ženy celkově jely skvěle…A protože se příští rok ladně přesouvám do jejich kategorie 30+ (prostě ten nejlepší věk ;-) ), bude pro mě výzvou poměřit s nimi síly! Jinak samozřejmě smekám před všemi ženami, které tento přetěžký etapák dojely, nebo alespoň zkusily…Osobně jsem nic těžšího zatím nejela…

Jakubovi jsem poděkovala hlavně za morální podporu a slíbila mu podělit se s ním o ceny ;-)

Závěrečný ceremoniál vyhlašování už byl plný pohody. Kolem se šířila nakažlivá dobrá nálada. Co se mi líbilo nejvíce, bylo gesto Honzy Hrušky (Toyota Dolák). Jako bývalý profesionální závodník se odvolal na dozvuky své výkonnosti z profi let, aby tak přenechal své 1. místo v kategorii M 30-39let 2. závodníkovi, Milanu Fajtovi (Eurofoam tým). A tak 4. Muž 30+ ke svému štěstí přišel, rázem se brambora v bronz proměnila. Potěšily mě i výhry: pláště Nanoraptor 29er ;-) Jeden za kategorii Enduro a jeden za Klasik. Večerní párty jsem si moc nevychutnala, únava mě přece jen přemohla a 3 vychlazené desítky tomu pomohly. Výborné kančí maso na divoko jsme slupli jak malinu.