CMT Okolovaltic, Janin otvírák sezony 2013

V sobotu 6.4. mne ráno budí mobil. Říkám si, kdo mne to budí v sobotu ráno a to naše Reňa,
která mi vlastně připomíná, že tímto dnem začíná závodní sezona. Tak vstanu, pojím, sbalim
věci a už vyrážím natěšení do Břeclavi na první díl Cyklomaraton Tour série, Okolo Valtic.

 

Po příjezdu se upaluji pro číslo a pěkně číslo 133 dlouhé trasy. Ale po chvíli vystřízlivění, kdy jsem se dozvěděla jaká je dlouhá trasa, jsem jen sklapla uši a frčela na přeregistraci na krátkou trasu. Sezóna teprve začíná, není kam se hnát, tak začneme pozvolna. Po nějaké době přijeli známí, přivezli nový týmový dlouhy dres a jenom jsem konstatovala, že ten dres a kolo budou dneska největší chudáci. No, konec fňukání a hurá na kolo. Při rozjíždění jsem postupně dostávala informace, jaká je vlastně krátká trasa a nějak mi tam chybělo slovo „kopec“ nebo „brdek“. Po 10km v nohách tak nějak rozjeto, poladit poslední věci a hurá pomaloučku na start. Tam potkávám týmového kolegu Martina Soldána, přehazuji kolo do startovního koridoru a při vtipkování ohledně počasí se koukáme, jak startující na dlouhé upalují vpřed kilometrům.

OVA13JA0113  soldan

12:10 a hurá náš start. Po startu se jelo celkem v poklidu, což mi připadá nějaké divné. Jsem pár míst za špici balíku a jede se pohoda. Na první starty sezony, kdy to každý hrotí nějaké divné. Ovšem hned po uhnutí z asfaltky to začalo. Rychlost se stupňovala, stále se držím, ale najednou nějakou ňouma předemnou udělal smyčku a naše lajna do něj napakovala. Chudák si vyslechl pár nadávek a upalovali jsme dále. Bohužel už bez cca 30 lidí, kteří nám ujeli. Tak si říkám, že je doba konečně do toho šlápnout. V dáli vidím Anetu Rezkovou (Kona cycling point) a dávám si za úkol ji do cíle dojet nebo ještě lépe předjet.

 

                                       

Dupu do pedálu co se dá a náskok se mi daří stahovat, až jednou se Aneta i s jedním borcemweigner
nějak zamotali do šipek a udělali si kolečko po vlakových kolejích a pokračovali dále. Což znamenalo, že už i posledních 100m jejího náskoku je smazán. Cestou do cíle se postupně střídáme, hlavně si říkám, klid a nikam nespěchat. Najednou vidím mostek, tak si říkám, cíl se blíží. Jdu dopředu a zjišťuji, že to je mostek 1,5km od cíle. V tu dobu uvolňuji nohy a čekám jak se co vyvine. Jenže všichni za mnou. Konečně vidíme cílový areál, Aneta jde do pedálu, ale mne to nechává klidnou. Přeci nám pořadatelé říkali několikrát, že do cíle nepojedeme rovnou, ale objedeme ještě pivovar. A ejhle, někde se stala chyba.


Najiždí se rovnou do cílové roviny. Tu už jsem musela jen smutně koukat, jak dojedu celkově druhá v ženách, 1. v kategorii a 24. celkově. Aspoň poučení pro příště „Neveřit pořadatelům o nájezdu do cíle“. V cíli potkávám Martina, který dojel kousek přede mnou, jelikož si někde udělal bloudící výlet. Vyneslo mu to celkové 18. místo a 5. místo v kategorii.
Na dlouhé trase jsme také měli naše zástupce a statečně se prali s trasou plnou bláta a taky nějakého toho sněhu. Jedním ze dvou statečných byl Tomáš Waigner (121. celkově, 31. v kategorii) a druhý byl Josef Světlík (206. celkově, 46. v kategorii).

 

                      bedna jana

 

                               medaile jana


Tak a hurá na další víkend, kdy nás čeká závod Bolatická 30. A s terénem to vypadá oproti závodu v Břeclavi jako z bláta do ještě většího bláta :).

Jana